Pro Matthewse je Sanremo vlastně domácím závodem, od startu své profesionální kariéry totiž žije v Monaku, které leží nedaleko Sanremo a do Austrálie jezdí jen sporadicky. Málokdo zná silnice na pobřeží Ligurského moře tak dobře jako lídr týmu Jayco AlUla. „Tenhle závod mi prostě sedí, je dlouhý a má velmi těžké finále, které obvykle vyústí ve spurt skupiny,“ vysvětluje Matthews na on-line tiskové konferenci svého týmu.

„Závodit v Itálii, být mezi italskými fanoušky a jet mezi Milánem a Sanremem, to má prostě v mém srdci zvláštní místo. Dojet do cíle 30 kilometrů od místa, kde momentálně bydlím, v Monaku, to je opravdu výjimečné,“ řekl Matthews pro Spokes. „A když po 260 kilometrech vyrazíte na stoupání Cipressa a Poggio, je to opravdu muž proti muži a vidíte, jak kluci opravdu trpí a dávají ze sebe všechno, aby se přes tato dvě klíčová stoupání dostali. Ať už jim v cíli zbude cokoli, bude to rozhodovat o výsledku.“

„Myslím, že to je to, co mě stále přitahuje, ten pocit, že se v tomto závodě může stát cokoli. Většinou nikdo neví, co se stane a vždycky je to vzrušující.“ Například loni o výsledku rozhodl jeden opravdu nečekaný detail, aspoň podle Matthewse. Australanovi totiž ve spurtu spadly z obličeje brýle a Bling, jak se Matthewsovi přezdívá, si myslí, že mu to sebralo vítězství. „Díval jsem se na to několikrát. Upřímně řečeno, ještě nikdy mi při sprintu brýle nespadly, takže to pro mě byla nová zkušenost. Když mi brýle spadly, ztratil jsem koncentraci. Protože přirozená reakce je, že chcete chytit něco, co padá. Na vteřinu jsem tu koncentraci ztratil a v tu chvíli mě Philipsen dokázal předjet.“

Matthewse to však nezlomilo, naopak ho to motivuje udělat v případě na závod ještě něco navíc. Například použít užší a aerodynamičtější řídítka Cadex na svém Giantu, použít aerodynamickou helmu, nejrychlejší kombinézu a také si projet finiš závodu kolikrát to jen jde. „Když jsem prohrál o galusku nebo tak něco, dodalo mi to další motivaci, abych věnoval trati více času a ujistil se, že znám každý kousek silnice, což jsem předtím tak trochu dělal, ale ne do takových detailů jako teď,“ říká Matthews.

„Myslím, že v zimě jsem si to tam projel dvacetkrát nebo třicetkrát. Po tak dlouhém závodě, kdy jste na kole více než šest hodin, je každé malé rozhodnutí velké a můžete na něj doplatit, nebo může vyjít,“ pokračuje. „Myslím, že loni jsem udělal všechno správně, jen mě porazil nejrychlejší člověk na světě, kterého momentálně moc lidí nedokáže porazit. Jel jsem skvělý závod, jsem hrdý na to, jak jsem jel loni, myslím, že prostě musím pokračovat v tom, co dělám, a snad se to jednou vyplatí.“

Nevylučuje, že zkusí soupeře překvapit. „Možná musím zkusit něco jiného, ale to musíte posoudit v danou chvíli, jestli máte nohy na to, abyste zaútočili v závěru, nebo počkali na sprint. Na Poggiu se vám hlavou honí opravdu milion scénářů, co byste vlastně měli udělat, kde byste měli využít energii, v jakém háku byste měli jet, kdo další je ve skupině, co se dělo v průběhu závodu. Je to jako v žádném jiném závodě, protože jste tak unavení, máte za sebou dlouhý den na kole a jde jen o to, abyste se v tu správnou chvíli rozhodli správně.“

Matthews má za sebou etapák Paříž-Nice, kde nebyl příliš vidět, ale v časovce družstev ukázal, že je na tom fyzicky dobře, což si myslí i on sám. „Paříž-Nice jsem zvládl bez nemoci a bez zranění. Všechno do sebe zapadá,“ věří. „Za sebe osobně mohu říct, že jsem na tom lépe než loni, takže je to určitě pozitivní pocit, když jdu do závodu, který mám opravdu rád a na který se každý rok zaměřuji.“

„Máme skvělý tým, pravděpodobně jeden z nejsilnějších týmů, které jsem kolem sebe na Sanremu zatím měl, takže si opravdu věřím a jsem rád, že mi tým dal tak silné lidi,“ chválí své kolegy z týmu Jayco AlUla. „Nemyslím si, že se musím stavět do role favorita, ale vím, jak na tom jsem. Jsem si jistý, kde jsem, a vím, čeho jsem schopen, takže to mi stačí k tomu, abych v sobotu dosáhl co nejlepšího výsledku,“ dodává Matthews.