Zprvu odjela tříčlenná skupina, která byla také posléze dostižena, takže nad tím bylo možno mávnout rukou. Jenže jak se následně ukázalo, byla by to chyba. V úniku se totiž ocitlo číslo 44, které měl na zádech připnuto Michiel Coppens z nizozemského kontinentálního BEAT Cycling Club. A tenhle závodník se v dalším průběhu závodu stal součástí nepočetné vedoucí skupiny, z níž zhruba 15 km před cílem odjel a své sólo zdárně dokončil.
V našich vodách nejde o extra známého závodníka, ale když se zahloubáme detailněji, zjistíme, že ho koncem loňského roku zkoušeli v prvodivizním Cofidisu, že z loňských 51 závodních dnů, z nichž dobrá polovina byla z úrovně jedna a dokonce i ProTour, vytěžil 14 umístění do deseti a z toho pět do tří včetně jednoho vítězství. A také že do letošní sezóny vletěl jak tajfun, protože z pěti jednorázových kromě dnešního prvenství byl ještě dvakrát třetí a jednou šestý.
Nejpodstatnější věci závodu se udály v posledních zhruba 40 km. Situace se dost přelévala, ale vepředu se stále pohybovala skupina plus mínus o deseti lidech. V ní byly střídavě k vidění dva dresy ATT Investments Marcina Budzińského a Piotra Pękaly. Piotr se zhruba 20 km před cílem pokusil o sólo akci, ale úspěšný nebyl, nejspíš i proto, že ve stíhací skupině měl tři lidi tým BEAT.
Čehož také nakonec dokázal využít, když pozdější vítěz atakoval a nebylo síly, která by ho ze skupiny za ním dokázala sjet. Navíc spurt skupiny pronásledovatelů vyhrál jeho týmový kolega. O dostižení uprchlíka se sice pokoušel Piotr Pękala, ale síly vyplýtvané při obou akcích mu nakonec chyběly k tomu, aby se ve skupině udržel. Takže z toho bylo "až" 14. místo, když to těsně stihnul před početným hlavním polem, které se sjelo dohromady ze dvou skupin nedaleko před cílovou metou. Malou útěchou mu může být 2. místo v bodovací soutěži se stejným počtem bodů jako vítěz Coppens.
"Do závodu jsme šli s dvěma cíli: udělat závod co nejtěžší, z čehož měl těžit Marcin, a kdyby došlo na hromadnou koncovku, tak podpořit Dominika. Prvních sto kilometrů Alberto Monti, Martin Bárta a Matyáš Fiala kontrolovali všechny manévry a v posledním dlouhém stoupání jsme skupinu roztrhali, takže na vrchol vyjela pouze tříčlenná skupina s Marcinem. Což byl příliš malý počet, takže po sjezdu se vpředu sjela zhruba patnáctka lidí. Ostatní týmy se mnou nechtěly tahat, tak jsem to zkusil sólově, ale nebyl jsem úspěšný. Nevyhráli jsme, ale dali jsme do toho všechno a předvedli jsme další dobrý týmový výkon," popsal závod Piotr Pękala.
"Trasa v Izole je náročná a nevyzpytatelná. Od začátku závodu jsme se snažili závod kontrolovat, hodně se útočilo a v kopcích se jelo vysoké tempo. V posledním velkém okruhu se mi podařilo odjet, ale byli jsme dostiženi. V závěrečných malých okruzích útoky pokračovaly. Nakonec se oddělil jeden jezdec, který dojel do cíle. Bohužel cíl mi nevyšel úplně podle představ. Rád bych poděkoval celému týmu za skvělou práci během dnešního závodu," doplnil Piotra Marcin.
V hlavní nejpočetnější skupině na sedmém místě a tedy konečném 21. jako nejlepší z českých jezdců spurtoval Dominik Neuman, třetí jezdec ATT Investments. O čtyři místa za ním coby nejlépe klasifikovaný z Elkov-Kasper projel cílem Matúš Štoček. Závod dokončilo 87 jezdců. Z českých ještě pět dalších, deset jich v průběhu závodu z bicyklu slezlo (viz výsledky níže FirstCycling).
Pokud bychom porovnali výsledky závodu z pohledu týmového vystoupení a sečetli první tři z každého, jako tomu bývá na etapových závodech, pak by lepší než ATT Investments byl z celkového počtu 29 týmů na startu pouze a právě jen nizozemský BEAT.
A dvě zajímavosti na závěr. Tou první je, že u Budžinských mohou dnes slavit dvojnásob, 3. místo totiž patřilo dvojčeti Marcina Tomaszovi, který pro letošek taktéž změnil dres, z Mazowsze přestoupil do jiného polského Voster ATS.
A tou druhou, že slovinský tým Factor (podle toho jaké bicykly sedlají) měl v první desítce dva lidi. Jednak aktuálního novozélandského šampiona Paula Wrighta a jednak 35 letého Brazilce Henriqua da Silvu Avanciniho, který se po mnohaleté úspěšné kariéře bajkera coby dvojnásobný mistr světa v maratonu a účastník tří olympiád rozhodl užít si závodění na úzkých pláštích.
