Nejstarší z českého kvarteta na startu Mistrovství světa v Flandrech se na závodem na v podstatě domácí půdě hodně těšil. Chtěl uspět a věděl, jak na to. Na sobotní tiskové konferenci přesně předvídal vývoj závěru závodu: "Nějakých 70 kilometrů před cílem, někde na Moskesstraatu a dalších kopcích se začne závodit a peloton se roztrhá na skupiny, vpředu budou nejlepší a poté už se pojede s malými rozestupy. Bude to selektivní závod."
Štybar odhadl vývoj závodu v podstatě přesně. V dlážděných kopcích Moskesstraat a Bekestraat a strmém asfaltovém stoupání Smeysberg se držel mezi prvními jezdci v pelotonu a dokázal reagovat na nástupy favoritů. Dostal se do první skupiny 17 cyklistů a měl závod pod kontrolou. Tato skupina vedená Belgičany, Francouzi a Italy už na čele zůstala a český cyklista se mohl zapojit do boje o vítězství a medaile.
Správně odhadl i konec závodu: "S Julianem Alaphilippem jsme si celou trať závodu projeli za motorkou v závodním tempu a je jasné, že se nikomu nepodaří závod stoprocentně kontrolovat. Je to podobné jako na klasikách, s Quickem-Stepem jsme se také občas snažili kontrolovat závod tempem, ale to vlastně nejde."
Přesto se o to Belgičané pokusili. Remco Evenepoel použil všechny svoje síly, aby co nejdéle pomohl Woutovi van Aertovi a Jasperovi Stuyvenovi. Jenže když si 26 kilometrů před cílem vystoupil, Stuyven sám nemohl dovézt Van Aerta do spurtu skupiny. Julian Alaphilippe dělal vše pro to, aby se skupina rozpadla. A po několika nástupech opravdu sám ujel a dojel si pro vítězství.
Při rozhodujícím nástupu v předposledním okruhu ve výjezdu St. Antoniusberg Štybar pouze sledoval útočícího Francouze a nereagoval. Ale to ani Italové, Belgičané, Dán Valgren a Brit Pidcock a ostatní. Už toho na všechny bylo dost a Alaphilippe byl neunavitelný. V tomto případě nelze Štybarovi nic vyčítat, nikdo se s Alaphilippem neudržel. Nikdo ho nedokázal dostihnout.
Nezachytil však ani únik Stuyvena, Powlese, Van Baarleho a Valgrena. A možná kvůli tomu přišel o medaili, což sám zmínil v rozhovoru pro Českou televizi: "Výsledek možná mohl být lepší, ale věděl jsem, že to bude taktické. V moment Alaphilippova nástupu jsem byl vzadu a nezachytil jsem to. Když poté nastoupil Valgren, to mě mrzí - tam mi utekla medaile."
"V závěru jsem nastoupil van der Poelovi a van Aertovi, protože jsem věděl, že ve sprintu s nimi prohraji," dodal Štybar, který si dojel pro konečné sedmé místo a druhý nejlepší výsledek českého cyklisty v historii světových šampionátů. Do první desítky se na Mistrovství světa dostali jen tři Češi, Tomáš Konečný byl devátý v Lisabonu v roce 2001, o rok později dojel Ján Svorada jedenáctý v Zolderu a nejlepší byl šestý Roman Kreuziger v roce 2018 v rakouském Innsbrucku.
Pro Štybara je výkon z Flander nepochybně velkým povzbuzením před monumentem Paříž - Roubaix. Francouzská klasika mu z velkých závodů vyhovuje nepochybně nejvíce, už zde byl dvakrát druhý v letech 2015 a 2017. V silné sestavě týmu Deceuninck - Quick-Step má šance na úspěch ještě větší. Roubaix vyžaduje zkušenosti a těch má 35letý cyklista dost. Vyjde to tentokrát?
