Nejzajímavějším monumentem dosavadní sezóny bylo Sanremo, kde se na startu potkali Pogačar a Mathieu van der Poel. Také v Ardenách budou oba na startu, ale Van der Poel má v náročných stoupáních mnohem menší šanci na vítězství. Mistr světa nebyl moc vidět už na Amstel Gold Race, kde jednoduše nedokázal odpovědět na útoky soupeřů. A to mu nizozemský závod vyhovuje mnohem víc než o dost náročnější Lutych. Pogačar si na něj musí dávat pozor, protože je to jeden z mála klasikářů, který ho dokáže porazit ve spurtu. Ujet Van der Poelovi je pro Pogačara úkolem číslo jedna a nejspíš použije svůj tým, aby závod udělal co nejtěžší a o dost těžšího Van der Poela se zbavil.
„Lutych je jeden z mých nejoblíbenějších závodů a zároveň jeden z nejtěžších, takže je vždy příjemné se tam vrátit,“ říká vždy klidný Pogačar před nedělním závodem. „Od Katalánska jsem strávil nějaký čas v nadmořské výšce s některými týmovými kolegy a společně jsme se dobře připravovali na Giro. Na tyto ardenské závody máme velmi dynamický tým. Forma je dobrá a myslím, že se mi může dařit, ale celkově je tým velmi silný a budeme mít možnosti, což je vždy výhoda. Těším se, až si v neděli opět připnu závodní číslo.“
Kdybych nevěřil, že můžu vyhrát, nestartoval bych, upozorňuje MVDP
Mistr světa věří, že je schopný zajet dobrý výsledek a že na tom bude lépe než na Amstelu. „Aby bylo jasno, slabší výsledek z minulé neděle mě nepřiměl pochybovat o mé dobré formě z posledních týdnů. Na Amstelu jsem neměl super nohy, ale ani jsem nejel vyloženě špatně. Protože se mi jaro už vydařilo, mohl jsem si ve finále dovolit trochu zariskovat. To ale nedopadlo podle představ. V čele závodu se sešli nejlepší jezdci a Tom Pidcock je více než zaslouženým vítězem.“
„Vzhledem k předpovídanému špatnému počasí jsem se rozhodl odletět do Španělska v neděli večer,“ popisuje svou závěrečnou přípravu. „Tam jsem mohl v posledních dnech absolvovat několik kvalitních tréninků. Ve čtvrtek odpoledne jsem se vrátil do Belgie, abych si v pátek se svými týmovými kolegy projel finále závodu, ale nakonec jsem se rozhodl, že nepojedu. Předpověď počasí byla příliš špatná. I když se moje poslední účast datuje do roku 2020, znám většinu cest a kopců.“
„Jak jsem řekl, myslím, že forma je stále dobrá. A nemluvím jen o sobě, ale i o spolujezdcích. Výsledky to neukazují, ale na Valonském šípu jsem viděl silného Axela Laurance, Quintena Hermanse a Sorena Kragha. Myslím, že s touto kvalitou v týmu bychom měli být schopni zajet něco pěkného.“
Přesto si uvědomuje, že v kopcích má on sám i jeho tým jisté limity. „Samozřejmě se to nedá srovnávat s dlážděnými klasikami, kde jsem byl kvůli výpadku Wouta van Aerta jasným favoritem. V Lutychu se soupeři nedají spočítat na prstech jedné ruky. S Tadejem Pogačarem v čele. Na Strade Bianche jsme viděli, že Tadej nepotřebuje závodit, aby byl hned v nejlepší formě. V neděli bude závodit ve svém oblíbeném terénu a má kolem sebe silný tým. Je tu taky Tom Pidcock. Napadají mě i Richard Carapaz, Tiesj Benoot, Mattias Skjelmose, Maxim Van Gils, Dylan Teuns, stačí si vzpomenout… Všichni kluci, kteří v minulém týdnu dokázali, že mají dobrou formu a na papíře jsou lepší vrchaři než já. Přesto je vítězství možné. Kdybych o tom nebyl přesvědčen, nestartoval bych.“
„Ale všechno to bude muset do sebe zapadnout, o trochu víc než ve vlámských klasikách. Přesto se o to pokusíme. Ještě jeden výstřel, než si zase trochu odpočinu. Jak jsem řekl, naše jaro se povedlo a všechno, co přidáme v neděli, bude víc než třešnička na dortu,“ dodává.
Pogačar musí Van der Poela brát vážně, ale nemusí vymýšlet žádné komplikované strategie, pokud jeho týmoví kolegové dokážou udržet dostatečně vysoké tempo, které bude pro většinu soupeřů nepříjemné, stačí mu poté nastoupit v některém z nejtěžších stoupání a pokračovat sám až do cíle. Nemá důvod čekat déle než do stoupání La Redoute, kde v posledních dvou letech zaútočil Remco Evenepoel a snadno se zbavil všech soupeřů. La Redoute leží 34 kilometrů před cílem, což je ideální vzdálenost k útoku a pokud se někdo udrží, Pogačar se ho může zbavit ve výjezdech Forges a Roche-aux-Faucons, které následují. Je samozřejmě možné, že Pogačar nastoupí ještě dřív, ale La Redoute se zdá být nejlepším místem k útoku.
Stoupání 110. ročníku Lutych-Bastogne-Lutych
Côte de Bonnerue (2,4 km, 5,7 %)
Côte de Saint-Roch (1 km, 11,2 %)
Côte de Mont-le-Soie (1,7 km, 7,9 %)
Côte de Wanne (3,6 km, 5,1 %)
Côte de Stockeu (1 km, 12,5 %)
Côte de la Haute-Levée (2,2 km, 7,5 %)
Col du Rosier (4,4 km, 5,9 %)
Côte de Desnié (1,6 km, 8,1%)
Côte de la Redoute (1,6 km, 9,4 %)
Côte des Forges (1,3 km, 7,8 %)
Côte de la Roche-aux-Faucons (1,3 km, 11 %)
V Ardenách panuje chladné počasí, což také hraje do not Pogačarovi, který bývá v dešti a chladu nezastavitelný. Pršet by podle předpovědi nemělo, ale pokud nakonec bude, jen to ještě zvýší Pogačarovu šanci na vítězství.
Pidcock a další outsideři
Bez Pogačara na startu jsme na Amstel Gold Race a Valonském šípu viděli velmi zajímavé soupeření o vítězství. Ti, kterým se na těchto závodech dařilo, patří k největším favoritům. Před rokem se Tom Pidcock jako jediný udržel Evenepoela na La Redoute a odpadl až o něco málo později. Ve spurtu skupiny pronásledovatelů si poté dojel pro druhé místo, takže by teoreticky měl být nejvážnějším soupeřem Tadeje Pogačara. Navíc je letos v asi ještě lepší formě, ačkoliv na Amstelu jen těsně porazil Pogačarova domestikace Marca Hirschiho.
Pidcock není jediným Britem mezi favority, vítěz Valonského šípu Stehen Willimans je také ve skvělé formě, má silný tým, v útočení se může střídat s Dylanem Teunsem a vyhovuje mu chladné počasí. Na druhou stranu je opravdu hodně nezkušený na velmi dlouhých jednorázových závodech. V životě jel pouze dva monumenty, Okolo Lombardie v letech 2021 a 2023, a ani jednou nedojel. Odolnost v dlouhých závodech bude dost možná rozhodující a nyní vůbec nevíme, zda se Williiams dokáže popasovat s 254,5 km dlouhým závodem. Teuns je mnohem zkušenější a možná právě on bude jedničkou týmu Israel-Premier Tech.
Dalším týmem se dvěma lídry je Lotto Dstny, který spoléhá na Maxima Van Gilse a Andrease Krona. Hierarchie v belgické sestavě je však naprosto jasná, čtyřiadvacetiletý Van Gils letos podává lepší výkony, byl třetí na Valonském šípu a Strade Bianche, takže i Lutych by mu měl sednout.
Dva lídry nasadí i Bahrain Victorious. Wout Poels v pátek dokončil etapový závod Tour of the Alps a z minulosti víme, že občas je pět závodních dní v horách velmi dobrou přípravou na Lutych. Poels je taky bývalým vítězem závěrečného jarního monumentu a ve spolupráci se Santiagem Buitragem by se další pódium mohlo podařit.
Mattias Skjelmose je opět hodně sebevědomý, očekává, že skončí na pódiu s Pogačarem a Van der Poelem, ale jeho výsledky na monumentech jsou světelné roky vzdálené od úspěchů těchto hvězd. Dánský mistr je dobrý typ závodníka pro těžké jednorázové závody, je lehký, výbušný, má slušný spurt a kvalitní tým. Jen není v ničem lepší než Pogačar, takže pódium bude asi nejvyšším možným cílem.
Ambice mají také Tiesj Benoot (jezdí v dobré formě, ačkoliv toho po úterním narození dítěte asi moc nenaspal), Aleksandr Vlasov (další výbušný vrchař), Alexej Lucenko (ve skvělé kondici), Kévin Vauquelin (zajímavý debutant, který patřil k nejlepším na Amstelu i Valonském šípu), Ben Healy, Benoit Cosnefroy, Davide Formolo (už jednou druhý v Lutychu), Valentin Madouas a Romain Grégoire (zkušený klasikář a jeho mladý týmový kolega s obrovským potenciálem).
Favorité Lutych-Bastogne-Lutych
⭐⭐⭐⭐⭐ Tadej Pogačar
⭐⭐⭐⭐ -
⭐⭐⭐ Mathieu van der Poel, Tom Pidcock
⭐⭐ Mattias Skjelmose, Maxim Van Gils
⭐ Santiago Buitrago, Aleksandr Vlasov, Tiesj Benoot, Dylan Teuns, Kévin Vauquelin
