Za tři týdny bude Jakobu Fuglsangovi už 35 let a aktuálně mu patří druhá příčka v žebříčku Pro Cycling Stats. Letošní sezónu zahájil suverénním vítězstvím Kolem Andalusie, kde ovládl 2 etapy, dvakrát skončil těsně druhý a žlutý dres za celou dobu nikomu nepůjčil.

Teď se chystá na jarní klasiky, kde se mu vloni velmi dařilo a společně s Julianem Alaphilippem drtili konkurenci. Na Strade Bianche a Valonském šípu na Francouze těsně nestačil a skončil dvakrát druhý. Společně se hnali za vítězstvím i na Amstelu, ale svůj velký náskok protaktizovali a předjel je neuvěřitelný Mathieu Van Der Poel. Fuglsang s Alaphilippem skončili na třetím a čtvrtém místě.

O týden později na Liege už mu všechno vyšlo skvěle. V závěrečném stoupání na jeho nástup nestačil ani Alaphilippe a o chvíli později odpáral i Michaela Woodse a Davidea Formola a osamostatnil se na čele. Ve sjezdu do cíle mu podklouzlo zadní kolo, ale i to dokázal ustát a dojel si pro svůj první triumf na Monumentu.

V letošní sezóně se pokusí uspět na Grand Tour, protože tam se mu zatím nedaří. V první desítce se umístil jen jednou – na své první Tour de France v dresu Astany skončil v roce 2013 sedmý.

Předtím, ještě v Saxo Bank, pomohl při svém debutu na Tour Andymu Schleckovi k jeho jedinému žlutému trikotu ze Staré dámy, ačkoli mu byl připsán až po diskvalifikaci Alberta Contadora. O rok později, tentokrát v barvách Leopard Trek, podpořil oba bratry Schleckovy, kteří dojeli na druhém a třetím místě.

Po sjednocení Leopardu s RadioShackem se Fuglsang obul do vedení, že není jednotné a fungují stále jako dva oddělené celky. Kvůli své kritice už se ve druhé polovině roku 2013 neobjevil na žádném závodě World Tour a po sezóně se stěhoval do Astany.

Tam se mu v roli domestika také dařilo a v roce 2014 pomohl Vincenzovi Nibalimu k jeho zatím jedinému prvenství z Tour. Pár dní dokonce společně okupovali první dvě místa celkového pořadí, ale tím se nakonec Dán propadl až na 36. místo. Hlavní úkol ale splnil a dovezl Nibaliho ve žlutém až do Paříže.

Samotnému Fuglsangovi ale štěstí na třítýdenních závodech příliš nepřeje. Na všech třech Grand Tour už má druhé místo z etapy, na Tour de France dokonce hned třikrát. Jednou ho navíc při pokusu o útok zastavil nepozorný motorkář a do souboje o etapu nemohl nezasáhnout, i když se nacházel ve velmi dobré pozici. „Normálně jsem jel, když mě najednou zezadu srazila motorka, neuvěřitelné,“ komentoval v cíli naštvaný a stále ještě krvácející jezdec Astany pro CyclingNews.

Prvního úspěchu se dočkal až na loňské Vueltě, kde už byl dříve dvakrát součástí nejlepšího mužstva úvodní týmové časovky, ale na samostatný triumf si musel počkat. V 16. etapě posledního ročníku Vuelty nasadil v závěrečném stoupání příliš vysoké tempo, kterému nikdo nestačil a do cíle dojel nikým neohrožený a vychutnával si zasloužené vítězství.

Na Giru se zatím představil jen jednou, a to v roce 2016, kdy pomohl Nibalimu k jeho zatím poslednímu prvenství na Grand Tour. Letos se na Giro chystá znovu, pokud se tedy nezhorší situace ohledně koronaviru. Právě v Itálii celá Fuglsangova cesta mezi nejlepší cyklisty světa započala.

V roce 2007 se 22letý Fuglsang přestěhoval na Apeninský poloostrov, aby rozvinul své cyklistické dovednosti. Bylo to pro něj složité období, protože s sebou neměl nikoho z rodiny. Zato měl spoustu času na trénování a svou dřinu přetavil ve zlatou medaili z mistrovství světa horských kol do 23 let, kde porazil i současného krále cross-country Nina Schurtera.

O rok poději ovládl společně s Roalem Paulissenem také osmidenní jihoafrický závod dvojic Cape Epic, který tehdy jezdce prověřil na rekordních 966 kilometrech. Následně se prosadil i na silnici a vyhrál Kolem Dánska, během nějž ještě podepsal smlouvu se Saxo Bank a definitivně opustil svět horských kol.

Na silnici dlouho neměl nejlepší výsledky. Další dvě vítězství na Kolem Dánska nebo na Kolem Lucemburska a Kolem Rakouska byly dlouho jeho největšími úspěchy.

Změna nastala na Olympiádě v Riu, kde společně s Gregem Van Avermaetem unikli z pelotonu a dva kilometry před cílem dojeli osamoceného Rafaela Majku. Ve spurtu byl podle očekávání nejrychlejší Van Avermaet a pro Dána zbyla jen stříbrná medaile, ale od tohoto závodu začal jezdit daleko agresivněji.  

A to mu nese ovoce. V roce 2017 si na Dauphiné připsal vůbec první výhru v dresu Astany, když v týmu působil už pátým rokem. O dva dny později ovládl i závěrečnou etapu francouzského závodu a spolu s ní i celkové pořadí.

Po dvou letech přijížděl na Dauphiné jako velký favorit a tentokrát nemusel čelit útokům týmového kolegy Fabia Arua. Nezískal sice žádné etapové prvenství, ale podruhé si odvezl žlutý dres.

Velkých vítězství stále nemá mnoho. V posledních letech skončil těsně pod vrcholem například na Tirrenu, Švýcarsku nebo Romandii. Letos určitě zkusí pár dalších přidat do své sbírky, tím nejcennějším by určitě byl růžový dres s Gira, kde bude týmovým lídrem. Na Tour by pak měl pomáhat Miguelu Ángelu Lópezovi.