Suchý výčet výsledků Jana Bárty v roce 2019:

• 71 závodních dnů a 10.020 závodních km, a to od 6.3. do 29.9., což je v průměru 10 závodních dnů a 1.430 km v jednom měsíci
• 13 etapových závodů a 12 jednorázových
• Šampionáty:
  • Mistrovství světa: ITT (časovka jednotlivců) 33., RR (silniční závod) DNF (nedokončil)
    
  • Mistrovství Evropy: ITT 15., TTT (časovka družstev) mixed 7., RR 41.
  • Evropské hry: ITT 3., RR 9.
  • MČR: ITT 1., RR 9.
• Kategorie 2.1:
  • Maďarsko: 1. v prologu, 11. celkově, 8. ve vrchařské soutěži (VS)
  • Czech Tour: 2. TTT, 6. celkově, 5. v etapě, 10. ve VS
  • Rumunsko: 5. celkově, 5. v etapě, 2. VS
  • Slovensko: 7. ITT
• Kategorie 2.2. (9 etapových závodů, z toho 6 ve Francii a po 1 v Lucembursku, Polsku a Chorvatsku):
  • Celkové pořadí: 1. Tour du Loir et Cher, dále 4., 6. a 16.
  • Etapy: 2., 3., 4., 5. a 10. místo
  • Bodovací soutěž: 5., 6., 7.
  • Vrchařská soutěž: 2., 3., 6.

Mistrovství republiky v časovce 2019 (zleva): Josef Černý, Jan Bárta, Petr Vakoč

Honzo, tak jaká byla uplynulá sezóna vašima očima? 

Já ji považuju za velmi vydařenou a jsem maximálně spokojený. 

Jenže mistrovství Evropy ani mistrovství světa ve vaší výstavní disciplíně, časovce jednotlivců, se nevydařila. A na Evropských hrách se nesešla nějak převratná konkurence. 

Bronzovou medaili z Evropských her si považuju dost, konkurence tam byla srovnatelná s mistrovstvím Evropy. Navíc jsem tam dojel v silničním závodě na 9. místě. Takže to byla povedená akce. 

Mistrovství Evropy bohužel spadá do mezidobí, kdy se hodně lidí zotavuje z první části sezóny a připravuje na druhou. A i proto na rozdíl od Evropských her jsem neměl zrovna oslňující formu. A rozdíl byl i v tom, že na mistrovství Evropy byla úplně rovinatá trať, což nikdy nehraje v můj prospěch. 

A konečně na mistrovství světa jsem byl v závěru velmi náročné sezóny už mimořádně unavený. Času na regeneraci, která je pro výkon stejně důležitá jako trénink, bylo v nabité sezóně opravdu hodně málo. 

Kdo nezakusil, těžko se vžije.

Máte sice hodně závodních dnů i odjetých kilometrů, ale není to zas tak výjimečné číslo ve srovnání třeba se závodníky z World Tour. 

To je sice pravda, ale rozdíl je v tom, že kluci z World Tour – a já si to samozřejmě dobře pamatuju – závodí o ledna do října, zatímco u nás jsou závody koncentrovány do období o skoro dva měsíce kratšího. 

Krom toho, když jedete Grand Tour, tak vám v kuse naskočí 21 závodních dnů a všichni jsou stejně „mrtví“, zatímco když závodíte každý týden v jiném etapáku, tak na vás nastupují čerství soupeři. 

Když pak jedete dva až tři etapáky po sobě, tak je to dost náročné. Já jsem ke konci už některé závody odmítal, jinak bych měl závodů tak o dalších deset víc. 

Zase vás může těšit, že jste oporou, kterou tým nasazuje do hodně závodů.  

Těší mě, že se o mě může tým opřít a že mu můžu vrátit podporu, které se mi tu dostává. Důležité bylo, že jsme se hodně zviditelnili při jediném domácím etapáku Czech Tour, kdy se nám povedla velmi důležitá úvodní týmová časovka. A dovolím si říci, že i v ní jsem patřil k tahounům mužstva.

O vás se traduje, že jste velký tréninkový dříč. 

Trénink je samozřejmě základ. Pod 150 km skoro nejdu. V zimě je to o objemech a síle, před prvními závody přicházejí na řadu intenzity. Moc se neohlížím na ostatní jak trénují, já už to mám za ty roky nastavené a soustředím se na sebe. 

Zdá se mi, že jste se letos zlepšil v kopcích, viz vaše výsledky ve vrchařských soutěžích. 

Nemyslím, já jsem byl schopný i v předešlých letech přejet slušně kopce. Podmínkou je, že do sezóny vstupuju s optimální váhou. 

Stýská se vám po World Tour? 

Všechno má své plusy a mínusy. V Elkov-Author máme zajištění, které odpovídá úrovni, kterou jezdíme. Ve World Tour taky za celý rok nemusíte dostat příležitost si zazávodit. Což je teď úplně jinak, možnost závodit máme v podstatě pořád. Taky tu panuje uvolněnější atmosféra, takže je to víc o pohodě, která je taky podmínkou dobrých výsledků. 

Dostáváme se k vašemu odchodu z Bory. Mohou se již archívy odtajnit? 

V Boře je takové specifické vedení. Dobrým obrazem může být to, co se teď děje kolem Sama Bennetta. 

Vaším cílem číslo jedna v roce 2020 jsou určitě olympijské hry. 

Je to tak. Jistotu ovšem nemám. Jednak musím potvrdit výkonnost, speciálně v časovce, a jednak bude záležet na strategii, s kterou se na olympijské hry pojede. Ten, kdo jede časovku, je zároveň nominován na silniční závod. Takže existuje varianta, že pojedou samí vrchaři a na časovku se bude rezignovat. Ale to považuju za méně pravděpodobné. I proto, že těch vrchařů, kteří připadají v úvahu, u nás zase nejsou desítky. 

V prosinci vám bude 35 let. Nemá přibývající věk vliv na vaše výsledky, speciálně na nepovedenou časovku na mistrovství světa. Samozřejmě veřejností nejvíc vnímanou reprezentační akci? 

To nedokážu posoudit. Cítím se dobře, uplynulá sezóna se vydařila a těším se na další. Zvláště když je šance zabojovat na olympiádě o co nejlepší výsledek pro Českou republiku. 

Děkuji za rozhovor a přeju hodně dalších úspěchů v příštím roce!

Se sportovním ředitelem Elkov-Author Vadimírem Vávrou.