Philippe Gilbert (teď Lotto - Soudal) jel ve čtyřiceti naposledy na domácí půdě, tečku za bohatou kariérou napíše v neděli na Paris-Tours. „Chtěl jsem i víc, do útoku Laporta jsem si dělal naděje. Nevyšlo to, škoda. Ale bylo to symbolické loučit se právě tady a teď,“ říkal s dojetím donedávna poslední belgický mistr světa (2012). Jel výborně až do konce a skončil šestý…

Teď se tady potkal s o osmnáct let mladším Remcem Evenepoelem, který na něho před devíti dny v Austrálii navázal. Jel poprvé v duhovém trikotu a na „speciálním“ kole Specialized Tarmac SL7 poslední závod sezony, v níž potvrdil předpoklady top hvězdy. „Neměl jsem nohy, chtěl jsem si to jen užít,“ usmíval se. „Teď už se nemůžu dočkat, až vyrazím na dovolenou.“ V závěrečné třetině postrašil peloton pár nástupy, ale v posledních kilometrech naznačil rukou: Jeďte, kluci, a zůstal vzadu. „To je nová generace,“ ukazoval Gilbert.

Evenepoel dojížděl s úsměvem a rukou na rameni Ilja Keisseho, jeho parťáka ze stáje Quick-Step, se kterým bydlel na pokoji. I ten se loučil s kariérou, před sedmi lety vyhrál etapu na Giru, teď je mu 39. „Pro mě nejdůležitější člověk v pelotonu, moc jsem se od něj naučil,“ říkal Evenepoel. Dojeli spolu šest minut za vítězem 107. a 108…

A nakonec končí i neviditelnější česká stopa v Belgii. Zdeněk Štybar, který tady vyhrál v roce 2014, odjel po jedenácti letech zřejmě poslední závod v dresu „Vlčí smečky“, skončil 36. v hlavní skupině 16 vteřin za Laportem. O víkendu se chystá na první mistrovství světa na gravelu ve Vicenze (spolu se Saganem nebo Van der Poelem). A pak už na cyklokros v Táboře a další štaci v BikeExchange - Jayco.

Ještě se divíte, že Laporte, stříbrný z mistrovství světa, zůstal jaksi stranou? Přitom jel výborně. V závěru hlídal špici, postaral se o dotažení posledního samostatného úniku Tonyho Gallopina (Trek) a pak ještě sám poodjel. V háku se mu držel Rasmus Tiller (Uno-X), který dojel druhý stejně jako loni. „Moc mi ale nepomohl, a když jsem ho utrhl, věděl jsem, že do závěru musím dát všechno,“ usmíval se pak v cíli Laporte. „Ta desetičlenná skupina se mi totiž nezdála, že by mohla fungovat. Ale měl jsem dobré nohy, vyrazil a pohlídal si to. Kdyby mi někdo na jaře řekl, jakou budu mít sezonu, nevěřil bych mu,“ krčil rameny. Laporte vyhrál ve Valonsku už třetí podnik a místní mu nabízejí naturalizaci. „Vyhovuje mi to tady, ale zůstanu Francouzem,“ odmítl. 

Binché-Chimay-Binché je jelo už popětatřicáté. Na rozdíl od neděle, kdy tady při Famenne Ardenne pršelo, svítilo slunce a den se proměnil v nádhernou projížďku babím létem a venkovem na francouzské hranici, s vyhlídkami na zámečky a malebné vísky. Třicetitisícové Binché se pyšní karnevalem zapsaným na listinu kulturního dědictví UNESCO, desetitisícové Chimay zase známým pivovarem, jehož produkci dostali nejlepší na stupních vítězů jako ceny.

Jen jednu oslavu, spíše tryznu, byste si asi raději odpustili. Závod se jezdí jako Memoriál Francka Vandenbrouckeho. Vítěz klasik Liége-Bastogne-Liége, Gent-Wevelgem, Omloop Het Volk i tohoto závodu v roce 1996, dále etap Grand Tours, zemřel po problémech s drogami na plicní embolii na dovolené v Senegalu v pouhých 34 letech. Jeho strýc Jaen-Luc Vandenbroucke je ředitelem závodu, ale tehdy ještě jako ředitel stáje Lotto, kterou jeho synovec náhle opustil, s ním dva roky nemluvil…

Ve stejný den tu jely podruhé i ženy, pouze z Chimay do Binché 117 km vyhrála Lorena Wiebes z nizozemského týmu DSM, pátá skončila bývalá cyklokrosová mistryně světa Sanne Cant.