Velké týmy se snaží vytipovat velmi talentované cyklisty, podepisují s nimi dlouholeté kontrakty, podporují je v tréninku a závodech víc než kdy dřív a mladíci se jim odměňují skvělými výkony. Trend mladých šampionů naplno odstartovali Egan Bernal, který se stal vítězem Tour de France ve 22 letech, po něm Tadej Pogačar, který vyhrál Tour v 21 a 22 letech a také Remco Evenepoel, který má ve 22 letech na kontě už 23 profesionální vítězství.
Evenepoel zaujal i v uplynulém týdnu. Suverénně vyhrál úvodní etapu Comunitat Valenciana s dojezdem do mírného stoupání, ale o dres lídra přišel v nejtěžší etapě Antenas del Maigmó. To se mu stalo poprvé v životě, ve všech etapových závodech, ve kterých se ujal vedení, nakonec i zvítězil. Až do minulého týdne, kdy ho porazil Aleksandr Vlasov. Zatímco po vítězství v první etapě ho belgická média vynášela do nebes, po ztrátě žlutého dresu se na něj snesla kritika a podle mnohých nikdy nebude schopný jet o celkové pořadí na Grand Tours.
A to je celkem možné, protože Evenepoel je velmi silný v časovce, v sólových únicích a v mírných kopcích, ale v nejtěžších horách se zatím spíše trápí. Problém mu dělají hlavně strmé výjezdy: „Je trochu škoda, že jsem v pátek na posledním kilometru přišel o žlutý dres. Až do kilometru před cílem se mi jelo dobře, pak mi na chvíli došlo. Ale to není ostuda. Na druhou stranu, strmé kopce, jako byl ten páteční, jsou pro mě stále otazníkem. Kdy jsem v takovém stoupání naposledy neztratil? V Portugalsku před dvěma lety, když jsme přijeli na Malhao na Okolo Algarve, kde jsem vyhrál. Ale to byly jen tři kilometry. Teď to byl velmi dlouhý a na konci strmý kopec. Pro mě samotného je to stále otazník. Několikrát jsem měl v takových stoupáních potíže. Například také na Zoncolanu. Držel jsem se nejlepších, dokud to nebylo opravdu strmé. Musíme zjistit, co s tím. Budu muset zapracovat na prudkých stoupáních, protože ta se jezdí i v Baskicku, na Valonském šípu a v Lutych - Bastogne - Lutych. Myslím, že když budu v nejlepší formě, na 110 procent, měl bych je přežít snáze,“ vysvětluje Evenepoel.
Hvězdy Tour de l'Avenir v akci
Snad poprvé v profesionální kariéře ho v důležitém závodě porazil mladší závodník, než je on sám. Jedenadvacetiletý Carlos Rodriguez z týmu Ineos Grenadiers je ročník 2001 a je o rok mladší. V etapě, kterou vyhrál Evenepoel, byl třetí a v nejtěžších kopci skončil druhý za Vlasovem. V celkovém pořadí na Evenepoela nestačil, byl o 4 sekundy horší, ale v jeho věku to jsou skvělý výkony a výsledky. Ineos si Rodrigueze všiml už v juniorech a okamžitě po něm sáhl. Možná bude nástupcem slavných španělských lídrů na třítýdenních závodech a novou hvězdou britského celku. Loni zazářil čtvrtým místem na Ruta del Sol a především dlouhým únikem v horách v poslední etapě Tour de l'Avenir. Do té chvíle suverénního Tobiase Hallanda Johannessena porazil o víc než 2 minuty a v konečném pořadí stáhl ztrátu na pouhých 7 sekund. Rodriguez by se už možná letos mohl představit na španělské Vueltě, vždyť mezi profesionály jezdí už třetím rokem. A stále se ještě může pokusit o vítězství na Tour de l'Avenir, do kategorie U23 patří letos a bude i příští rok.
„S výsledky v rozhodujících etapách jsem spokojený. Jsem v dobré kondici a jsem spokojený s tréninkem, který jsem v zimě absolvoval,“ říká štíhlý Španěl. „Mým cílem je neustále se zlepšovat a užívat si cyklistiku. Pokud po mně tým bude chtít, abych se zúčastnil dalšího závodu, rád pro to udělám maximum. Mým hlavním cílem je neustále se učit a zlepšovat. Jsem vděčný celému týmu, že mi věří a podporuje mě.“
Ale ani jeho rival z Tour de l'Avenir nezahálel. Johannessen zvítězil v nejtěžší etapě Etoile de Bességes a skončil třetí celkově. Kromě vrchařských schopností ukázal sjezdařské umění, rychlost a závodního ducha. V mnohém se hodně podobá Tadeji Pogačarovi. Oba jsou podobně vysocí, mají kolem 176 centimetrů, oba vyhráli l'Avenir a jsou skvělí vrchaři, ale i všestranní závodníci. Naváže Johannessen na Pogačarovy výsledky? K tomu bude potřebovat ještě trochu času. Nor je o necelý rok mladší než Slovinec, který přitom už bude útočit na třetí vítězství na Tour v řadě.
Uno-X usiluje o pozvánku na Tour de France a v takovém případě by se Johannessen v sestavě určitě objevil. Zatím se to nezdá pravděpodobné, ale v akci ho uvidíme například na Lutych - Bastogne - Lutych.
Ve Francii na sebe upozornil také Antonio Tiberi. Zatím dvacetiletý Ital se v roce 2019 stal mistrem světa v časovce juniorů a ihned s ním podepsal smlouvu americký tým Trek - Segafredo. A to až do konce roku 2024. Tiberimu sedl výjezd na Mont Bouquet, kde zvítězil Johannessen. Dojel třetí ve stejném čase a silný byl ve své oblíbené disciplíně, individuální časovce. V nedělní etapě skončil desátý s odstupem pouze 23 sekund na Filippa Gannu. „Oproti loňsku jsem cítil hmatatelný kvalitativní skok, mezi velkými borci jsem se cítil naprosto komfortně. Tenhle pocit mi loni chyběl a mít ho hned v prvním závodě roku mi dodává velkou sebedůvěru do dalších závodů,“ svěřil se Tiberi po dojezdu na Mont Bouquet.
Také na Saudi Tour se o celkové vítězství poprali dva dvaadvacetiletí jezdci. Vyhrál Maxim Van Gils, který především díky bočnímu větru a terezínům porazil Santiaga Buitraga. Kolumbijec vyhrál etapu a ukázal, že je nejenom dobrý vrchař, ale také má v sobě výbušnost. Belgičan byl v cíli Saudi Tour upřímný: „Přežil jsem větrnou čtvrteční etapu vpředu, ale byl jsem úplně zničený. Nemohl jsem spát, protože jsem věděl, že foukat bude i v pátek. Volal jsem dokonce svému nejlepšímu kamarádovi a říkal mu, že doufám, že to nebude stejné jako ve čtvrtek.“
Nakonec byla páteční etapa ještě tvrdší, Van Gils ale opět nechyběl mezi nejlepšími a ve strmém stoupání dokonce všem ujel a dojel si pro etapu: „Kluge mě dovezl dopředu a Caleb Ewan mi udělal místo. Potom odpadl z mého háku a tím se vytvořila první skupina. Vím, že tento závod nebyl na nejvyšší úrovni, ale mohl jsem tu naučit, jak vyhrávat.“ Van Gils je odchovancem farmy Lotto Soudal a v kategorii U23 patřil ke kvalitním závodníkům. Podobně jako jeho krajan Arnaud De Lie, který vyhrál jeden ze závodů Challenge Mallorca. Na vlastní odchovance se belgická sestava začíná spoléhat, patří mezi ně i Florian Vermeersch, druhý muž Paříž - Roubaix.
Do výčtu mimořádně talentovaných mladých jezdců, kteří letos zazářili, nepochybně patří i Biniam Girmay z Intermarché - Wanty - Gobert. Jedenadvacetiletý Eritrejec vyhrál Trofeo Alcúdia - Port d'Alcúdia a ve spurtech a rychlých klasikách se od něj v budoucnu očekávají velké věci.
