Máte našlapaný program, že?

No jo… Já musím do práce a Julina k nám do školy, studuje první ročník psychologie a čekají ji zkoušky. Matyáš zůstal v Česku, odkud poletí za svým týmem Novo Nordisk na soustředění do Španělska.

S jejich nedělním stříbrným mistrovským výkonem i výsledkem musíte být spokojen?

To my všichni spokojení, moc. Julina vypadala po soustředění ve Španělsku velmi dobře, snažila se udělat Kristýně Zemanové těžká první dvě kola a to se jí snad povedlo. Ale ona je pořád lepší, taky o rok starší. Julia přiznala, že když ji nastoupila, víc nemohla. Ale druhé místo je moc dobrý. Matyáš se vrátil ke krosu, protože ho to baví a je to výborná příprava na silnici, kterou má jako hlavní. Čeká ho teď na jaře hodně klasik a bude se mu to hodit. Má raději rychlé tratě, měl doteď dobrou zimu a fyzicky je na tom velmi dobře. Dělá ale ještě moc chyb v tom blátě, což odpovídá realitě, má za sebou málo závodů, jsem realita. Věděl jsem, že pojede dobře. Startoval až ze třetí řady. Zničil tretru, jak ťuknul do kolíku a urval si boa kolečko na stahování, jedno kolo jel s otevřenou botou. Ujeli mu, ale dojel si to. Pak měl zase problém Adam (Ťoupalík) a ten už je vepředu nedostihl. Matyáš rozbil ještě druhou botu, ale už to dojel na druhém místě. 

Oba mají už teď za sebou úspěšnou cyklokrosovou sezonu včetně slušných světových pohárů (Julia 21. v Overijse nebo 24. v Antverpách Matyáš 21. v Zonhovenu, pozn. aut.), ne?

Julia si naplánovala dlouhou pauzu po silniční sezoně. Do cyklokrosu naskočila v půlce listopadu na pět závodů, pak odjela do Španělska na dva týdny a soustředění a přijela zase zpátky. Měla by za zimu zvládnut dvanáct krosů, to je na silničáře standardní program. Matyáš bere cyklokros hlavně jako přípravu, jeho tým to ani moc nechtěl, ale jeho trenér je přesvědčil, že to takhle vezmou, že pojede celkem asi sedm krosů. Teď splnil kritérium nominace na mistrovství světa do 23 let a ještě nevíme stoprocentně, zda ho vezmou. Čeká ho stejně dva týdny Španělsko na silnici, kde budou jezdit už i intenzity. Myslím, že by z toho měl odjet i cyklokrosový šampionát. Čtyři dny před startem přiletí domů, dva dny po tom má letět na první etapák do Turecka. Uvidíme. Závěrečné slovo dá jeho tým, ale v případě nominace by asi jel. 

Jak se mu daří vrcholový trénink a závody v kombinaci s cukrovkou?

Víme o ní od jeho šestnácti let, tři roky, má všechno pod kontrolou. Naučil se s ní sportovat, nemá to na něj skoro vliv, stejně jako na jeho výkonnost. Kolísá mu cukr v krvi, nesmí mu spadnout, ani stoupnout vysoko. Má senzory, díky nimž vidí každý moment, jak je na tom a kdy případně musí něco doplnit. Má čidlo, které mu vysílá informace rovnou do hodinek. Jen zcela výjimečně by si musel píchnout inzulin na doplnění hladiny. Dřív tahle monitorovací zařízení nebyla. Jeho tým Novo Nordisk, kde závodí pouze postižení diabetem, se podílí na výzkumu těchto pomůcek, tyhle senzory vyvinuli právě oni. 

Oba cílí hlavně na silnici, jaké úmysly máte s cyklokrosem?

Julia startuje ze čtvrté řady, pak se prokousává dopředu, a protože nemá nejlepší starty, stojí ji to moc sil. Matyáše to baví a pomáhá mu to, jsme spokojení. Máme menší program, ale nebereme to jako nějakou bokovku. Když už něco děláme, tak pořádně. I pár čistě krosových tréninků si dají. Berou to opravdu velmi seriozně. Matyáš loni dokončil gymnázium a teď se věnuje cyklistice naplno.

Jak to koordinujete trenérsky?

Já už jsem jen řidič a čistič kol, mají svoje trenéry. Denis Stevens, zkušený a uznávaný Belgičan, vede Tomáše už třetí rok, Julinu první. Matyáš má trenéra z Novo Nordisk. Je to Ital, který spolupracuje i s týmem Bora-hansgrohe.  

Jak vysoko stojí ambice pro mistrovství světa v Hoogerheide? Jeli by kategorii do 23 let, byť je jim teprve 18 a 19…

Bavili jsme se o tom. Julina by se mohla dostat do první desítky, to by byl realisticky dobrý výsledek. Matyáš by se měl objevit taky někde mezi deseti a patnácti, na to má. Trať v Hoogerheide není extrémně technická, což je výhoda pro neryzí cyklokrosaře, pro fyzické typy, které to aspoň trochu umějí.

Nejstarší syn 22letý Tomáš zůstává stále posledním českým medailistou, v nizozemském Valkenburgu 2018 získal stříbro mezi juniory, o rok později skončil čtvrtý mezi 23… Předloni měl angažmá v týmu Pauwels Sauzen/Bingoal. Nevrátí se do terénu, nebo přijede jen jako fanoušek?

Když vidí bráchu se ségrou, chtěl by tam být taky. Myslím, že první únorový víkend bude doma a do Hoogerheide pojede. Máme to padesát minut autem. Měl to rád, dokonce až miloval, byl to cyklokrosař. Ale podívejte se na ně, všichni mají problémy se zády. Jeho zastavily plotýnky. Podobné potíže má Nijs a další, jak jenom trpí. Nestojí to za to. Dohodli jsme se, že nebudeme dál riskovat, aby odjel dvanáct krosů, a pak se musel léčit. Ani kvůli Táboru. Na silnici teď nemá dva roky problém vůbec, eliminoval je cvičením. Stejně by se přestěhoval na silnici, cyklokros udrží jako hlavní džob jen hrstku lidí ve světě. Tomáš měl problémy stíhat v Belgii vysokou školu, vrátil se domů a uvažuje o studiu fyzioterapie, to by se snad dalo s časově náročným tréninkem zvládnout a může se mu to hodit i napřímo. 

Jak hodnotíte zvenku vývoj českého cyklokrosu, který opustil přední pozice, na které jsme tu bývali zvyklí?

My všichni máme s reprezentací jenom samou dobrou zkušenost. I úroveň závodů v Česku se nám líbí, klobouk dolů. Problém podle mě spočívá v tom, že se nepodařilo najít ekonomický model, aby nadějní závodníci mohli u cyklokrosu zůstat. Což je pak při malé základně velice složité. Oceňuju vznik Brilon týmu, uvidíme, jak jim to půjde. U žen se ta kombinace krosu a silnice toleruje víc, tudy může vést cesta. U chlapů je situace složitější. Asi by měl vzniknout český mužský cyklokrosový UCI tým, možná by zůstali další kluci. Takhle je teď asi jediný Boroš spokojený, má silné klubové zázemí i silniční program. Možná se podobný model otvírá Stránskému v ATT.

A kam směřuje z vašeho pohledu světový cyklokros?

Trošku přešlapává na místě, čistá specializace je jen pro pár závodníků, ostatní míří na silnici. Podívejte teď na Van Empel nebo Schreiber, Hermans už teď ani nepojede mistrovství světa. Takový stav musíme akceptovat.  Také počet šestnácti závodů světového poháru převážně v Belgii a Nizozemsku je podle mě neudržitelný, zabíjí tak další krosy ve zbytku světa. Zbylo pár C2 v Česku, Itálii a Švýcarsku. Ale upadl donedávna kvalitní švýcarský pohár, nedělají tam ani v Bernu světový pohár. Na krásné tratě ve Francii nikdo už moc nejezdí. Ten náš Tábor je skoro zázrak… Pořadatelská dominance Flanders Classic pohltila celý cyklokros.

A jak se vám líbí sněhový cyklokros s olympijským cílem? 

Rozumím snaze dostat se na olympiádu, ale tohle se takhle nemůže nikdy splnit. Jeden závod se sice udělá na sněhu a na ledu, nikdo na tom neumí jezdit a přinese to jenom zranění. Podle mě to vyjde vniveč, své děti bych tam neposlal.