Vaše společnost se rozhodla podpořit ženský etapový závod Tour de Feminin. Co vás k tomu vedlo?

V prvé řadě to byla samozřejmě chuť podpořit cyklistiku jako sport, který je nám ve firmě velmi blízký. Současně vnímáme, že je ženská cyklistika na jedné straně na vzestupu, ale pořád je trochu upozaděná vůči té mužské. Propagace ženských závodů proto může tenhle stav pomoci změnit.

Představte prosím vaši společnost. Čím se zabývá, jaká je náplň její činnosti, co je předmětem podnikání?

Burza je vlastně IT firma. Naše role v rámci kapitálového trhu je provozovat a rozvíjet systém, který umožňuje přesun peněz od investorů směrem k firmám – emitentům. Důležité je, že jsme soukromou společností, což mnoho lidí možná ani neví. Má to však jednu důležitou implikaci: peníze, které utrácíme, tedy musíme nejprve vydělat, nikdo nám je nedá (úsměv). Letošní rok je pro český kapitálový trh výjimečný, protože je tomu neskutečných 150 let od vzniku první burzy na našem území. Tradice burzy a kapitálového trhu je tedy v ČR velmi dlouhá, i když mnohokráte přerušená – nejprve oběma válkami a potom, samozřejmě, obdobím komunizmu.

Jaké společenské aktivity, sportovní, kulturní či jiné vaše společnost dosud podporovala.

Doposud jsme naši podporu směřovali především do kultury a sociální sféry. Sportu jsme se věnovali pouze jako účastníci nejrůznějších závodů a soutěží. Přímá podpora sportovní akce je pro nás v tomto ohledu premiérou.

Podpora určitého druhu aktivity mívá často souvislost s osobními zájmy těch, kteří o podpoře rozhodují. Znamená to, že u vás jezdí hodně lidí na kole?

Jasně. Celá řada našich zaměstnanců má cyklistiku jako sport číslo jedna. Tím, že sídlíme v centru Prahy, blízko řeky, je naše budova relativně dobře dostupná na kole díky cyklostezkám, které právě kolem Vltavy vedou. Mnoho z nás tedy do práce jezdí na kole. Mám velkou radost, že se tento způsob dopravy stává v Praze čím dál tím více populárním. Burza nás v tomto směru podporuje, takže máme výborné podmínky pro dojíždění do práce na kole: jsou vyhrazena speciální stání pro kola v podzemních garážích, kolo si můžeme vzít i do kanceláře, máme sprchy atd.

Představte nám blíže některé spolupracovníky, kteří se cyklistice věnují. Najdou se kromě hobby cyklistů v řadách vašich spolupracovníků i lidé, kteří dosáhli v oblasti sportu významnějších úspěchů?

Kromě celé řady hobby cyklistů, mezi které se počítám i já, máme kolegy, kteří v určité fázi svého života cyklistiku provozovali velmi intenzivně. Zástupce generálního ředitele byl účastníkem Závodu míru nejmladších, náš finanční ředitel byl velmi úspěšným triatlonistou na dlouhých tratích a několikrát se kvalifikoval na havajského Ironmana, kterého také pokaždé úspěšně dokončil. Kdo zná, ten ví, jaká neskutečná šichta to je. My ostatní se účastníme různých amatérských závodů jak na horských kolech, tak na silnici.

V profesionálních týmech bývá mecenášem či manažerem bývalý úspěšný cyklista nebo aktivní vyznavač cyklistiky, který zároveň stojí v čele nějaké úspěšné společnosti. Jak je to v případě vaší společnosti? Jezdí i váš ředitel na kole?

Jezdí a jezdil. Náš ředitel Petr Koblic je původním sportovním zaměřením atlet. Kolo ale vždy bylo součástí jeho sportovního života a nyní se mu věnuje ještě intenzivněji. Myslím, že podobně to má celá řada lidí, která se dříve věnovala vrcholově nějakému sportu. Pohyb je pro vás stále důležitý, pouze se přeorientujete na nějaký sport, který je více vstřícný k vašemu zdraví, a to cyklistika rozhodně je.

Jak se mu daří skloubit náročnou profesi se sportovní aktivitou? Právě nedostatek času bývá hlavní překážkou pro sportovní aktivity.

Umění vytvořit si rovnováhu mezi prací a osobním, resp. sportovním životem patří k základním dovednostem dobrého manažera. Nedostatek času je vždy jen výmluva. Pokud někdo tvrdí, že nemá na sport čas z důvodu pracovního vytížení, tak si jen prostě neumí svůj čas dobře zorganizovat. Vždy se během dne najde chvíle, kdy si lze třeba jen na půl hodinky vyběhnout nebo zacvičit. Na kole jde jezdit alespoň jednou dvakrát do týdne do práce, o víkendu se jistě ty dvě hodinky na nějaký rychlý švih dají vyšetřit.

Jste u vás vyznavači spíše silniční nebo horské cyklistiky? Nebo jdete s dobou a přesedlali jste na gravel bajky?

Většina kolegyň a kolegů jezdí hlavně na horských kolech, trend gravelů samozřejmě dorazil i k nám a pomalu se rozrůstá. Dost lidí si pořídilo městská kola, na kterých se dá pohodlně cestovat do práce. Silnice je na tom co do počtu asi podobně jako gravely.   

Jak jste na tom vy osobně, co se týče zájmu o cyklistiku?

Na kole jezdím od mala. Z dětských kol jsem přešel rovnou na horské kolo a ve svých 16 letech jsem si odjel i první amatérský závod. Tehdy to byl seriál, který se jmenoval Pražská liga horských kol. Postupně jsem okusil i další závody a pravidelně pak začal jezdit Krále Šumavy a Salzkemmergut Trophy. V té jsme se propracoval až na 120 km trať. Co se silnice týče, tak po ní jsem vždy pokukoval, ale nikdy jsem se neodhodlal jí vyzkoušet. Vše se vlastně změnilo úplnou náhodou, když jsem v jednom bazaru narazil na kolo, která neslo název shodný s mým příjmením. Začal jsem tedy hledat na internetu, o co se jedná, a zjistil jsem, že pan Kovařík je respektovaný výrobce ocelových rámů na míru. Bral jsem to jako znamení a kolo si koupil. Asi nikdy nezapomenu na ten úžasný pocit při prvních šlápnutích. Opět, kdo nezkusil, asi nepochopí, ale rozdíl v přenosu energie na silničce je oproti horskému kolu neskutečný. A i když ocelový „Kovařík“ není žádné pírko, měl jsem pocit, že to kolo je prostě střela. Od té doby jsem se sice z ocele posunul na karbon, ale svou první ocelovou silničku pořád mám a velmi rád se na ní občas svezu. Stejně jako na horském kole, tak i na silnici jsem si zkusil několik amatérských závodů a opravdu mne to nadchlo. Jízda v balíku je neskutečný mazec.

V čem podle vás spočívá prospěšnost cyklistiky pro běžnou populaci oproti jiným sportům? A v čem jsou naopak její úskalí?

Cyklistika je podle mého názoru jedním z nejzdravějších sportů pro tělo. Konečně stacionární kolo je velmi častým rehabilitačním nástrojem. Navíc je to sport, který se dá provozovat s celou rodinou. Díky kolu jsme s manželkou a dětmi poznali místa, na která bychom se pěšky nebo autem nikdy nedostali. Jsem velkým zastáncem městské cyklistiky, i když rozumím tomu, že někdy je v Praze těžké skloubit provoz aut, MHD a kol v jednom místě. Kolo je ale podle mne úžasný dopravní prostředek, který do moderně fungujícího města rozhodně patří. A to říkám i s tím, že jsem sám také řidič a motorkář. Vím, že to je klišé, ale soužití kol a ostatních dopravních prostředků a chodců je o vzájemném respektu a toleranci a agresivita není rozhodně jen doménou řidičů aut. Neskutečně mne vytáčí, když jedu například po náplavce, kde se prochází lidé, a kolem proletí nějaký magor na kole, zřejmě jedoucí nějakou svojí osobní časovku!

Sledujete i profesionální silniční cyklistiku, ať už světovou nebo českou? Komu fandíte, koho máte v oblibě a proč?

Samozřejmě sleduju. Jsem schopný si večer pustit celou etapu nějaké Grand Tour ze záznamu a koukat na to třeba do 2 do rána. Manželka si o tom myslí své (smích). V době, kdy se jedou velké etapáky, je prostě televize moje. Nemám asi žádnou oblíbenou stáj, ale jednotlivé cyklisty sleduji. Je mi ohromně sympatický Valverde, to je takový cyklistický Jágr. Asi poslední ze „staré gardy“ kdo je ještě schopen prohánět mladou generaci. Rád sleduji Sagana při sprinterských dojezdech. Je neuvěřitelné, jak se mnohdy absolutně bez pomoci týmu dokáže prosadit a vyhrát. Velký sympaťák pro mne je také Adam Hansen, ten již sice se silniční proficyklistikou skončil, ale jeho šňůra účastí na Grand Tours je neuvěřitelná.

Rozhodli jste se podpořit ženský mezinárodní etapový závod. Ženská cyklistika je sice na vzestupu, ale z pohledu popularity se s mužskou zatím srovnat nedá. Jaký je váš pohled na ženskou cyklistiku?

Cyklistika je jen jedna. Což platí jak pro disciplíny, tak pohlaví. Za všemi výkony je neskutečná dřina a všichni si tak zaslouží náš respekt a podporu!

Děkujeme za rozhovor a za podporu Tour de Feminin!