Michael Boroš letos v létě oslavil 29. narozeniny. V tomto věku by měl být na vrcholu sil, ale výkonnost českého šampiona nemá vzestupnou tendenci. Před několika lety, v době angažmá v belgické sestavě Pauwels Sauzen - Vastgoedservice dokázal zajíždět výsledky v první desítce ve světové konkurenci. Na úplnou špičku, kterou už tehdy tvořili Mathieu van der Poel a Wout van Aert, nestačil, ale výkony podával velmi nadějné.
Boroš se v té době účastnil i silničních etapových závodů v Belgii a přinášelo mu to nezbytný základ fyzické kondice. Cílem cyklokrosařů většinou nebývá vítězit v silničních závodech, ale bez rychlosti a objemu ze silnice se těžko prosazuje na podzim a v zimě v terénu. Nejlepší cyklokrosaři jsou také dobrými silničáři. Bez silničních závodů to prostě nejde. Je zbytečné odkazovat na Van der Poela, Van Aerta a Pidcocka, tito tři jsou výjimečnými sportovci, ale také Eli Iserbyt, Toon Aerts a další výborní cyklokrosaři pár silničních závodů a etapáků objedou. Jenže Borošovi v letech 2019 a 2020 silnice ze závodního programu vypadla a zhoršily se také výsledky v terénu. Dostat se do první desítky na těžkých cyklokrosech je skoro nedosažitelné a těžké to má i s první dvacítkou.
Cyklokros vytváří tlak
Prosadit se v silniční cyklistice na nejvyšší úrovni je samozřejmě velmi složité. Cyklokros je menší disciplínou, zdá se, že je snazší se prosadit, ale ve skutečnosti to tak jednoznačné není. V cyklokrosu mají závodníci méně příležitostí. Michael Boroš je náš nejlepší cyklokrosař a tomu odpovídá tlak, který je na něj kladen. Schytává nejvíce kritiky, protože se od něj nejvíce očekává. Aby byli fanoušci, veřejnost, tým a sponzoři spokojení, je třeba opakovaně zajíždět přední umístění. Očekává se to do každého špičkového cyklokrosaře.
Na silnici je to něco úplně jiného. Většina startů skončí porážkou i pro ty nejlepší. Vítězství mezi profesionály jsou vzácná a je těžké na ně dosáhnout. Závodník na silnici se může soustředit na jedno období v sezóně, na závod, který mu nejvíce vyhovuje, vyladit formu a zajet dobrý výsledek. Pokud je to dostatečně dobrý výsledek na kvalitním závodě, odpustí se mu, že po zbytek sezóny dojíždí uprostřed pelotonu a není vidět. Navíc jsou všichni silničáři součástí početných sestav a podstatný je týmový výsledek.
Na silnici se mohou prosadit kritizovaní cyklokrosaři a dosáhnout na úspěchy, které od nich nikdo nečekal. Příkladem je Tim Merlier. Belgičan byl několik let kvalitní cyklokrosařem specialistou, reprezentoval Belgii i na světových šampionátech, ale na Van der Poelovu a Van Aertovu úroveň neměl ani zdaleka. Dostal šanci na silnici a dnes patří k nejlepším sprinterům světa. Letos vyhrál etapu na Giro d'Italia i Tour de France. Na "férovku" se s Van der Poelem a Van Aertem na většině závodů měřit nemůže. Ale silnice je pestřejší disciplína a šanci dostává více jezdců.
Merlierův příklad je zvláštní, protože na silnici patří mezi velké hvězdy, ale v terénu se moc nezlepšil. Nyní je standardním silničářem, který si zimní přípravu zpestřuje v terénu. To není cílem Michaela Boroše.
Přestup do Elkov - Kasper má smysl
Michael Boroš bude jezdcem nejlepší české stáje Elkov - Kasper už od 1. ledna. Mistr republiky vyhrál pět závodů Toi Toi Cupu z šesti, ale na mezinárodní scéně to stále není ono. 14. místo na prestižním krosu v Zonhovenu byl slibný výsledek, podobně jako 13. místo na Koppenbergcrossu v Oudenaarde. Ale chtělo by to něco víc. Boroš se po vítězství v Toi Toi Cupu vrátil do Španělska na týmové soustředění Elkovu. Královehradecký tým přišel o čtyři závodníky, Petra Kelemena, Michala Schlegela, Michaela Kukrleho a Aloise Kaňkovského a potřeboval posily. Boroš se zdá být logickou volbou. Na silnici může být úspěšný.
Adam Ťoupalík, bývalý cyklokrosový mistr republiky, patří k oporám Elkovu. Ťoupalík je klasikářem, závodníkem s ostrým nástupem, kterému se daří v náročném terénu a umí rozhodnout v závěru závodu. Boroš by mohl být podobným typem a zdobí ho vynikající tréninková morálka. Jeho hlavní disciplínou ovšem zůstává cyklokros. Nechce to v terénu vzdát a zahájit novou kariéru a pro český cyklokros je to dobře.
Dlouhodobým cílem Borošovy kariéry bude světový šampionát v Táboře v roce 2024. V dresu Elkovu se chce co nejlépe připravit a vůbec to není špatná volba. Jezdci Elkovu mají spoustu příležitostí na těžkých závodech po celé Evropě. Navíc jezdí o přední umístění. Letos byl Elkov druhý nejlepší kontinentální tým světa. Což je úspěch, který se často podceňuje. Jde o opravdu velmi kvalitní tým plný dobrých jezdců. Výsledkově lepší, než mnohé druhodiivzní sestavy. Vliv na Borošovu výkonnost nepochybně bude mít také zkušený trenér Ota Fiala.
Doufejme, že se v novém angažmá bude našemu nejlepšímu cyklokrosaři dařit, zajede dobré výsledky a že více startů na náročných silničních závodech bude mít pozitivní vliv na jeho výkonnost v terénu. Bez silničních závodů to totiž nefungovalo.
