Jan Nesvadba přišel do cyklokrosu od horských kol a postupně se stal cyklokrosařem na plný úvazek. Původně reprezentoval Expres CZ – Scott team Kolín, od loňské krosové sezóny zakotvil v ČEZ Cyklo team Tábor. Poměrně rychle se dostal v této disciplíně do nejužší české špičky. Zatímco v sezóně 2015/16 jel pouze mistrovství republiky (6.), v dalších sezónách už absolvoval kompletní pohár: postupně 2., 2. a loni vítězství. Dařilo se mu relativně i na mistrovství republiky: 3. v Hlinsku 2017, 2. v Mladé Boleslavi 2018 a opět 3. v Holých Vrších 2019. Bohužel na mezinárodní úrovni mají jeho dosavadní výsledky spíše sestupnou tendenci: na nejvýznamnějším podniku sezóny, mistrovství světa, předvedl heroický výkon na velmi obtížné trati v Lucembursku v roce 2017, kde obsadil 11. místo, jenže o rok později dojel v Nizozemsku 18. a loni zcela propadl: 44. místo v Dánsku.

Honzo, jaké jsou tvoje cyklistická předsevzetí na tento rok?

V loňském roce jsem byl hodně zklamaný z výsledků, kterých jsem dosahoval na zahraničních závodech. To bych chtěl v této sezóně změnit. Na domácích tratích chci potvrdit, že patřím mezi nejlepší. Před čtrnácti dny jsem takový otvírák sezóny v Mladé Boleslavi vyhrál, ale hlavně jsem byl se svým výkonem spokojený a i čísla, která mi to ukazovalo, vypadala velmi dobře. První pohárový závod v Mladé Boleslavi, který je na pořadu už tuto sobotu, není sice svým rovinatým profilem pro mě ideální, ale to nic nemění na tom, že do něj jdu s nejvyššími ambicemi.

Jak probíhala příprava?

Letos jsem tomu dal v přípravě nejvíc, co jezdím na kole. Trénuju převážně individuálně jako celý cyklistický život, průběžně ale konzultuju s táborským trenérem Michalem Bednářem. Myslím, že se mi podařilo trénink nastavit tak, abych se výkonnostně posunul. Velmi dobrá byla celá silniční příprava. Opět jsme absolvovali kvalitní starty v zahraničí, speciálně se zase osvědčila kritéria v Belgii, kde jsme ve srovnání s předešlou sezónou dosáhli lepších výsledků.

Roste vám, zkušenějším, mezi něž vedle tebe nutno počítat Michaela Boroše či Tomáše Paprstku, oproti loňsku větší konkurence v řadách mladých?

Vypadá to z prvních poznatků, že by se zase o kus dál měli výkonnostně posunout Josef Jelínek či Šimon Vaníček, ale je tam řada dalších kluků. Já doufám, že konkurence bude stále větší a všechny nás to bude posouvat dopředu.

A jak to vypadá v táborském týmu?

V Táboře se teď vytříbil skvělý tým, všechny kluky to baví, chtějí to dělat dobře, každý trénink je malý závod. Nedávno jsem týmové parťáky pozval k nám do Krkonoš na soustředění, máme výbornou partu, je tu spousta nadějných kluků, vůbec z nás - řekněme zkušenějších - nemají přehnaný respekt a při tréninku jdou i do nás bez zábran. A to je dobře. I to je důvod, proč se na sezónu hodně těším.

Loni v tvém osobním životě nastala velká změna. Daří se ti skloubit rodinné povinnosti s tréninkem?

Není žádný problém. Na jednu stranu je samozřejmě více povinností kolem rodiny, na druhou stranu je to velká radost a zdroj energie. Nemám to o nic těžší než kluci bez závazků. Někdo se mě ptal, jestli jsem nezhubnul: tak ne, mám stále stejnou závodní váhu, sice dojídám po dceři, ale zase jak roste, tak víc posiluju … (úsměv)

Zapomněl jsi na svého hyperaktivního psa …

Toho beru na trénink, jen když jde o vyjetí … (smích)

Tak ať se letos daří dle tvých představ!