Szeklerland, česky Sikulsko, je označení historického území ve středním Rumunsku, které obývá víc jak půlmilionová maďarská etnická skupina Sikulů.
Okolo Szeklerlandu se jede po osmnácté. Hned první ročník v roce 2008 vyhrál Martin Hebík ze Sparty Praha. V dalších letech se na stupně vítězů už žádný český cyklista neprosadil. V přehledu těch, kteří se mezi první tři v konečném pořadí dostali, najdeme ale i tak zajímavá jména. Z nejznámějších to jsou Stanislaw Aniolkowski, aktuálně závodící za Cofidis, Andrea Guardini, který strávil pět let v prvodivizní Astaně, či Maciej Paterski, vítěz šesti etapových závodů se čtyřletou zkušeností z World týmu Liquigas Cannondale.
Letos organizátoři umožnili start 21 týmů s cyklisty 26 národností. Z nich je 10 kontinentálních, ostatní jsou klubové a reprezentační výběr Rumunska. Z kontinentálních vypíchněme devo tým Astany, velmi silnou sestavu Felt-Felebrmayr s Ricardem Zoidlem a Michalem Kukrlem, německý Santic-Wibatech či americký Skyline.
České a slovenské zájmy tu hájí sestava ATT Investments ve složení Matyáš Fiala, Richard Riška, Jan Bittner, Matthias Schwarzbacher, Alberto Monti a Jiří Petruš. Z přehledu je zřejmé, že tým sem poslal s výjimkou zkušeného kapitána týmu Jirky Petruše výhradně mládežnickou sestavu, které závod poslouží i jako příprava na West Bohemia Tour, která přijde na řadu za 14 dnů od 22. srpna.
V Sikulsku se soutěží o šest dresů. Kromě standardních, což je celková klasifikace, bodovací a vrchařská soutěž a nejlepší mladý jezdec, také o nejlepšího rumunského, a jelikož jsme v regionu s převládající maďarskou menšinou, i o nejlepšího maďarského závodníka.
V prologu na 4,5 km v městě Sfântu Gheorghe, ležícím 30 km severně od Brašova, který po většinu trasy mírně stoupal, aby se v závěrečných 700 metrech zvedl ke sklonu přesahujícímu 6%, se podařilo Matthiasi Schwarzbacherovi dosáhnou 5. nejlepšího času coby nejlepšímu z kategorie U23, jichž tu startuje 61.
Zaostal 11 vteřin za vítězem 24letým ruským cyklistou z týmu Astany Lvem Gonovem, který poslední dva roky jezdil za španělské a francouzské klubové celky. Před Matthiasem o 4 vteřiny lépe dokončil také velezkušený rumunský cyklista Daniel Crista, který v průběhu své kariéry prošel mnoha zahraničními týmy italské nevyjímaje. O 3 vteřiny byl lepší vítěz osmi etapových závodů Ricardo Zoidl, a o 1 vteřinu Srb Veljko Stojnič, který má za sebou čtyři roky v italských Pro týmech Vini Zabú, resp. Corratec. Bezprostředně za Matthiasem ve stejném čase dorazil Michael Kukrle.
Druhá etapa je velmi krátká, měří pouhých 117 km a i převýšení je minimální 622 metrů. Obsahuje však jednu vrchařskou prémii na 84. km, ale její parametry hrůzu profi cyklistům nejspíš nenahánějí: 3,6 km, 4,6%. Nejtěžší, i když nikoli přehnaně těžká, bude etapa poslední. Na 171 km čeká necelých 2 tisíce výškových metrů, které jsou ale koncentrovány do prvních tří čtvrtin etapy v podobě mnoha středně dlouhých stoupání od 2 do 6 km s průměrným sklonem od 3 do 6%.
Trasa etapáku tedy na papíře nevypadá extrémně náročná, ale jak víme, to není jediný faktor, určující obtížnost. Svou roli mohou hrát vysoké teploty, které mají překračovat 30°C, vítr, pády a pochopitelně aktivita cyklistů.
Už jen v prologu se udělaly poměrně značné časové rozdíly. Závodník s 20. nejlepším časem připsal ztrátu 24 vteřin, 29. Jirka Petruš 29 vteřin atd. V etapáku takového profilu, kdy může hrát roli každá vteřinka, to jsou odstupy docela velké.
