Františku, jste čerstvým, a myslím že zaslouženým mistrem České republiky v silniční cyklistice. Závod bylo možno sledovat na našem webu, ze záznamu v České televizi, proběhla spousta reportáží a rozhovorů. Přesto popište závod z pohledu konfrontace stanovené týmové taktiky a potom její praktické realizace.

Naše týmová taktika byla ujíždět, nastupovat, aby profesionálové z WT týmů museli pracovat. To, že zrovna první ujel z našich Michal Schlegel, byla záležitost konkrétní situace. Mým úkolem bylo nenastupovat, šetřit se na závěr, protože se předpokládalo, že na této rovinaté trati dojde na závěrečný sprint větší či menší skupiny, resp. pelotonu. Řekli jsme si také, že pokud se nám podaří odjet a ve skupině budou lidi z Bory či Quick-Stepu, je vysoká pravděpodobnost, že vzadu už se pojede spíše pasivně a odjetá skupina dojede až do cíle. Takže když ve druhém kole úvodního okruhu, kde bylo menší stoupání, nastoupil Petr Vakoč a Juraj Sagan, vyhodnotil jsem to jako příležitost a odjel s nimi.

Z průběhu závodu se mohlo zdát, že pro vás nebyl zas až tak náročný.

Nastupovalo se tak do 30. kilometru, a jakmile se vytvořila ujetá skupina, situace se uklidnila a vepředu jsme jeli po většinu dne stabilní tempo až do cíle. O tom, co se děje za námi, jsme měli dobrý přehled jednak díky informacím z doprovodných aut a jednak tím, že v cílovém prostoru jsme měli možnost vidět v protilehlém úseku, co se v balíku za námi děje a jaký je odstup. Výjimkou ze stabilního tempa byla situace, kdy z pelotou nastoupil Zdeněk Štybar. V té chvíli se Petr Vakoč snažil rozbít tempo naší skupiny, což se mu do jisté míry a na určitou dobu podařilo. Nikoli však tak, aby nás zezadu Zdeněk dojel. Navíc naši kluci z Elkovu na jeho útok reagovali zvýšenou aktivitou, takže se situace zase dostala do původních kolejí.

Jak si podle vás vedli další kluci z úniku mimo těch z WT? Speciálně ve výborné formě se předvedl Tomáš Kalojíros.

Ostatní kluci z úniku také dobře spolupracovali, jenom když Petr Vakoč nebo Juraj Sagan nastoupili, většina z nich odpadla, ale pak zase měli možnost se vrátit. Já jsem si hlídal především Petra Vakoče a čekal na závěrečný sprint. Měl jsem na trati chvilky, kdy se mi nejelo úplně ideálně, ale celkově to bylo dobré a dopadlo, jak nejlépe mohlo. Titul zůstal v Elkov-Author.

Z vašich vyjádření mě zaujalo, že zisk titulu mistra České republiky je „asi“ vaším největším úspěchem. Znamená to, že z vašich dosavadních výsledků jsou závody, z nichž si výsledků ceníte minimálně stejně?

Moje dosavadní největší vítězství bylo na závodě 1. HC Ronde van Drenthe v roce 2018. Z pohledu mé cyklistické kariéry závod významnější, než MČR. Na druhou stranu mistrem České republiky lze být jen jednou za rok a to se nepodařilo řadě výborných českých cyklistů. Takže titulu se velmi cením a myslím, že i ten mi může pomoci do týmu z vyšších pater světové cyklistiky.

Ota Fiala se nechal slyšet, že v týmu patříte k těm, kteří mají výraznější ambice posunout se do minimálně PCT týmu. Jaká je v tomto směru aktuální situace?

Do Tour podepisují hvězdy, po Tour ostatní. Já jsem čekal na nějaký dobrý výsledek a titul z MČR je takovým výsledkem. Ale potřeboval bych ještě nějaký přidat. V právě začínajícím etapáku v Rumunsku takovou příležitost vidím, rád bych se výsledkově zviditelnil. V polských „céčkách“ jsem měl manažera, nejspíš se na něj obrátím, aby se pokusil získat pro mě angažmá v týmu alespoň o třídu výš. Uvidíme. V sezóně 2018 jsem dosáhl na vysoký počet bodů v PCS rankingu a pohyboval se kolem 300. místa na světě, a přesto jsem se do PCT nebo dokonce WT týmu nedostal. Situace na cyklistickém trhu je složitá. Pokud by se postup podařil, bude to skvělé. Jestliže ne, velmi rád zůstanu v Elkov-Author.

Změnil jste něco v tréninku po přestupu z CCC do Elkovu?

Já jsem spolupracoval s Otou Fialou i v „céčkách“. Každou sezónu pociťuju výkonnostní vzestup, stále se zlepšuju, v Elkovu jsem si navíc oproti minulosti začal do tréninku zařazovat některé svoje individuální věci. Navíc svou roli sehrávají stále větší zkušenosti, takže dokážu už lépe hospodařit se silami a třeba s podobnou výkonností dosahovat lepších výsledků.

Bude to znít trošku netaktně, ale vy jste měl tak trochu „štěstí“, že se zranil Alois Kaňkovský. Vy nejste typ čistokrevného sprintera, spíše klasikáře s dobrým sprintem, takže Lojzovi děláte rozjížděče či záložního sprintera. Máte na kontě spoustu pódiových umístění, případně umístění do desítky, ale vítězství tolik ne. Nejste trošku moc „hodný“?

S Lojzou jsem skutečně „štěstí“ měl, protože jinak by se mistrák jel na něj. A co se týče sprintů, sám vidím, že na rozdíl od některých, kteří vypnou a jdou do toho hlava nehlava, já přemýšlím, abych třeba někomu neublížil. Možná bych v opačném případě těch vítězství měl víc.

Poslední dvě sezóny jste měl vždy po 52 závodních dnech. Letos máte už 45 a teď k nim přidáte 4 etapy v Rumunsku. Takže v polovině sezóny jste tam, kde jste byl v CCC za celý rok. Asi jste skvěle rozjetý?

Možná jsem dobře rozjetý, a i když mě „bolí nohy“, dosahuju dobrých výsledků. Ale taky se cítím trochu unavený. Po Rumunsku mám závodní pauzu, tak si snad trošku odpočinu. I proto se chci na Sibiu Cycling Tour prosadit, protože je to na určitý čas poslední příležitost, jak se v mezinárodním měřítku ukázat.

Jako mistr republiky jedete automaticky na mistrovství světa. Údajně čistě klasikářská trať, Zdeněk Štybar se nechal slyšet, že by rád medaili. S jakými předsevzetím odjedete vy?

Mistrovství světa vnímám jako jeden z vrcholů mé letošní sezóny. Ale vůbec netuším, co se mnou udělá závod dlouhý 285 km. Zatím jsem takový nejel. Takže jedu s pokorou a jedním z cílů je získat další zkušenosti.

Nejen ze sociálních sítí se dá odvodit, že v týmu Elkov máte skvělou partu.

To opravdu máme a v dosahování výborných výsledků, které tento tým už několik let po sobě předvádí, hraje týmový přístup, pohoda a kamarádství významnou roli. Bez toho by to ani nešlo.

Františku, držíme palce, přejeme nějaká další letošní pořádná vítězství a hlavně smlouvu minimálně do PCT týmu na další rok!

Foto Josef Vaishar/cycling.photography