Rozhodčí po včerejší etapě potrestali Emilse Liepinše (dsm-firmenich PostNL) odsunutím na poslední místo v pelotonu a pokutou za to, že zavinil křížením dráhy v samém závěru pád, po němž se na zemi ocitla dobrá desítka cyklistů. Jako prvního včera shodil Campbella Stewarta (Jayco AlUla), přes něhož šel, aniž vůbec stihl sáhnout na brzdy, rovnou na hlavu Sebastian Kolze Changizi (Tudor Pro Cycling Team). Oba na dnešním startu chyběli.

Závodníky čekala druhá nejsnadnější etapa letošního ročníku dlouhá 162 km s převýšením necelých tisíc metrů. Pár kopečků se na trase našlo, ale nic dramatického, navíc ten poslední měl vrchol 20 km před cílem. Takže jasným předpokladem byl opět hromadný dojezd. Na její trase byly vypsány dvě vrchařské a mezi nimi tři sprinterské prémie.

Opět se brzo po startu vytvořil čtyřčlenný únik. Pouze jeden se v něm ze včerejška opakoval: Martin Voltr! Vrchařské prémie ho moc nezajímaly, zato pro bonifikace na rychlostních si raději dojížděl s předstihem. První dvě vyhrál, na třetí ho na druhé místo odsunul Zsolt Istlstekker z domácího Epronexu.

Z pobytu v úniku vytěžil Siebe Deweirdt z týmu Flanders-Baloise vrchařský dres. Zviditelnil se i poslední člen denního úniku. Christian Bagatin (Team MBH Bank Colpack Ballan) byl dostižen pelotonem jako poslední 9 km před cílem.

Únik tím byl vyřešen, nyní šlo o to, kdo se prosadí v hromadné koncovce. Zatímco Dylan Groenewegen i Mark Cavendish se mohli spolehnout na týmovou podporu, Sam Welsford se musel spolehnout sám na sebe. A šel do toho jako testosteronem nabušený ranař. Jenže když se cpal do Groenewegena, narazila kosa na kámen. Z tohoto "souboje" těl a hlaviček vyšel vítězně Nizozemec, zatímco Australan úplně vyvěsil až zastavil. Předpokládejme mechanický problém.

Do poslední pětistovky a následně cílové roviny najely na čele tři světlemodré dresy Astany a vzorově vyslaly do závěrečného finiše svého žolíka. K němu ale rychle přilétával Groenewegen, kterého předtím mírně odblokoval odstupující Morkov, jenže mu v posledních metrech nohy zatuhly natolik, že už se nedokázal přes Cavendishe dostat.

Za pozornost určitě stojí čtvrté místo Mathiase Vacka. Za zcela mimořádnou pak to, že Martin Voltr se dostal do čela průběžné klasifikace. Navíc mu patří i zelený dres nejlepšího v bodovací soutěži.

Martin Voltr: "Před startem jsme si řekli, že se pokusíme získat žlutý dres. Považovali jsme to za reálné a ono se to povedlo. Byl jsem hodně aktivní, protože jsem nechtěl riskovat loterii ve sprintech, takže jsem se snažil útočit na prémie a dojet si pokaždé sám pro bonifikace. A to se dařilo. V závěru se o mě postaral Tomáš Kalojíros, abych se dostal do cíle bez ztráty v hlavním poli."