Letošní ročník byl přesunut z Paříže, kde se mělo jet poslední den mužské Tour, do Nice, kde naopak dnes Tour de France startuje. Jelo se dvakrát na okruhu, přičemž v každém bylo nutno vyjet šestikilometrové stoupání o průměru 5%.
Po sjezdu ovšem čekala ještě dlouhá rovinatá pasáž do cíle. Kromě kopce závod ovlivňoval i čerstvý vítr, který dívkám foukal do tváře v nejnudnější pasáži, která následovala po sjezdu a byla dlouhá kolem dvaceti kilometrů
Brzo po startu se najelo do kopce a v něm byly nejaktivnější dívky z Trek-Segafredo za asistence Sunwebu. Jelo se docela ostré tempo, ale o výraznější nadělení pelotonu se postaral až následující sjezd. Děvčata si od přírody víc váží života, takže ve sjezdu tolik ve srovnání s chlapy neriskují. I když běžný smrtelník by si to nemyslel.
Výsledkem byla odjetá šestičlenná a poměrně silná skupina, v níž byly Longo Borghini (Trek-Segafredo), Newiadoma (Canyon), Ludwig (FDJ), Majerus (Boels-Domans), Kopecky (Lotto) a Henderson (Sunweb). Za nimi jela zhruba třicetičlenná skupina.
Směrem k moři se jelo podél řeky po široké autostrádě, kde konce nedohlédneš, a ještě proti větru, takže nejlépe přestat přemýšlet a tlouct do pedálů.
Šestice dobře spolupracovala a zpočátku se ji pokoušela dojet na čele pelotonu osamocená cyklistka amerického Rally. Jenže náskok narůstal, tak tam poslaly své zástupkyně i týmy Valcar a Paule Ka a únik se podařilo sjet ještě před pobřežní kolonádou.
Na čelo si tedy vlezly opět dívky z Treku a Sunwebu a pospolu se přijelo opět pod kopec, který je čekal podruhé v tomto závodě.
Jakmile se najelo do stoupání, vzala za to Van Vleuten (Mitchelton) a rozporcovala peloton jak svatební dort. Vepředu s ní zůstalo devět závodnic. Jenže Van Vleuten nedala pokoj, takže se skupina postupně tenčila. Stále tam ale byly dvě mimořádně silné ženy z Treku: Deignan a Longo Borghini a s nimi další špičkové cyklistiky Vos (CCC), Newiadoma (Canyon) a Vollering (Parkhotel Valkenburg).
Tato šestice přejížděla vrchol stoupání s náskokem 1:20 min. na další zhruba třicetičlennou skupinu. Van Vleuten až na vrchol kopce neslezla ze špice. Ve sjezdu naopak kralovala Newiadoma.
Van Vleuten, aktuální mistryně světa i Evropy.
Jestliže pasáž podél řeky k moři byla z pohledu trasy mimořádně nudná, tak naopak výjezd na kopec a následný sjezd byly cyklisticky velmi pěkné.
Po nájezdu do rovinaté části zprvu vypadala Van Vleuten, že nebude tak moc střídat. Jenže právě ona potřebuje přijet z co nejmenší skupiny, takže hajdy zpátky do kolotoče. Dokonce pobízela Newiadomu, aby se víc zapojila, protože ta přestala střídat úplně. Co jí odpověděla, nevíme, ale nejspíš to nebylo nic asertivně submisivního. Ostatní se vzorně prostřídávaly. A náskok se navyšoval: 19 km před cílem 1:35 min., 14 km 1:43 min.
Ve stíhací skupině byl nejaktivnější italský tým Valcar v krásných růžových dresech, když ještě loni vozily stejné barvy, jako kdysi italský mužský Lampre. Po dalších 3 kilometrech stáhly náskok o 10 vteřin. Jenže šestka v úniku je mimořádně silná: 9 km a opět 1:43 min.
Vepředu se jede šrot. Vollering podle výrazu trpí. Vos pozoruje kameramana, kterak ji v detailu zabírá a není síla se usmát. Newiadoma trvale na konci skupiny se nestydí: účel světí prostředky. 6 km a stále plus mínus 1:43 min. Jede se podél letiště a skupina skutečně letí: 4 km 1:50 min.
Meta 3 km a nastal čas taktiky: zpomaluje se, pozoruje se, levá pravá. Luxusní náskok 2:00 min. 1,5 km a na špici to rozjela Longo Borghini bez ohledu na to, že všechny ostatní jí visí v háku. Evidentně jede pro Deignan.
Na kilometru to zkouší Van Vleuten a koho že to má za zadním kolem? Newiadoma. To asi nebudou kamarádky. Borghini odpadla, ale vpředu se opět zpomalilo. Docvakla se a hned nástup. Zachytila ji Vos a přes ní na opravdu dlouhý sprint. Jenže s minimálním odlepem za ní Deignan. Vos tuhne, láme to s vypětím posledních sil, ale nestačí to: na pásce ji Deignan skočí o půlku předního výpletu. Třetí Vollering.
Krásný závod, úžasný výkon, dramatické rozuzlení. A Newiadoma? Bramborová.
