Na webu Cyklokros.cz se dnes objevil další ze série článků upoutávajících na sobotní C1 v Uničově. A to je dobře, protože cyklokros je krásná disciplína, v Čechách má skvělou tradici a pohybuje s v ní velké množství dětí a mládeže. A C1 je vždycky větší svátek pro cyklisty i diváky než C2. 

Jenže ve zmíněném textu, pod nímž je uvedena zkratka –peh-, je i tato pasáž: 

Z domácí české špičky chybí pouze Emil Hekele, který dal přednost závodu v zahraničí. „Sice jsem ho zval, ale odmítl. Nejsem blázen, abych platil českému závodníkovi startovné. Mohl si v závodě kategorie C1 slušně přilepšit. Dnes už nejezdí pro radost. Ale jenom tam, kde mu dají víc peněz,“ podivoval se ředitel závodů Richard Dostál nad jeho absencí. 

Na to reagoval prostřednictvím facebooku Emil, jak je mu vlastní, jemně řečeno dost důrazně. Uvádíme jen vybranou část: „...Dnes jsem si přečetl poslední rozhovor, který je uveden před uničovským závodem C1. To, co tam je napsáno, se absolutně nezakládá na pravdě. Potvrdil mi to samotný organizátor akce pan Richard Dostál z Uničova, který mi před pár minutami sdělil, že žádný rozhovor nedělal...“ 

No někdo tady asi neříká pravdu, a pak by si mohl ošetřit pověstné máslo na hlavě. 

Co nás ale zaujalo víc než případ pro Colomba odhalujícího, kde je pravda, je odsuzující vyjádření o „ježdění jen pro prachy a nikoli pro radost“. Nevím, jak to –peh- (nebo Richard Dostál?) přesně myslel, ale pokud tak, jak je to napsáno, pak se nejspíš neorientuje dobře v době, v které žije. 

Na závod jsou pozváni a zaplaceni profesionálové z ciziny. Nejlepší z našich jsou placení profesionálové. Vrcholový sport dělat bez finančního zajištění nelze. V době tržní ekonomiky, v které žijeme, přeci každý včetně sportovců musí počítat i – a z jistého pohledu především – peníze. 

Práci obvykle děláme za peníze. A pokud nás k tomu ještě baví, pak jsme dosáhli ideálu. 

Na Emilovi je totiž populární především to, že ve svém „pokročilém“ věku a z pohledu podpory minimálně tak tříčtvrtinový amatér šlape pořádně na paty našim nejlepším profesionálům. 

Možná by se ti, kdo se Emila „bojí“, mohli spíše zamyslet nad tím, jak jeho popularitu využít. Jak otevřít dveře a vykročit jedním směrem. Směrem ku prospěchu českého cyklokrosu.