Na pódium Kolem Flander se Pedersen podíval už potřetí v životě, ale na vítězství stále čeká. Mohl by tedy být zklamaný, jenže v konkurenci Tadeje Pogačara bere co se dá. „Byl to opravdu dobrý závod. Jako tým jsme jeli opravdu dobře a optimalizovali jsme všechny naše šance na vítězství v závodě, jsem hrdý na to, jak jsem dnes jel a jak jsem byl schopen reagovat ve stoupáních, ale nakonec je Tadej prostě hrozně silný, takže celkově jsem velmi spokojený s tím, jak jsme jeli, i se svým vlastním výkonem,“ říká devětadvacetiletý cyklista.
Pedersen dokázal pokrývat skoro všechny útoky Pogačara a Mathieuho van der Poela a když se s nimi ocitl na čele závodu, dokonce se otáčel přes špici, ačkoliv mohl klidně odmítnou spolupracovat, vždyť jen kousek za ním jela skupina se Stuyvenem. Pedersen však není typ závodníka, který by se snažil na soupeře vyzrát, ačkoliv mu to dost často škodí. Ale tentokrát by na Pogačara nestačila nejspíš ani ta nejlepší týmová taktika, jakou si lze představit.
Když Pogačar odjel na Oude Kwaremont, ostatní zůstali pohromadě a ještě měli šanci v rovinatém závěru Slovince dostihnout. „S osmi kilometry v protivětru a čtyřmi lidmi ve skupině jsem doufal, že ho doženeme. Je to tak, jak jsem říkal na startu, člověk nikdy neví a neskončí to dřív, než projede cílem,“ vysvětluje Pedersen.
„Celý den jsme bojovali, abychom se pokusili vyhrát závod, všichni jeli naplno ještě předtím, než on (Pogačar, pozn. red.) nastoupil, a prostě nás porazil lepší kluk a my toho nelitujeme. Musíme se smířit s tím, že je to nejlepší cyklista všech dob a porazil nás férově. Klobouk dolů před ním, dělá toho pro cyklistiku strašně moc a vytváří celou image cyklistiky, šíleně velkou. Je to otrava závodit proti těmto borcům (Pogačarovi a Van der Poelovi), ale zároveň je příjemné být součástí takovýchto závodů s nimi,“ skládá velkou poklonu svým největším soupeřům.
Podle Pedersena se mu podařilo získat nejlepší možný výsledek. Ve skupině pronásledovatelů měl oporu v týmovém kolegovi a mohl si připravit pozici do dlouhého spurtu, jak to má rád. „Bylo ideální být vpředu s Jasperem a moci takhle hrát. Jasper ví, že jsem chtěl sprintovat z vysoké rychlosti, takže kilometr před cílem přišlo trochu taktizování a zpomalení, ale pak 500 metrů před cílem Jasper začal zrychlovat a 250 metrů před cílem jsem viděl ten správný okamžik pro zahájení sprintu a to stačilo. Děkuji mu za to, že mi to v závěru perfektně rozjel, a vůbec děkuji celému týmu za dnešní práci.“
Stuyven projel cílem na pátém místě a potvrdil svou pozici dvojky týmu Lidl-Trek. V závěru chtěl ještě závodit o pódium, ale nezbývalo mu moc energie. „Říkal jsem si, že se pokusím v závěru odskočit, ale v protivětru jsem se prostě nemohl utrhnout. Rozhodl jsem se tedy udržet vysoké tempo, to Madsovi ve sprintu proti Mathieuovi o stupně vítězů vyhovovalo víc. Ale myslím, že nejsilnější jezdec byl vpředu. Tvrdě jsme bojovali a měl jsem pocit, že každý měl v různých stoupáních těžkou chvilku, ale je těžké teď všechno analyzovat. Po Paterbergu jsem chtěl určitě odvést většinu práce. Myslím, že do příštího týdne mohu jít se sebevědomím,“ zmiňuje nadcházející monument Paříž-Roubaix. Tam by týmová taktika a početní převaha mohla hrát ještě větší roli. A Lidl-Trek patří k favoritům. Pedersen byl na Roubaix jednou třetí a jednou čtvrtý, Stuyven zase čtvrtý, pátý a sedmý. Navíc sestavu posílí Jonathan Milan a o něco lepší by mohl být taky Mathias Vacek.
„Příští víkend mi sedí lépe bez tolika stoupání a zatím to bylo docela dobré tažení klasikami a rád bych ho zakončil vítězstvím na Roubaix. Ze všech monumentů je to ten, který mi podle mě sedí nejlépe, ale zase je tam několik dost silných borců a o vítězství budou bojovat ti samí, takže nic není dané a budeme bojovat až do neděle,“ věří Pedersen.
