Je výhoda mít jako ředitel závodu za sebou zkušenosti vrcholového cyklisty?
„Jak se to vezme. Například se umím vcítit do role cyklistů a připravit jim podmínky, aby se u nás cítili dobře a na naše závody se vraceli. To je výhoda. Ale na druhou stranu přemýšlím nad vším až moc do hloubky a občas mám o jezdce zbytečně moc velký strach, když vidím, jak letí z těch kopců dolů.“
Takže jízda v autě před pelotonem je stresující?
„Docela ano. Protože auto paradoxně na silnici je v zatáčkách méně stabilnější než kolo. Takže si říkám, jak mohou jet tak rychle. Cyklisté to berou přirozeně, když sedí na kole, já vidím z auta daleko větší nebezpečí. Jsou momenty, kdy si říkám, že tam musí být průšvih. Ale pak si vzpomenu na sebe a uvědomím si, že i z těžkých situací se dá vybruslit.“
Cítíte větší zodpovědnost, než když jste závodil?
„Rozhodně. Když vidím, co se všechno může přihodit, jaké do závodu vstupují proměnné, tak jsem rád, že jsem to jako cyklista nevěděl. Jede se po silnici, jsou to veřejně dostupná místa, může přijet kdokoliv. Zjeví se tam zvíře, řešíme akutní problémy, o kterých závodníci neví. Ale cyklista má brzdy a řídítka, dokáže se vyhnout neuvěřitelným situacím. My se ale snažíme poskytnout stoprocentní hladkost průjezdu.“
Co je na organizaci nejsložitější?
„Zajistit právě tu bezpečnost. Najít správné místo na zastavení aut, kam je odklonit. Lidé jsou z 99 procent v pohodě, fandí, fotí. I tak se občas najde fanoušek, který je neukázněný. Máme ale sehraný a zkušený tým. Poradíme si.“
Určitě víte, co závodník potřebuje v zázemí…
„To ano, to je obrovská výhoda, že jsem ty závody jel, takže můžu říct, jaké nadstandardní zázemí vytvořit. Co pro týmy udělat lépe, aby se cítily dobře. Jak zařídit přejezdy, ubytování, jak vyjít všem vstříc. Konkurence závodů je obrovská a my chceme, aby se k nám rádi vraceli.“
Co závod přinese regionu pozitivního?
„Vítají nás v Jeseníku jako poslíčky jara a léta, protože jim přivážíme opravené cesty. Silničáři nám hodně pomáhají, opravují, pokládají nový asfalt místo toho, aby záplatovali, což je pro jezdce hodně nebezpečné. Jsme show, ale také věc prospěšná.“
Rýsuje se ve startovní listině nějaký nový Tadej Pogačar?
„To uvidíme až nahoře na Dlouhých stráních. Tam se ukáže, kdo má na to přestoupit do nejvyšší kategorie. Jména se těžko odhadují. Závod je ale tak náročný, že ho nevyhraje někdo náhodou. O to nám jde, v kopcích se ukáže pravda. Dlouhé stráně jsou ekvivalent alpskému průsmyku, dáváme velkým týmům na podnose nejlepší mladé jezdce na světě.“
Jste ředitelem Závodu míru U23, ale také srpnové Sazka tour. Jaké jsou plány s oběma závody?
„Závod míru je na svém maximu, to je světová špička. U Sazka Tour bychom se rádi dostali na úroveň závodu Okolo Polska. Aby se etabloval mezi nejlepšími závody na světě, náročnosti i úrovní.“
