Jakou máš na víkend taktiku, vydržíš s atakem až do posledního kopce?
Trať se nezměnila. Počítám, že nás odjede pět až deset v prvním kopci, tam se peloton nedělí. Pak následují dva táhlejší kopce, kde se většinou skupiny drží pohromadě. A závěrečný kopec má sice asi jen dva kilometry, ale sklon okolo devíti procent. Tam se rozhodne.
Jak ses připravil sedm týdnů po francouzském triumfu?
Týden po Nice jsem si dal lehký regenerační, pak jsem už jezdil. Ale přišel porod, narodila se mi dcera Alma, takže sportovně to ideální nebylo. Další týdny to šlo velmi dobře, zvládl jsem až dvacet hodin na kole. Z plné přípravy jsem nastoupil na Granfondo v Bratislavě. Skončil jsem druhý, na pásce mě přesprintoval Tomáš Kalojíros (stejně jako loni na L´Etape Slovakia, pozn. aut.). Pak už jsem ubral a ladil.
Francouzská L´Etape po trati královské etapy Tour de France v Nice s patnácti tisíci účastníky, ale hlavně 135 km s 4600 metry převýšení ve 30 stupních a cílem v 1600 metrech byla hodně výživná. Vyprávěj…
Začalo to už po příletu, všude plno lidí, aut, nedalo se nikam vyjet. Pak na startu - troufal jsem si na top deset, ale ambice opravdu závodit mělo nějakých tisíc lidí. Proto bylo třeba být včas vepředu, někdy v šest ráno, a držet si pozici, nestihl jsem se ani rozjet. Nervózní začátek měl stál mnoho sil, první kopec jsem jel s průměrem 325 wattů, v zatáčkách se dupalo až 450. Stejně zůstala skupina asi sto padesáti lidí. Sjezd přinesl peklo, tam jsem jel na limitu, rychlost 85 km/h. Druhý kopec jsem se už cítil líp, ocitl jsem se ve druhé skupině asi deseti lidí, před námi možná sedm nebo osm.
Jenže nastal trošku problém…
Všechno jsem si přesně rozplánoval i včetně doplňování energie, abych mě dostatek karbohydrátů. Počítal jsem, že to musím zmáknout na sedm plus sedm gelů a pět lahví. Na kolo se mi vešly dvě, tři nové mi měli podat rodiče v Alpe d´Huez, abych se nemusel zdržovat na občerstvovačkách. Jenže oni zabloudili a nedostali se tam. Doplnil jsem vodu, vzal si čtyři banány a rozloučil se s nadějemi na výsledek. Předjelo mě pár lidí, a ještě mi ve sjezdu spadl řetěz a totálně se zamotal. V dolině zadul protivítr…
Jako by ti ale přinesl síly?
Postupně jsem dojížděl lidi přede mnou, třetí kopec jsem se dostal na průměr 320 wattů a pořád jsem předjížděl. Stále bylo velké teplo, nahoře jsem musel zastavit a znovu dobrat vodu. Po sjezdu do posledního kopce přišla individuální časovka, 16 km se sklonem sedm až deset procent. Dostal jsem se na průměr 302 wattů, v cíli se mi ukázalo celkově 38. místo. Cítil jsem se zklamaný, ale najednou přichází moderátor a říká, že jsem vyhrál, že jsem nejlepší z černých čísel, a jdeme na rozhovor.
Na čem jsi jel?
Time Alpe d´Huez, Sram Red, pláště 28. Jen 7,3 kila váhy, takový pohodlný vrchařský speciál.
Nakládáš si teď na sebe odpovědnost po titulu na světové top L´Etape?
Je to velký výsledek především s ohledem na tu trať, jaká tam byla. My tady na Slovensku nemáme podobné závody, spíš výbušnější, anebo se jezdí pomaleji. Ani se nemám, jak připravit. Kopce okolo Bratislavy najdete do patnácti minut dlouhé, nejdelší z Modre na Zochovu chatu na cintorín mi trvá dvacet. Přesto jsem se snažil připravovat už od zimy a zařazoval jsem nové metody do tréninku.
Hlavně skialpy, že?
Potvrdilo se mi, že na dlouhé francouzské kopce jsou výborné. Já pracuju jako lyžařský instruktor v bratislavské akademii, dělám i maséra. Přes léto pracujeme doma na kondici, ale od podzimu trávím hodně času na ledovcích a pak na horách, nemám moc času jezdit na kole, třeba na Mallorku se vůbec nedostanu. Taky mě motivovaly v tréninku skialpové závody, dal jsem si i třídenní Bokami Západních Tater. No, a přišel duben, a já jsem už byl docela ve slušné kondici, i když mám na kole podstatně méně než ostatní. Před startem v Nice jsem měl nakonec sedm tisíc kilometrů na kole a sto tisíc výškových metrů, celkem 367 hodin tréninku včetně skialpů.
Až do patnácti jsi lyžoval, pak jezdil na horském kole, ve 22 na rok přestal se sportem vinou oslabené imunity… Přesto výsledky se teď můžeš měřit s profesionály. Hledáš ještě angažmá?
Jsem schopen s nimi jezdit, asi by se to dalo. Ale já už mám teď rodinu, potřebuju taky něco vydělat. U nás se cyklistice věnuje naplno hodně mladých kluků, někteří i v Dukle, ale nevydělají skoro nic. Jezdí v podstatě za náklady.
Třetím rokem jsi členem volného sdružení Work Less Ride More (WLRM.CC), jak funguje?
Jsme všichni amatérští cyklisti, kluci okolo ale dělají velmi dobře marketink. Seženou materiál, máme dobrou spolupráci s Isadore, cykloservisem v Bratislavě. I závody někde dál máme zaplacené, řekl bych, že jsme na solidní úrovni jako poloprofi.
Co plánuješ na kole dál?
Po slovenské L´Etape bych rád přesedlal na maratony na horském kole, finále slovenského poháru se jede okolo Bratislavy. Od začátku roku jsem na bike neměl čas, mám rád oboje. Vždyť jsem začínal na horském kole, jel jsem za Slovensko i světový pohár v Novém Městě v U23.
A za rok znovu L´Etape France?
Už na české L´Etape jsem se jako druhý nominoval na francouzské finále, tak zase pojedu. Vybudoval jsem si už v závodech L´Etape nějaké jméno, bijeme se s Fialou nebo Kalojírosem. Líbí se mi to, všechno okolo je super zabezpečené a v krásných kulisách, to se nedá se slovenským pohárem na silnici ani srovnávat. Je to zkrátka čest tam jezdit.
