Milane, v neděli skončil domácí ženský etapový závod AUTO Škoda Tour de Feminin. Jak ho hodnotíte po organizační stránce?

Byl jsem tady už tuším po čtvrté. S organizací nebyl žádný problém, žádné komplikace, ať už se jedná o ubytování, dojezdové vzdálenosti atd. Naprosto pohodové a za mě pro organizátory jednička.

Nikola Bajgerová absolvovala poslední etapu Tour de Feminin v dresu nejlepší Češky.

Jaká se tu podle vás sešla konkurence?

Srovnatelná s jinými závody v zahraničí kategorie 1. a 2. jako je například závod Giro dell Toscana, který pravidelně jezdíme. V podstatě se potkáváme s podobnou sestavou týmů a závodnic. Obvykle to je 5 – 8 UCI týmů, národní týmy a klubové, a to tady v Krásné Lípě bylo obdobné. Předností Tour de Feminin je, že se organizátoři nebojí pozvat větší počet týmů, obvykle to končí tak na 120 závodnicích, tady se sešlo ke 150 a v minulosti se počet pohyboval až kolem 180.

Jste spokojen s výsledky vašich svěřenkyň na Tour de Feminin?

Celkem ano. Nikola Bajgerová, která jako jedna z mála našich holek jezdí jen silnici, dojela v etapách 4. a 9., celkově 22., na což měla vliv hlavně časovka. Byli jsme trošku v komplikované situaci, jednak jsme museli jet v mixu, protože některé naše závodnice startovaly na Světovém poháru na dráze v Petrohradě, a jednak jsme sem přijeli z týdenních závodů na dráze, což jako příprava na kopcovitý etapák není zrovna ideální. Vidět to bylo hlavně na výkonu Jarmily Machačové.

Jarmila Machačová, loňská mistryně republiky, dokončila Tour de Feminin jako třetí nejlepší z českých závodnic.

Co jste říkal výkonu Joscelin Lowden v poslední etapě, kdy sólově ujela a nadělila pronásledovatelkám pět a více minut?

Jela výborně, ale časový rozdíl nebyl dán jen jejím výkonem, ale i tím, že ve skupině za ní se jelo dost pasívně. Prostě se poskládala skupina, kde nebyla vůle a odvaha vedoucí závodnici stíhat. Až v posledním kole to několik holek zkusilo, ale to už bylo pozdě.

Jak jste už zmínil, Dukla Praha patří mezi týmy, které kombinují dráhu se silnicí. Má některá z těchto disciplín vyšší prioritu?

Hodnoceni jsme především za výsledky na dráze, ale speciálně u žen jsou obě disciplíny úzce provázány, takže je to v podstatě půl na půl. Koneckonců z našeho týmu se v minulých letech rekrutovaly účastnice mistrovství světa v obou disciplínách.

Tirreno - Adriatico 2000: Milan Kadlec v dresu týmu Mobilvetta.

Jaká je vůbec vaše role v Dukle Praha?

Jsem sportovní ředitel, tzn. organizuju a zajišťuju závodní program pro muže a ženy. Mládežnické kategorie spadají do jiné skupiny.

Jak říkáte, Dukla má týmy mužů, žen a také mládežnická družstva. Zhodnoťte jejich aktuální sportovní úroveň.

Výsledkově patří naše ženy ke špičce domácích závodnic. U mužů je situace výsledkově horší a musíme udělat maximum pro doplnění a zkvalitnění skupiny, abychom se dostali na úroveň, kde jsme ještě nedávno v polovině minulého desetiletí byli. A jako hlavní cestu vidíme v rozvoji juniorské kategorie a výchově vlastních odchovanců.

Milano - San Remo 2001: Milan Kadlec v modrém dresu Mobilvetty.

Minimálně jednoho mimořádně nadějného juniora v Dukle máte. Váš syn byl druhý na MČR.

Daří se mu na silnici i dráze. Největší radost mi ale dělá to, že ho nemusím do ničeho nutit, že má vlastní vnitřní motivaci, že si nachází vlastní cestu. Samozřejmě mu předávám poznatky a zkušenosti, které jsem v průběhu své vlastní kariéry získal, v čemž má tedy výhodu, ale pro mě rozhodující je, že jde vlastní cestou, baví ho to, má chuť a chce to dělat.

Mluvíte o vaší vlastní kariéře. Vzpomenete si vůbec ještě, nebo je to tak daleko, že už vzpomínky překrývá současnost?

Vzpomenu si. Byly to krásné roky, zažil jsem s aktivní cyklistikou špičkové závody, soupeřil s nejlepšími cyklisty světa, byla to trošku jiná cyklistika, než je dnes, ale bylo to nezapomenutelné a rád na to vzpomínám.

Coppa Sabatini 2003: Milan Kadlec v dresu Lampre

Kromě jiných jste absolvoval i tři Grand Tours: dvě Gira a Vueltu. Jsou to specifické vzpomínky?

Každá Grand Tour je specifická. Speciálně Giro je nádherný závod, obrovský zážitek. A zvláště, když se mi dařilo ho absolvovat bez nějakých významnějších potíží, pádů, zdravotních či výkonnostních problémů. Byl jsem i blízko etapovému vítězství, ale dojeli mě sto metrů před cílem. Prostě nezapomenutelné.

Vy jste se potkal v italských profi týmech s třemi vítězi Gira: Berzinem, Tonkovem a Garzellim. Byli to nedostupné hvězdy nebo normální kluci?

Každý je samozřejmě jiný, ale obecně to byli normální pohodoví kluci. Docela často jsem se s nimi potkával, byli jsme v jedné tréninkové skupině, měli podobný závodní program, s Tonkovem jsem dokonce bydlel při závodech na pokoji.

Dukla Praha na GP Beghelli 2012: Milan Kadlec v dresu mistra republiky.

Po návratu z italského angažmá jste jezdil řadu let za Duklu Praha a v jejím dresu v roce 2012 získal i mistrovský titul na silnici. Jak na to vzpomínáte?

V té době byla Dukla na silnici zcela konkurenceschopná na domácí scéně. Osobně jsem měl k mistrovskému titulu několikrát hodně blízko. Jenže když jste se dostal sám do odjeté skupiny se čtyřmi kluky z týmu, který dnes nese název Elkov Kasper, jako tomu bylo například v Kyjově, tak můžete mít výkonnost, jakou chcete, a moc toho neuděláte. Ale onoho titulu z roku 2012 si cením hodně, protože ten rok jsem jel na mistrák s cílem ho vyhrát, takže když se to povedlo, měl pro mě o to vyšší hodnotu.

Když probíráme vaši kariéru aktivního cyklisty, kterého výsledku si tedy ceníte nejvíc?

Vítězství a dobrých výsledků bylo víc, významné bylo např. vítězství na závodě kolem jezera Taihu v Číně, mám i medaile z mistrovství světa na dráze, ale nejvíc si asi cením vítězství na závodě Valle d´Aosta, které bylo důležité pro mou další cyklistickou kariéru. Šlo o etapový závod určený vrchařům, já ho jel ještě v místním regionálním týmu, měl jsem excelentní formu a podařilo se mi ho vyhrát před Paolo Tiralongem, který pak jezdil spoustu let v World Tour týmech.

Milane, děkuji za rozhovor. Přeju, ať se vám daří jak osobně, tak jako sportovnímu řediteli Dukly Praha, a ať se podaří pozvednout cyklistickou mužskou Duklu na úroveň, kdy jste ji sám reprezentoval.