Slovinsko díky těmto dvěma v současnosti vládne světové cyklistice. Tadej Pogačar obhájil vítězství na Tirreno - Adriatico a Primož Roglič si po loňském zklamání napravil reputaci na Paříž - Nice. Jenže oba zanechali jiný dojem. Tadej Pogačar byl v Itálii neporazitelný, zcela ovládl celkové pořadí a vyhrál obě etapy, na které se zaměřil. Primož Roglič chtěl předvést podobně dominantní výkon, ale nešlo to tak hladce.

Když se Pogačar v závodě dvou moří rozhodl nastoupit a ujet, snadno se vzdálil ostatním špičkovým vrchařům. A na Tirrenu byla velká konkurence. Na startu byl Jonas Vingegaard, druhý muž loňské Tour de France, Mikel Landa, Richie Porte, Jai Hindley, Thibaut Pinot, Pello Bilbao a Rigoberto Uran a koneckonců i Remco Evenepoel. Přesto si Pogačar nemusel dělat žádné starosti, když chtěl ujet, nikdo s tím nedokázal nic udělat.

Roglič měl ve Francii také spoustu možností ukázat svou nejlepší formu, ale nakonec zvítězil především díky síle svého týmu Jumbo - Visma. V úvodní etapě ujel v posledním krátkém stoupání s Christophem Laportem a Woutem van Aertem a získal 28 sekund na největší soupeře. Stojí za připomenutí, že v Nice zvítězil o 29 sekund před Simonem Yatesem, takže to byl velmi důležitý náskok. První etapa byla opravdu klíčová. Dobrý výkon předvedl v individuální časovce, ale na 13 kilometrech nebylo možné vytvořit příliš velké rozdíly a Simona Yatese porazil jen o 9 sekund.

V kopcích to bylo o něco horší. Při nepřímém porovnání na dálku s Pogačarem. Pogačar byl v nejtěžší etapě suverénní, Roglič se v dojezdu na Col de Turini také hodně snažil, ale Danimu Martinezovi ujet nedokázal a nakonec do cíle spurtoval s Martinezem, Simonem Yatesem a Nairem Quintanou. Díky svému zrychlení bez problému vyhrál a navíc si pojistil žlutý dres. Náskok měl dostatečný, před závěrečnou etapou vedl o 47 sekund před Yatesem. Nemusel si nic dokazovat, to mu mělo bohatě stačit.Přesto si myslím, že Martinezovi, Yatesovi a Quintanovi ujet chtěl. Měl v plánu jet poslední kilometry etapy sám, ale soupeři se nezlomili. 

A vše vyvrcholilo etapou v okolí Nice. V 7 stupních a dešti se Roglič necítil nejlépe. Na Col d'Eze nedokázal zareagovat na útok Simona Yatese a musel se spolehnout na pomoc Wouta van Aerta. Belgičan názorně předvedl, proč patří k nejlepším cyklistům světa a především díky němu ubránil Roglič žlutý dres.

Rozdíl mezi Pogačarem a Rogličem je podle mého názoru zřejmý, i když se letos v přímém souboji zatím nesetkali. Pogačar byl nejlepším cyklistou světa už loni a možná udělal další krůček kupředu. Ve 23 letech to ani není překvapivé. Pro dvaatřicetiletého Rogliče je těžší se zlepšovat. Rychle se zlepšuje jeho tým a to bude na Tour de France mimořádně důležité. Rohan Dennis a Van Aert byli v Paříž - Nice ohromně platní, důležitý byl i Laporte. Ale zlepšuje se také UAE Emirates. Pogačarovi na Tirrenu pomohli Marc Soler a Rafal Majka a velký krok kupředu udělal Brandon McNulty a posilou je také João Almeida.

Roglič už nemá papírově žádnou výhodu. Dřív byl považován za lepšího časovkáře, ale nyní je Pogačar minimálně stejně schopný. V kopcích a horách je lepší. A rychlostně je také o trochu lepší. Jumbo - Visma je stále o něco málo lepší tým, ale udělá to nějaký rozdíl v Rogličův prospěch?

Předvídat formu obou Slovinců před Tour de France samozřejmě není možné a je to velmi předčasné. Je předčasné také naříkat, že Tour nebude kvůli Pogačarovi zajímavá, protože už v březnu je jasně nejlepší. Do léta se může vše změnit. Ale kdybych si musel vsadit, nerozmýšlel bych se ani chvíli.