Vše na světě má své výhody i nevýhody. I kolo a Pec. Výhodou je krásná příroda, scenérie, vesměs mírný provoz i slušné silnice. Nevýhodou – Pec je na konci nejhlubšího českého údolí zataraseného Sněžkou, kde nejsou regulérní silnice vedoucí přes hřebeny do vedlejších údolí. Čili na velkou část oblasti využijete pohorky, skialpy, běžky nebo MTB. Na silničce se v jádru můžete spustit dolů 15 km údolím a pak se zase večer vracet. Taky od listopadu do konce března tam leží sníh, a zatímco v Praze se jezdí normálně na švihy, tady maximálně na fatbiku.
Nicméně dá se s tím zabojovat:
Okruh „Okolo Pece“ (přibližně 2 hodiny; převýšení cca 1000 m)
Z Pece se vyřítíme dolů údolím a užíváme si, jak nám to jede. Je to údolí, ale až do Maršova pěkně z kopce, který se nezdá. Když nefouká proti, jedete osm kilometrů padesátkou. Ve Svobodě nad Úpou točíme nahoru směr Hoffmanky (směr Vrchlabí a Černý důl) a tam už padesátku neudrží ani Contador. Přichází pětikilometrové stoupání, celkem plynulé (asi 5 %). Na široké silnici je to velký test vaší kondice, pokud jedete trochu rychleji, protože si zahamtáte 15 až 20 minut, tak nějak bez přerušení. Kopec nikde moc nepovolí. Odměnou je krásný a dlouhý sjezd přes Černý důl s pěknými výhledy. Na dvou místech a pak v obci, jsou serpentýny, čili s mírou (občas po zimě bývá na kraji silnice ještě štěrk anebo nějaké mokro od sněhu).
Pod Černým dolem najedeme na státní silnici doprava stále směr Vrchlabí a tady posilněni dlouhým rychlým sjezdem si můžeme trochu „naložit“, pokud neduje silný západní vítr, ať máme tento asi pěti kilometrový úsek za sebou. V první vesnici (Lánov) odbočujeme doprava – směr Dolní Dvůr. A tady začíná krásná krása. Čeká nás asi 700 m převýšení nahoru, rájem. V Dolním Dvoře na náměstíčku odbočujeme zase doprava do horského údolí, jinak nás hlavní údolí dovede někam do Strážného a pokud chceme tříhodinový švih a více – namotal bych to zrovna tady. Jedeme horskou obcí okolo různých penzionů po čím dál podezřelejší silnici (směr Tetřeví boudy) až dojedeme k závoře. Dál už auta (krom boudařů) nesmí, vjíždíme do lesa. Vpravo krásný potok s vodopády, asfaltka uzoučká, ale krásný povrch a dvě stojčičky. Přichází další rozdvojka, kde (jako celý den) točíme doprava – směr Tetřeví boudy. Jsme na tzv. Masarykově silnici, postavené snad pro vojenské účely před válkou.
Cyklistický ráj, i silnice přestane být tak prudká. Zvlášť v parných dnech je okolo krásný horský, lesní vzduch a stín. Nikde žádné auto (ani většinou lidi) a pár kilometrů se motáme jen mírňoučkým stoupáním. Pokud nejste kardiak nebo nemáte 10 kg navíc (a nic najeto), tady se cítíte jako v cyklistickém nebi. Každá nirvána končí, čili na závěr nás čekají „tři schody do nebe“. První je nejdelší a vypadá to, že jsme nahoře, na rovince ale radši vydechněte. Na rozcestí točíme dnes poprvé doleva (stále směr Tetřeví boudy) a přichází úsek hodně přes 10 % (řekl bych 20 % určitě). Stojka není dlouhá (200 m?), ale pokud jste jeli z Lánova přes závit, budete mít takový ten pocit, že asi spadnete z kola a taky se zmítáte tak pomalu, že se vám vypne Garmin, což psychicky slabším cyklistům nedělá dobře. Projíždíme okolo Tetřevích bud (jsou po levé ruce) a na rozcestí točíme opět doprava (třetí stojka), jinak byste jeli někam pod Rennerovky asi 6 km (ale pak končí asfalt). Tj. točíme směr Lesní bouda (a Pec pod Sněžkou). Stojčička je taky výživná, ale pokud jste projeli tu druhou, tuhle už vyjedete. A čeká zázrak, asi kilometrová rovinka, zakončená téčkem. Jsme nahoře.
Asi 50 m před křižovatkou je na silnici čára, tady končí zářijový hobby závod „Okolo Pece“ – tak si můžete zaspurtovat a odměřit čas.
Pokud máte z Pece (asi 44 km) 1 hodina 18 minut a méně, tak v září vyhrajete, neb to je rekord, který drží Jan Hruška a Tomáš Kalojíros (Sparta). Na trati, která vede víceméně do kopce (a jste 300 metrů nad Pecí) AVS k 34 km/h. Pod 1:20 jste eliťák. Pod 1:30 jste hobík v extrémně dobré kondici. 1:40?, řeknu to asi takhle: v tréninku jsem to nikdy pod 1:40 nejel. 1:50 jste pořád dobrý hobík. Nad 2 hodiny to teprve začíná být normální sport a od 2:30 turistika. Ale moje rada je: nežeňte to, abyste se poměřili, užijte si tu krásu a ty hory.
Na téčku nepokračujeme doleva k Lesní boudě (je to nejkratší cesta do Pece, ale extrémně prudký a nebezpečný sjezd na mizerném asfaltu), ale doprava k Hrnčířským boudám, kde bydlí legenda místní Horské služby Přemek Kovařík, velký znalec Krkonoš. U něj doleva mírně do kopce na hliněnou cestu (směr Pražská bouda), ale bez asfaltu je jen asi 100 m a opatrně v pohodě projedete, na asfaltce zase doleva a přijedeme k Pražské boudě. Za ní doleva a sjíždíme do Pece. Zastavme se na úchvatný výhled na Sněžku a Studničnou.
Pivo na Lučinách či jinde láká, ale jsme většinou dost zpocení a nahoře nebývá zas úplně teplo ani v létě – tak radši sjedeme (pořád rovně dolů lyžařským areálem, nejprve krosneme vlek Muldičky, pak přes Zahrádky pod lanovkou, serpentýnami (v klidu, je to prudké) okolo spodní stanice Bramberku (Hnědého Vrchu) a nakonec dole u Labutě (Javoru). Na pivo asi ke Stoupovi (Enzian) naproti Obecnímu úřadu, kde je i dobrý poměr cena/výkon u jídla. A kvalita. Stoupa je vyhlášený houbař. Pokud máte s sebou něžné pohlaví a chcete zapůsobit, tak nejlepší je asi Pizzeria Anděl „za rohem“ v údolí Úpy pod parkovištěm směr Sněžka.
Polský okruh (75 km; něco pod 3 hodiny, až nám otevřou hranice)
Sjedeme opět dolů až před Trutnov (asi 22 km z kopce) a odbočíme doleva na Žacléř (přes Babí a Prkenný důl). Pak trasa kopíruje známý Krkonošský cyklomaraton. Za Žacléřem sjedeme k státní silnici Trutnov-Lubawka (Polsko). V Lubawce odbočíme doleva a alejemi mezi poli po rovinách stále na západ míříme zpět ke Krkonoším (směr Karpacz, Pomezní boudy). Pomezní boudy se polsky řekne Przlec Okraj nebo tak nějak. V půli cesty k horám nás překvapí asi kilometrový nesmyslný kopec přes 10 %, který zase okamžitě sjedeme. To by nás nemělo fyzicky zlikvidovat, protože čeká asi 12km kopec nahoru na Pomezky. Nejprve je ovšem nutno odbočit doleva (směr Karpacz – Pomezky), protože jinak bychom jeli někam na sever a dojeli k Baltu. Stoupání začíná poznenáhlu, jedeme na velkou frajersky, ale nakonec se utahuje a utahuje. Asi 4 km před vrcholem je důležitá křižovatka, kde musíme doleva směr hraniční přechod Pomezní Boudy, jinak bychom sjeli dolů pod Karpacz.
Tady je kopec nejprudší a taky už jsme skoro dvě hodiny na kole. Nicméně je to oficiální silnice, žádná hrůza nás nečeká. Asi 1 km před vrcholem si (pokud nic nejede), najeďte na levou stranu a pokochejte se nekonečným výhledem do polských rovin ze skoro kilometrového nadhledu. Jednou mi nějaký polský cyklista říkal, že je vidět až do Varšavy, ale to asi kecal. Až se pokocháte, tak to pořádně rozjeďte a přestaňte funět a dýchat, protože vrchol je blízko a nahoře je spousta polských i českých turistů, tak ať vypadáte jako sportovec.
Sjezd dolů asi 12 km, (nahoře kdyžtak minipivovar Trautenberk), je krásný, bezpečný, plynulý a nemusíte nikde sahat na brzdy, přesto to jede hezky. Dole v údolí pak doprava a za 5 km jste v Peci.
Článek je ze seriálu článků přibližující české hory:
https://www.roadcycling.cz/clanek/kam-na-cyklistickou-dovolenou-kdyz-nesmime-do-alp
I jinou dovolenou doma, nebo jen trasy a nápady:
https://www.roadcycling.cz/clanek/tomas-kocanda-vyzyva-k-tematu-dovolene-u-nas-doma
Foto: úvodní Wiki, ilustrační Josef Vaishar ze závodu Krakonošův cyklomaraton - z míst které popisuje autor, foto Václava Klause - Vít Kocián z Krále Šumavy
