Na historii gravelů a jízdy po nezpevněných silnicích se podívejme pohledem závodní scény, i když asi bude v České republice (i ve světě) v převaze nezávodní využití gravelů, tak závodní historie i současnost je dobrým příkladem vývoje.

Především horské průsmyky byly dlouho štěrkové.

Pochopitelně se v dávných dobách museli cyklisté vypořádávat se štěrkovou cestou častěji, víc cest nemělo pevný povrch ať už dlážděný, nebo asfaltový. Ale ona i štěrková silnice má svoji konstrukci a musí splňovat sjízdnost za každého počasí. Nesmíme si plést strade bianche s českou polní cestou. Strade bianche je sjízdná za sucha i deště, česká polní cesta, tedy uježděná hlína, se za deště stává nesjízdnou. A ony štěrkové highway v USA se pluhují, válcují a udžují.

Gravel highway je v USA častá.

Závodní silniční cyklistika se štěrkovým silnicím vyhýbala, až Italové z RCS sport zavedli Giro na stoupání Colle delle Finestre, kde v závěru asfalt chybí. Odvážili se k závodu Strade bianche na toskánských prašných silnicích. A štěrkové cesty se dnes odvažují zařadit i další pořadatelé cyklistických závodů ve větší míře, tak jako letos při Tour de France, po prašných cestách nově vedou také klasiky Gent - Wevelgem a Paříž - Tours. Je to zkrátka moderní.

Asi typický příklad závodů na gravelech v USA. Hodně dlouhé závody v mírnějším profilu po štěrkových cestách. Největší akcí je Dirty Kanza, 200 mil dlouhý závod vedoucí Kansasem.

Současná gravelová kola, která jsou poslední kategorií cestovních a závodních kol, vznikla poměrně nedávno v USA, nejsou to už čisté silničky, ani kola cyklokrosová. 

John Tomac, hvězda horské cyklistiky osmdesátých a devadesátých let si dokonce vybavil MTB silničními řídítky. A tak i jeho kolo můžeme považovat za gravela i když na malých kolech, ale podobně širokých pláštích, podobných těm dnešním, šíře 47 mm. Od dob Johna Tomaca se XC závody staly mnohem technicky náročnější a vyžadují širší řídítka a většinou i kompletní odpružení. Berany a téměř silniční posed už nejsou vhodné.   

Terény v České republice

Dalo by se říci, že gravelová kola nebudou mít v českém prostředí moc prostoru na využití. Máme hustou síť asfaltových silnic, i když různé kvality, máme hustě vyasfaltované polní i lesní cesty. Nemáme cesty podobné jako toskánským - Strade bianche a už vůbec ne podobné těm americkým gravel highway.

Ve své podstatě u nás takové cesty nemáme. Široké a mnohakilometrové úseky v mírném terénu. To bylo podhoubí vzniku gravelových kol, tak jak jsou nyní konstruovány a vyráběny.

Přesto je gravel skvělým strojem i pro cyklisty žijící v České republice, protože zvládne vlastně všechno. Záleží spíš na cyklistově umění. U nás se na gravelu většinou pustíme na horší asfaltové okresky, nebo obslužné komunikace, výlety proložíme cestičkami, zkrátíme si cestu polňačkou. I turistické značené cyklostezky jsou většinou se zpevněným povrchem. Gravel zvládne hodně náročný terén a přesto si můžete nastavit posed stejný, nebo hodně podobný tomu na silničním kole. A to je přece skvělé.