První, v čem se toto mistrovství světa liší od ostatních, je široký rozsah - 13 cyklistických disciplín a na 200 sad mistrovských medailí. Další, je doba konání, kdy se závodí - od 3. 8. do 13. 8. 2023 v různých skotských městech a místech. Já sám jsem se zúčastnil pouze jednoho závodu a to silničního Grand Fondo na 160 km, 4. 8. 2023, v kategorii muži 50+.

I z pohledu české výpravy byl šampionát výjimečný, neboť se jej zúčastnilo přes 80 závodníků včetně mě. Je mého závodu Gran Fondo se v různých kategoriích zúčastnilo 1700 závodníků, což se bohužel negativně projevilo na organizaci i cenách služeb.

Hned po příletu vás Skotsko přivítá opravdu vysokými poplatky, vjezd na letiště 16 liber, každá hodina parkování pak dalších 16 liber a když má letadlo zpoždění, tak jen na parkovném necháte majland. Přičemž letiště vás přivítá emblémem mistrovsví a informací, že je sponzorem mistrovství. Nevím,co sponzoruje, ale účastníky mistrovství určitě ne. 3. 8. jsem se šel zaregistrovat, startovné stálo 93 liber a platilo se již měsíc dopředu. Na registraci chtěli ještě dalších 40 euro jako zálohu na čip. Způsob platby pouze kartou. Další, co bývá na mistrovstvích zvykem, je nějaký účastnický suvenýr, tak to tady ve Skotsku nebylo, dostal jsem pouze startovní číslo a čip a víc nic. Suvenýry byly, ale pouze za peníze a byly opravdu drahé. Stejně servis kol a další služby. Ale abych si jen nestěžoval. Organizátoři zajistili opravdu hezkou trať s plnou uzavírkou provozu. Tak si ji se mnou ještě jednou projeďte.

První věc, co pocítíte, je všudepřítomný vítr, hrubý asfalt a dost kamínků. Jeden z nich se mi stal osudným, ale jinak žádné větší díry na silnici nebyly. Start i cíl byl umístěn do starobylého města Perth. Startovalo se hned na nábřeží u řeky Tay v nadmořské výšce 5 m.n.m. Hned po výjezdu z města jsme se z mého pohledu přesunuli do krajiny připomínající Brdy, ale po 30 km se krajina změnila a připomínala spíše Nízké Tatry. Velice hezká krajina oplývající celou řadou barev, kterou lemují skotská jezera. Kdo jel pomalu, mohl se zhruba v polovině závodu pokochat Královskou vyhlídkou u jezera Loch Tummel. Samozřejmě závod je závod, ale kochání se mohlo uskutečnit při obhlídce trati den předem, ale zpět na trať. Prvních 45 km závodu bylo zvlněných, kdy jsme postupně nastoupali 400 výškových metrů. Pak následoval sjezd a několik technických pasáží. Mezi 50 a 60 km to byla úplná rovina, ale mezi 60 a 66 km závodu jame zase nastoupali 350 výškových metrů, tady se peloton dělil na hodně menších skupinek a já zůstal v druhé. 70 – 95 km byl opět zvlněný terén, skupina příliš nespolupracovala, a tak jsem na 97. km zaútočil. Udrželo se se mnou jen několik závodníků a od 102. km se už až do cíle víceméně klesalo. Postupně jsme dojížděli odpadlíky z první skupiny, spolupracovalo se a už byla vidět první skupina. Jenže 40 km před cílem přišel defekt předního kola... Co teď? Mechanické vozy nejsou a čekat na sběrák znamená 2 hodiny stát v příkopě. Jel jsem tedy pomalu na prázdněm předku a doufál, že to ráfek vydrží. Do cíle jsem skutečně dojel. Ztráta na vítězného Alexandra Vinokurova byla 22 minut. Díky ohromné divácké kulise jsem to dojel, ale těch 40 km, kdy vás předjíždí jeden člověk za druhým bylo doslova nekonečných. Je to sport, štěstí buď máte nebo ne. Já měl smůlu, ale štěstí v tom, že mimo galusky, předního ráfku, který má prasklinu u ventilku a vymláceného hlavového složení, jsem se dostal nejen do cíle, ale nakonec i domů, bez zdravotní újmy.

Skotsko je krásné, větrné a drahé. Účast na tomto šampionátu byla pro mě určitě zajímavým zážitkem, za který moc děkuji sponzorům, klubu, kamarádům, rodině a všem lidem, kteří mně podporují. Snad příště bude více štěstí.