V krátkém sjezdu, jež byl součástí závěrečného stoupání, si na čelo hlavní skupiny vlezlo všech sedm lidí Ineosu a zkusilo osvědčenou taktiku: očesat všechny potencionální soupeře a nakonec vyslat k vítězství zvoleného lídra.

Pod začátek stoupání měl šichtu Van Baarle, od začátku závěrečného stoupání ho postupně vystřídali Castroviejo, Kwiatkowski a Thomas. Froome se k práci ani nedostal, odpadl z lajny. Hodně lidí jejich tempo odrovnalo. Jenže podle výrazu i oni jeli totální hranu. Takže když došlo na Sivakova coby předposledního před Bernalem, už toho on sám měl plné zuby. Když pak nastoupil Buchmann (Bora), tak totálně odpadl a Bernal byl zase sám.

Jestliže však v předešlých etapách Tour de l´Ain i včerejší na Dauphiné Rogličovi statečně sekundoval, tak tentokrát byl rád, že v závěru jakžtakž uvisel ve vedoucí 10-ti členné skupině.

Ineos to dnes zkusil "postaru", ale marně.

Ale popořádku:

I tentokrát se konal únik dne. Bylo v něm osm cyklistů. Z pro nás zajímavějších to byl kolega Romana Kreuzigera O´Connor a týmový kolega Zdeňka Štybara Asgreen. Nejzajímavější však byl Michael Schar jedoucí v trikotu nejlepšího vrchaře a toužící tenhle dres udržet i do další etapy. Což se mu nakonec o jediný bodík podařilo!

Při stoupání na předposlední kopec (5,9 km, 7,9%) se čelní skupina rozpadla. Jako prvnímu došlo kupodivu vrchaři O´Connorovi (NTT). Nakonec vepředu zbyli jen dva: Armirail (FDJ) a Schar, jemuž právě tahle prémie zajistila dres vrchaře i pro zítřejší den. Tentokrát si Schar, oproti včerejšku, nemusel připadat jak „Pat a Patachon“, protože při svých 198 cm převyšoval svého francouzského kolegu jen o 8 cm.

Osmičlennému úniku vévodil v dresu nejlepšího vrchaře Michael Schar.

Přestože se nenastupovalo, ale jelo tempo, jemuž vévodili borci Jumbo-Visma, konkrétně Van Aaert ve žlutém dresu, tak se odpadalo i z hlavní skupiny. První byli na řadě těžší borci, mezi nimi například Peter Sagan, od příštího roku jeho týmový kolega Pollit (Israel) či Kristoff (UAE). Bohužel do tohoto seznamu se zařadil i Roman Kreuziger (NTT) a podle jeho projevu to vypadalo, že mu totálně seklo. V cíli měl zásek 24:38 min.

Van Aert pokračoval v roli pilota hlavní skupiny až pod Col de Porte, který má i s jedním zubem na 3. km dohromady 17 kilometrů (6,2%). Pak s výrazem člověka, který právě absolvoval pohodovou vyjížďku, zamával do kamery a už si to mohl jen užívat. Což se mu nakonec splnilo, protože když dorazil se ztrátou 17 minut na vítěze do cíle, mohl se s kolegy z týmu radovat z dalšího skvělého týmového vítězství.

Letka Jumbo-Visma. První je na řadě vždy Tony Martin. Vždy perfektně rozložená týmová práce.

Důležitá situaci přišla 22 km před cílem. Na rovině nezvládl průjezd kolem silničního ostrůvku Sergio Higuita (EF) a bolestivě lehnul. Kolem něj popadalo dalších asi osm lidí. Bohužel z favoritů celkového pořadí to kromě Higuity byl i Dan Martin (Israel). Ani jeden z nich se už do vedoucí skupiny nevrátil a v cíli měli manko převyšující 20 minut.

Nejdéle vepředu vydržel Armirail, ale i jeho snaha podle očekávání byla zlikvidována tempem Ineosu, které postupně redukovalo hlavní skupinu, jež však ještě 4 km před cílem čítala kolem 30 závodníků.

Postupně odpadali především poslední domestici lídrů jednotlivých sestav, ale pak došlo i na samotné lídry, jakými jsou Valverde, Adam Yates, Urán či jednička NTT pro tento závod Pozzovivo.

Tempo Ineosu způsobilo problémy i samotnému Jumbu. Na konci stále štíhlejší vedoucí skupiny visel Dumoulin, necelé 3 km před cílem, kdy za to vzal Sivakov, vycouval i Kruijswijk. Jistým překvapením bylo, že posledním, kdo Rogličovi „zbyl“, byl Sepp Kuss, který měl včera nejspíš „volno“. Vypadalo to, že se ve vedoucí skupině drží ve velké pohodě, dokonce v polovině závěrečného stoupání se zdálo, že se rozhlíží po úžasné krajině francouzských hor.

Sepp Kuss dnes poslední k primoži Rogličovi: skvělý výkon!

Byl to také on, kdo s přehledem pohlídal závěr pro Rogliče. Na metě 2,5 km nastoupil do té doby nenápadný Emanuel Buchmann (Bora), po něm šel Kuss, následoval Quintana a další borci z vedoucí skupiny. Tím skončil Sivakov. A rozehrála se závěrečná scéna.

Po uklidnění, které nastalo po krátkém vzepětí Buchmana, si vlezl na špic Kuss a vzadu odpadli Bardet a kupodivu i Pogačar. 1,5 km před cílem se pokusil zaskočit své soupeře nezlomný bojovník Bernal, jenomže Kuss a na jeho zadním kole nalepený Roglič s tím neměli sebemenší problém, stejně jako většina z čela závodu. Necelý kilometr před cílem se zvedl Quintana, ale dopadl stejně jako před ním Buchmann. Touhle akcí skončila práce Kussovi. Z tohoto tempa najednou v sedle zrychlil typickou vysokou frekvencí Roglič, Bernal se ještě zvedl na těžký převod, ale po pár metrech si musel sednout.

Za Rogličem se vydal osamoceně skvělý Guillaumu Martin (Cofidis), ale byl bez šance jako celý zbytek čelní desítky. Na Martina to bylo ale příliš, takže ho před páskou předjeli Pinot i Buchmann. V samém závěru roztroušené první skupiny s vypětím všech sil dorazil Bernal.

Nikdo v dohledu. První Pinot až na horizontu.

Na Col de Porte se tedy vykrystalizovala desítka cyklistů, kteří si to v dalších etapách rozdají o dres nejcennější. Zatím se zdá, že bojovat se bude až o druhé místo. Roglič totiž vypadá neporazitelně. Zvláště s tak sehraným a výkonnostně skvělým týmem, o který se může opřít.

Jenže stejně jako v životě i ve sportu „jednou jsi dole, jednou nahoře“.  Takže nikdy nevíme, co přinese zítřek, a proto nás to tak baví.

Dosud však Jumbo-Visma prožívá snové dny. Počínaje 1. srpnem do dnešního dne mají na kontě 8 vítězství, z toho 4x WT, 1xPro a 3x.1. Postarali se o ně ve čtyřech případech Primož Roglič, ve třech Wout van Aert. Osmé přidal George Bennett na Gran Piemonte. Ten Bennett, který předváděl skvělé výkony na l´Ain coby hlavní podpora Rogliče v cestě za etapovými i celkovým vítězstvím a kterého v sestavě na Dauphiné nahradil Sepp Kuss. Plnohodnotně. Všichni se mají sejít v týmu na Tour de France!