Ve žhavé atmosféře i počasí to byla prašná korida, připomínající americké parkové cyklokrosy z kraje sezony. Navíc však obsahovala písek. Většina jezdců trénuje na dosah v teple, takže využila závodu jako testu formy. V Benidormu se jel světový pohár po dvanácti letech. Van der Poel s Van Aertem potvrdili dominanci až v závěru, ale po celý průběh si nic nedarovali a naháněli se po celou hodinu. Van der Poel se natlačil před rivala v posledním devátém kole ve dvou sjezdových hupech, poslední zatáčka je pak v nástupu do spurtu vynesla těsně ke hrazení, kde už Van Aert nemohl kontrovat.
„Vyhrát je vždycky pěkné, ale hlavně to byl pěkný závod. Bylo to docela nebezpečné, klouzalo to a nešlo jet už rychleji. Skvělá bitva s Woutem, jsem šťastný, že jsem vyhrál,“ říkal spokojeně v cíli vítěz. „Jsem rád, že jsem nespadl, ale o to víc jsem zklamaný, že jsem nevyhrál,“ dodal Van Aert, který od 8. ledna, tedy víc než dva týdny, údajně nesedl na cyklokrosové kolo. „Lituji taktiky, protože jsem věděl, že klíčové bude vedení ve druhé půlce posledního kola. Držel jsem se sice vepředu, ale soustředil jsem se na to až příliš, místo toho abych nasadil ještě tvrdší tempo. Mathieu mě překvapil.“
Van der Poel šel do čela hned po startu, pak vedl i Thomas Pidcock. Jel naposledy v dresu mistra světa, protože už letos s cyklokrosem končí a nepodařilo se mu tedy vyhrát v něm žádný světový pohár… I teď dojel nakonec pátý. Obě hlavní esa se utkala už po 179! Co se týká počtu vítězství v sezoně, zaznamená letos už jistě Van der Poel třetí nejhorší v kariéře (2014 – 1, 2022 – 0, 2023 – dosud 5).
Třetí dojel Eli Iserbyt, nacházející v poslední době po pádu ve Val di Sole ztracenou formu. Sweeck se v úvodu držel nejlepších, dokonce i chvíli vedl ve třetím okruhu, pak si pohlídal čtvrtou pozici. Při neúčasti nemocného Vanthourenhouta by mu k prvnímu zisku světového poháru stačila i devátá. „Před sezonou bych to nečekal. Ale každý světový pohár jsem zajel dobrý výsledek a díky tomu jsem mohl vyhrát i celkově, je to pro mě velké zadostiučinění. Před lety jsem vyhrál celou Superprestige, teď světový pohár, to je ještě výš,“ říkal spokojeně muž, který jezdil v dresu nového týmu Crelan/Fristads, jenž obléká česká značka Kalas.
Češi protnuli cílovou čáru za sebou: 22. Boroš, 23. Zdeněk Štybar, 24. Adam Ťoupalík,… pak 48 vteřin od bodu 28. Šimon Vaníček. Z 21 českých reprezentantů pro mistrovství světa se jich představilo jedenáct, k tomu Štybar. Trápily je však defekty, v závodě do 23 let utrpěl Matěj Stránský dokonce tři, Matyáš Fiala jeden. Další i junior Václav Ježek (21.), který zůstal na šesté příčce celkového pořadí. Juniorka Eliška Hanáková měla problém s řetězem. Další juniorka Vanda Dlasková dojela 12. mezi ženami na C2 cyklokrosu Mama e Papa Guerciotti v Itálii.
Ženám v Benidormu vládlo nejlepší nizozemské trio, věkem dvacítky v pořadí odpovídající součtu sezony: 1. Fem vam Empel, 2. Puck Pieterse, 3. Shirin van Anrooij. Už zotavená Vam Empel získala dvanáctý triumf v této cyklokrosové zimě, sedmý ve světovém poháru a poměr posledních deseti soubojů s Pieterse pootočila ve svůj prospěch na 6:4. „Pěkná bitva až do konce,“ usmívala se, protože zároveň stvrdila konečné prvenství v seriálu. „Nečekala jsem to, ale každý týden jsem překvapovala sama sebe.“
Mírný náskok tady ale získala až v pátém ze sedmi okruhů. Na špici šla ještě Van Anrooij, ale poslední útok vedoucí ženě světového poháru vyšel. Čtvrtá dojela a rozbila totální nizozemskou nadvládu loni bronzová ze světového šampionátu Silvia Persico z Itálie. Chyběla tu ovšem třeba Ceylin Alvarado. Držitelka duhového dresu Marianne Vos skončila až čtrnáctá, jediná Češka Barbora Jeřábková 32., Kateřina Hladíková nedojela.
