Luke Rowe patří mezi tu málo početnou skupinu jezdců INEOS Grenadiers, kteří jako aktivní cyklisté zažili zlatou éru, kdy tým s tehdejším názvem Sky byl téměř bezkonkurenční, až to mohlo leckoho odpuzovat. V roce, kdy do Sky nastoupil, tedy ve svých 22 letech v roce 2012, vyhrál Bradley Wiggins jako první Brit Tour de France. U toho Luke ještě osobně nebyl. U čtyřech z pěti následujících vítězství, které pobrali Chris Froome a to poslední Geraint Thomas, ale ano.
Sám toho ve své bohaté kariéře mnoho nevyhrál, ale postupně se stal respektovaným kapitánem týmu. Po třinácti letech věrnosti jedinému týmu věší na konci tohoto roku kolo na hřebík a přechází plynule do role sportovního ředitele. Ovšem ne u týmu, kde by se to samo nabízelo. Opouští totiž INEOS a jde dělat sportovního ředitele do francouzského Decathlon AG2R La Mondiale.
V rozhovoru pro nizozemský WielerFlits se rozhovořil o INEOSu, své kariéře, své budoucnosti v novém prostředí i o vzkazu mladým jezdcům. „Kdybyste mi před třemi lety řekli, že budu v AG2R La Mondiale jako sportovní ředitel, řekl bych 'Kdo to je'. Ale teď jsem spokojený. Tenhle tým má jasnou vizi a přesně ví, kde chce být do tří let.“
Jaká je podle Rowea aktuální situace v britském týmu? "Tým je v přechodném období. V posledních letech to neměl nejlehčí. Když se podíváte obecně na nejlepší týmy v jakémkoli sportu, je velmi vzácné, že se udrží na vrcholu deset nebo patnáct let. Zákonitě přichází sestup. Pokud ale uděláte správné věci, můžete se zase na vrchol vrátit. A to bude i případ INEOSu."
Proč byl tedy v průběhu Vuelty k týmu tak kritický? „Výsledky neodpovídaly vynaloženým penězům. To jsem řekl a stojím si za tím. Máte týmy, které utrácejí méně peněz, ale dosahují lepších výsledků. Jenže v minulosti byly roky, kdy i Sky "překonával"“ svůj rozpočet. Mít rozpočet je jedna věc, ale jeho správné využití už je obtížnější.“
Nejsou to docela tvrdá slova? "Nejsou, ale zároveň si tým nezaslouží až sprostou kritiku v tisku. Byl to prostě špatný rok, který se může stát komukoli. Ale v tom špatném roce skončili na stupních vítězů Giro d'Italia (pozn.: Geraint Thomas) a vyhráli Amstel Gold Race (pozn.: Thomas Pidcock). Moje víra v tuto organizaci je trvalá."
Neměl se tedy Rowe stát právě tím mužem, který tým vyvede z krize? "Nikdy jsem si nemyslel, že odejdu. Ale také jsem nepřemýšlel o tom, co budu dělat, až moje závodní kariéra skončí, dokud to fakticky neskončilo. Když jsem si vše promyslel, došel jsem k závěru, že spousta kluků je mými přáteli. A to je jeden z hlavních důvodů mého odchodu. Pokud máte v týmu hodně dobrých přátel, je velmi těžké spolupracovat v roli nadřízeného.“
Takže možná někdy v budoucnu? „Vždy podáváte nejlepší výkon, když jste trochu mimo svou komfortní zónu. Zvolil jsem obtížnější cestu. Nový tým, lidé, prostředí, země a jazyk. Takhle ze sebe můžu dostat maximum a ještě se můžu hodně naučit. Cyklistika na nejvyšší úrovni je a zůstává malým světem. Každý občas změní tým. Možná se za pět let vrátím do INEOS Grenadiers, nebo budu s úplně jiným týmem. Nebo možná už nebudu ve sportu nic dělat.“
Být dobrým kapitánem, analytikem závodních situací znamená automaticky být dobrým sportovním ředitelem? „Uvědomuji si, že se v nové roli musím hodně co učit. Nejsem naivní ani hloupý. Vím, že jsem byl dobrý kapitán na silnici, ale nechodím tady a neříkám všem: ´Budu velmi dobrý sportovní ředitel´. Možná ani nebudu. Ale doufám, že ano. Zpočátku se chci zaměřit na severské klasiky. Měl bych o nich něco vědět, jel jsem jich víc jak dvacet."
S tolika zkušenostmi je toho skutečně tolik k učení? „Doslova všechno. Za celý svůj život jsem nepodal láhev s vodou z auta. Nikdy předtím jsem nejel v konvoji doprovodných vozidel atd. A nejde jen o tyto praktické věci. Možná mohu do týmu přinést způsob práce typický pro INEOS. Za svou kariéru jsem toho viděl a zažil hodně a také jsem mluvil s mnoha lidmi. To bych rád předal našim jezdcům. Mojí vizí je vzít si to nejlepší, co jsem se všude naučil, a od toho se odpíchnout.“
Mezi povinnosti sportovního ředitele ale dnes už nepatří jen určování taktiky? „To je pravda, ale v klasikách je nyní vymýšlení taktiky těžší než kdy jindy. Pokud tedy v týmu nemáte Mathieu van der Poela, Wouta van Aerta, Tadeje Pogacara nebo Madse Pedersena. Pak je otázka Jak uspět? otázkou za milion dolarů. Pro všechny. Oni jsou s velkým náskokem nejlepší. V novém týmu nemáme žádného z nich, ale máme několik dobrých jezdců o stupeň pod nimi. Mým úkolem by mělo být zajistit, jak tenhle potenciál využít k dosažení úspěchu."
Vypadá to jako velká vášeň? "Miluju to, vzrušuje mě to. Vleze vám to do hlavy. Je to trochu životní styl přemýšlet o těchto věcech. Sedíte u počítače a najednou je o pět hodin víc. Kdybych tu vášeň neměl, dělal bych něco jiného. Nezajímá mě až tak, co si o mně lidi myslí, a ani mi prvořadě nejde o to shrábnout peníze navíc.“
Jak tedy vypadá ohlédnutí zpět? "Udělal jsem dobré, špatné a hloupé věci. Ale nemůžu říct, že bych něčeho litoval. S rukou na srdci říkám, že jsem pro to udělal všechno. A zatraceně jsem se přitom bavil. Dokonce pochybuju, když sleduju všechny ty mladé jezdce, zda až skončí, budou moci říct, že si to užili. Na kole mají často tunelové vidění, jako kůň s klapkami na očích.“
A říká to také těm mladým? "Jistě. Uklidněte se, chlapci, říkám. Cyklistika je malá část vašeho života, ale zároveň je to také docela důležitá část. Co se týče zdraví jezdce, nejlepší roky jsou mezi 20. a 30. rokem, ale to je také vrchol celého vašeho života. Ty vy strávíte na kole, takže je důležité si tu cestu ještě víc užít. Tím nemám na mysli, že nějaký můj jezdec by měl občas vyjít z hospody rozmlácený nebo opilý. O to nejde. Jen někdy musí udělat krok zpět, podívat se na věc s větším nadhledem a uvědomit si, jaké má štěstí, že může dělat tuhle práci. Užívejte si krásné chvíle, protrpte ty těžké. Pak možná u toho i déle vydržíte a později se za tím můžete s úsměvem ohlédnout.“
