Marianne je jednou z nejlepších cyklistek v historii, ne-li tou vůbec nejlepší. Vyhrála více než 300 závodů napříč všemi disciplínami. Vyniká ve všech závodech, od hodinových kritérií po těžké etapáky v horách. Svůj první světový titul získala již v osmnácti letech v cyklokrosu a ještě tentýž rok předvedla to samé na silnici. O dva roky později, v roce 2008 byla největší favoritkou olympijského závodu v Pekingu. Po neuspokojivém šestém místě zaměřila svou pozornost, o pár dní později, na bodovací závod na dráze. Svou konkurenci rozdrtila a odvezla si zlatou medaili. V této disciplíně se stala v témže roce i mistryní světa. Její trofeje se hromadily, když systematicky dobývala všechny významné ženské závody, od jednodenních jarních klasik po Giro Rosa.
Za vrchol své kariéry považuje rok 2012. Ne proto, že vyhrála pátý ze sedmi titulů mistryně světa v cyklokrosu. Ani ne proto, že vyhrála svůj druhý ze tří titulů mistryně světa na silnici. A dokonce ani ne proto, že vyhrála podruhé Giro Rosa, největší etapový závod žen. Vyhrála ho také třikrát. Už takhle to zní, jako dokonalý rok. Ale vrchol přišel na letních olympijských hrách v Londýně. Zde se dočkala silničního zlata. Když porazila o délku kola v propršené cílové rovince domácí Lizzie Armistead, bylo na fotografiích vidět, jak má na rukách husí kůži. Atmosféra v centru Londýna byla tak elektrizující. Časopis Veló ji v témže roce označil za cyklistu roku, před vítěze Tour de France Bradleyho Wigginse. „Neexistuje nikdo jako ona, ani muž, ani žena,“ hlásal titulek ve Veló. Ani Eddy Merckx toho nedosáhl tolik ve 25 letech.
Dále sbírala jeden úspěch za druhým. Takřka neodpočívala, až přišel rok 2015. Nejdříve si zlomila klíční kost. Ale ona sama nejlépe věděla, že tato zlomenina není jediná věc, která ji brzdila. Po téměř deseti letech dominance začala prohrávat. Bylo to, jako by její tělo začalo bezdůvodně stávkovat. Marianne, která od svých pěti let trávila svůj život na dvou kolech, byla najednou postavena před největší výzvu svého života. Na půl rok slézt z kola a odpočívat. Naštěstí si dala říct a své tělo poslechla. Poslední roky už je opět ve formě, ale už nezávodí celý rok. Naučila se odpočívat. A formu má opět parádní. Dokázala nám to třeba na letošním Giro Rosa, kde vyhrála tři etapy.
Během své skvostné kariéry se ukázala i českým fanouškům. Jednou absolvovala Tour de Feminin v Krásné Lípě, kde skončila celkově čtvrtá. A čtyřikrát ji mohli fanoušci vidět v Orlové na Grácii, kterou dokonce dvakrát celkově vyhrála.
