Zásadní problém nastal na Molenbergu, v úzkém dlážděném stoupání 43 kilometry před cílem. Van Aert zde odpadl a musel si dlouho dojíždět do čela. „Tam se to ucpalo, což jsme věděli dopředu, že se to stane,“ nehájil se Van Aert. „Nebyl jsem na dobré pozici, takže jsem zaostal. Pozice je důležitá, ale často záleží i na nohách. Dnes jsem neměl dobrý pocit. Byla to těžká trať a neměl jsem takový pocit, v jaký jsem doufal. Tvrdě jsme pracovali, ale byli jsme pozadu. Jako tým jsme neodjeli dobrý závod a já jsem nikdy neměl na vítězství,“ přiznal.
Van Aert měl štěstí, že foukal protivítr a skupiny na čele se před odjezdem v Ninove spojily. Týmoví kolegové se mu pokusili rozjet spurt, ale Van Aert z toho vydoloval jen jedenácté místo. „Věděl jsem, že se vrátíme. Vpředu foukalo to dnes závod trochu zablokovalo. Bylo tu také příliš mnoho týmů se sprintery. My i UAE jsme chtěli závod ztížit, ale vlastně jsme se k tomu nikdy nedostali. V závěru jsem si ve sprintu moc nevěřil. Už v průběhu závodu jsem neměl nejlepší nohy a když tam byli ti rychlí kluci, věděl jsem, že to bude těžké. Snažil jsem se, ale už se nedalo nic dělat. Když máte dobré nohy, začnete spurtovat včas. V opačném případě se čeká, čeká, čeká. Nezískal jsem ani metr. Naštěstí je tu zítra další šance na Kuurne-Brusel-Kuurne,“ dodal Van Aert.
Hodně nespokojený byl také hlavní sportovní ředitel Vismy Grischa Niermann. „Nejeli jsme závod, jaký jsme si představovali. Naším plánem bylo udělat závod těžký a dostat ostatní pod tlak. Musíme se smířit s tím, že jsme na to dnes nebyli dost silní," říká německý stratég. „V rozhodujících momentech jsme byli prostě příliš vzadu. Samozřejmě bychom tu rádi vyhráli počtvrté za sebou, ale teď už se soustředíme na zítřek.“
V úvodu sezóny se moc nedaří celému týmu Visma-LaB. Například Tiesj Benoot letos ještě nic nezajel. „Na Molenbergu jsme byli příliš vzadu a došlo k pádu, aspoň Matteo byl před tím pádem. Tam jsme udělali poziční chybu,“ uznal v cíli. Poté byl překvapivě silnější než lídr Van Aert. „Jinak jsem se cítil opravdu dobře, protože jsme tu ztrátu dojeli docela rychle. Právě na vrcholu Muuru jsem ve sjezdu měl odstup, ohlédl jsem se a uviděl Pidcocka v mém háku. Říkal jsem si, že ho nechám, aby to docvakl. Pak jsem byl ve druhé skupině, ale pořád jsem cítil, že se v tom protivětru dopředu vrátíme. V roce 2021 jsme měli také finále proti větru a spurtovala velká skupina. Byli jsme v ní ještě tři. Matteo a já jsme pomohli sjet únik. Byli jsme tam tři, ale nebyli jsme dominantní.“
