„Byli jsme na tréninku, když z ničeho nic slyším hluk a vidím Laurense a Petra na zemi. Běžel jsem k nim a viděl jsem, že jsou zranění, tak jsem s nimi nehýbal. Paní, která stála na kraji silnice nám pomohla, zavolala sanitku, zatímco já a náš trenér Koen Pelgrim jsme s nimi mluvili,“ popsal hrozivou událost Jungels, který vyvázl bez zranění.
Oba cyklisty zezadu smetlo nákladní auto. De Plus měl jen lehčí odřeniny, protože ho řidič škrtnul jen bokem svého vozu. Zato Vakoče trefil předkem a vyhodil ho několik metrů před sebe.
V první chvíli nechápal, co se děje a kde je. Měl sedřený celý obličej a krvácel. Byl úplně v šoku. „Nemůžu hýbat nohama,“ vystrašeně říkal Jungelsovi. Ten se ho mezitím snažil uklidnit.
Nohama nakonec pohnout dokázal, ale bolest v zádech byla obrovská. Okamžitě po převezení do nemocnice ho operovali a po probuzení mu sdělili, že má zlomených šest obratlů. Jeden z nich potom skoro úplně rozdrcený. Pro mladého cyklistu obrovská rána.
Po dvou týdnech byl převezen do Prahy, kde musel podstoupit další 2 operace. „Zákrok nešel udělat najednou, bylo nutné stabilizovat další obratle trochu výše v hrudní části, vyčistit úlomky z míchy, vlastně ty tři operace byly naprosté minimum,“ řekl vloni v dubnu Vakoč v rozhovoru pro RoadCycling.cz.
Byl z nejhoršího venku a i přes původní obavy se zdálo, že bude moct za nějakou dobu znovu závodit. Začala tedy dlouhá rehabilitace. Každý den dělal pokroky a právě to ho hnalo vpřed. Na začátku dokázal přejít celou chodbu v nemocnici, za pár týdnů mohl jít ven mezi lidi a v červnu opět sedl na kolo. Až do konce sezóny však nezávodil, protože tým nechtěl nic uspěchat.
V lednu 2019 už se postavil na start argentinského San Juanu a pomohl svému týmu k zisku dvou etapových prvenství. O týden později v Kolumbii pak Quick–Step vyhrál hned třikrát a odstartoval skvělou sezónu, v níž celkem dostáhl na 68 vítězství – suverénně nejvíc ze všech WorldTour stájí.
Sám Petr žádného triumfu nedosáhl, ale svým kolegům pomáhal, co to jen šlo, a splácel tak podporu, kterou mu dal tým během celého předchozího roku. „Jsem vděčný, že jsem v Quick Stepu kariéru mohl nejen začít, ale i restartovat, kdy mě tým po zranění podržel, dal mi možnosti vrátit se zpět do plné formy a opět závodit,“ řekl Českému rozhlasu.
Přesto se po minulé sezóně rozhodl, že zkusí štěstí jinde. Quick–Step mu nabízel novou smlouvu, ale v nabitém mužstvu by plnil spíš roli domestika, a tak se upsal jinému belgickému celku Alpecin–Fenix. V něm by měl dostávat více šancí jezdit na sebe.
„Budu součástí mladého ambiciózního týmu, který se dere nahoru a má za sebou velmi úspěšný úvodní rok v prokontinentálním žebříčku. Příští rok opět míří výše, měli bychom mít velmi hezký závodní program a budu závodit po boku fenomenálního Mathieua van der Poela, na což se ohromně těším,“ vyhlíží novou příležitost český závodník.
Holandský přízrak Mathieu Van der Poel je jednoznačně největší hvězdou týmu. Na velké závody na silnici se pořádně podíval teprve vloni a hned zářil. Vyhrál Flandry při svém prvním startu na Monumentu a za pár týdnů na Amstelu opět slavil po neuvěřitelném finiši. Nikdo nechápal, jak se mu podařilo dostat dopředu a potom ještě přespurtovat soupeře.
Právě okolo něj se bude Alpecin–Fenix snažit postavit tým. Letos mají oproti loňsku trojnásobný rozpočet a dostali pozvánku na všechny důležité jarní klasiky. Příští rok se potom chtějí dostat na Tour de France.
„Bude to pro mě v tomto ohledu výborné, dostanu se na všechny svoje oblíbené závody. Nebude v podstatě žádná změna oproti minulým sezonám, naopak budu mít více prostoru. Budu se snažit pomoci Mathieuovi vyhrát ty největší závody, ale zároveň budu mít spoustu možností, kdy budu lídrem já. A na tuto roli se hodně těším,“ prohlásil Vakoč o nadcházející sezóně.
Unikátní projekt Alpecin–Fenix je teprve na začátku a má obrovský potenciál, takže bude velmi zajímavé sledovat, jak si v jeho barvách povede Petr. Snad se mu povede navázat na úspěchy, jichž dosáhl před zraněním. Tím největším je zatím určitě vítězství na Brabantském šípu z roku 2016, kde s pomocí Juliana Alaphilippa ujel z velmi silné čelní skupiny a do cíle dorazil sám, takže si poslední metry mohl vychutnat s rukama nad hlavou.
Na stejném závodě skončil o rok později druhý za Sonnym Colbrellim a vloni zde zase triumfoval Van der Poel. Uvidíme, na koho nakonec Alpecin–Fenix vsadí a jak se mu bude dařit. My budeme především Petru Vakočovi držet palce.
