Před startem jarních klasik se vědělo, že Mathieu van der Poel bude pravděpodobně opět nejsilnějším mužem na startu velkých závodů, ovšem zejména sestavy Visma-Lease a Bike a Lidl-Trek doufaly, že mistra světa dokážou porazit díky silnějším kolektivům. Nakonec se však ukázalo, z mnoha různých důvodů, že Alpecin-Deceuninck je nejlepším klasikářským celkem světa.
Na Milán-Sanremo těžil Jasper Philipsen z přítomnosti Van der Poela v čelní skupině a dospurtoval si pro své první velké vítězství v klasice. Na Kolem Flander měl světový šampión skvělou podporu týmu, který mu pohlídal všechny pokusy o únik až do rozhodujícího hellingu Koppenberg a Van der Poel to odtud dotáhl až do cíle sám. A na Roubaix skvělé představení belgického celku vygradovalo.
Jezdci v „džínových“ dresech bez problému kontrolovali silný únik a zvládli také nebezpečný boční vítr, který roztrhal peloton více než 150 kilometrů před cílem. „Oscar Riesebeek jel na terezínu hodně rychle a hned se to začalo trhat, ohlédl se jsem a viděl jsem, že je vpředu stále asi 30 až 40 lidí. Křičel jsem do vysílačky, že teď už musíme jet nadoraz,“ vrací se k prvnímu důležitému okamžiku Gianni Vermeersch.
Domestici dovezli Van der Poela a Philipsena v pořádku na kostky a pak se předvedl především Vermeersch. Gravelový mistr světa z roku 2022 chytal nástupy soupeřů už ve Flandrech a na severu Francie byl ještě lepší. Dostal se do nebezpečného úniku s Nilsem Polittem a Stefanem Küngem, kde se pouze vezl a donutil Lidl-Trek pracovat ve druhé skupině. To byl pro Van der Poela a Philipsena ideální scénář.
Nešlo nic udělat, shodli se soupeři
Když byla čelní skupina dostižena, přišel první a rozhodující útok Van der Poela. V sektoru Orchies zaútočit tak drtivě, že se nikdo ani neodvážil reagovat. „Prostě jsem si řekl, že je to dobrý okamžik,“ řekl mistr světa ke svému útoku 60 kilometrů před cílem. „Už jsme byli docela malá skupina a spolupráce tam nebyla moc dobrá. Chtěl jsem to udělat těžké, myslím, že je pro mě lepší, když je konec závodu tvrdý. Nečekal jsem, že zůstanu sám už na tomto sektoru, měl jsem pěkný náskok. Pak už to bylo většinou po větru a věděl jsem, že to můžu udržet.“
Nejenom, že svůj náskok udržel, natáhl ho na konečné tři minuty. Druhá skupina brzo vzdala snahu o stahování. Alpecinu hrálo do karet, že v malé skupině zůstal Philipsen, který se vezl a jen reagoval na útoky soupeřů. „Mathieu je mimo naši ligu, v podstatě si jel svůj závod,“ uznal po dojezdu Mads Pedersen. „Nebyli jsem s Pedersenem daleko od Van der Poela, když zaútočil, ale nešlo s ním jet," přidal se Stefan Küng. „Nešlo s tím nic dělat.“
Pedersen spurtoval o druhé místo s Philipsenem a Polittem a vybojoval aspoň třetí příčku. „I normálně je těžké ho ve spurtu porazit a ve dojezdu, když se v závěru mohl šetřit v háku, je to skoro nemožné. Takže jsem moc spokojený, že jsem udělal další krok a jsem na pódiu.“
Philipsen obhájil druhé místo a završil dokonalé jaro týmu Alpecin-Deceuninck. Letos byl ještě silnější než loni. „Bylo zřejmé, že všichni z týmu byli v nejlepší formě a byla to opravdu týmová práce. Cílem bylo zmenšit peloton před šikanou, abychom nebyli ve stresu a dostali ostatní pod tlak. Ukázali jsme, že jsme dobrý tým, ale potřebujete taky nohy a jsem rád, že máme Mathieuho, který to dotáhl," uznal převahu svého týmového kolegy.
Belgičan zvažuje změnit tým pro příští sezóny, záleží především na penězích a Alpecin-Deceuninck nepatří k těm nejbohatším. Měl by v jiném týmu také větší šanci vyhrát Roubaix? O přestupu nemluvil, ale se svým snem vyhrát dlážděný monument se netají. „Tento závod mě motivuje, kostky mám opravdu rád. Ale dnes bylo nade vše jasné, že je tu jeden kluk, který je neuvěřitelný a je to můj týmový kolega, takže jsem spokojený.“
Nikdy si nic neplánuji, prozradil Van der Poel
Van der Poelova převaha byla zřejmá. Už druhý rok za sebou prokazuje mimořádnou výkonnost a také efektivitu. Během třinácti měsíců vyhrál čtyři monumenty a titul mistra světa. Od roku 2019 objel sedmnáct monumentů a jeho nejhorším výsledkem bylo 13. místo na Milán-Sanremo 2020. Je to jeho jediné umístění mimo první desítku. Průměr jeho umístění v monumentech je 4,29 a na pódiu dojel už desetkrát. Tomu se nikdo jiný nemůže vyrovnat. Tadej Pogačar je mu nejblíž s pěti vítězstvími, průměrem 4,5 (když nepočítáme odstoupení po pádu na loňském Lutychu) ve dvanácti monumentech a sedmi pódiovými umístěními.
Nizozemec všech těchto výsledků dosáhl bez pečlivě naplánované strategie, není to totiž jeho styl. „Nikdy si nedělám plán. Nikdy nevíte, v jaké budete situaci, kvůli defektům a technickým problémům. Ale tentokrát jsem týmu řekl, že zaútočím. Tým mě požádal, abych jim dal vědět předem, kdy nastoupím, takže věděli, kdy to bude. Ale nečekal jsem, že po jednom nástupu zůstanu vpředu sám.“
Van der Poel byl po 260 kilometrech, 60 kilometrech sólové jízdy a více než 50 kilometrech na kostkách překvapivě čerstvý na velodromu v Roubaix. O týden dříve, v cíli Kolem Flander, byl mnohem unavenější. „Snažil jsem si užít poslední část závodu, což jsem v Flandrech nezvládl, protože jsem tam byl na limitu. Dnes jsem se cítil líp a tak jsem se to snažil vnímat, protože je to výjimečná věc a nevydrží navždy.“
„Byli jsme snad ještě lepší než loni. Jsem na kluky strašně hrdý a jsem rád, že jsem to dotáhl k vítězství,“ dodal Van der Poel.
