O velmi těžkých trénincích a dokonalém nasazení Nikiho Terpstry se vypráví historky. Stejně jako o jeho ne vždy sportovním chování při závodech. To je Niki Terpstra, mnohdy kontroverzní a problematický závodník, ale také muž s ohromnou vůlí a výjimečným citem pro závod. Zejména jeho schopnost vystihnout správný okamžik k útoku mu přinesla ta největší vítězství.
Je zajímavé, že v mládežnických kategoriích a v U23 nebyl považován za velký talent. Nikdy nejezdil za Rabobank, který vychovával ty nejvíce nadějné cyklisty Nizozemska. Například podobně starý Sebastian Langeveld byl považován za lepšího cyklistu, jenže nikdy své předpoklady nedokázal využít. Terpstra se musel k profesionálům probojovat přes menší kontinentální týmy, v dresu jednoho takového celku vyhrál etapu Kolem Belgie a také díky tomu v roce 2007 dostal příležitost v německém Milramu.
Terpstra vždy chtěl vyhrávat, ale protože nebyl rychlý, musel útočit brzo. Podobně jako mnoho jiných ambiciózních závodníků, kteří si uvědomují své vlastní limity. Strávil spoustu hodin v únicích, většinou se samozřejmě nepovedly, ale také se tím postupně fyzicky vypracoval. V Milramu dostal postupně dost volnosti, jenže v roce 2008 si zlomil obě zápěstí a dlouho se léčil. O rok později se vrátil ve velkém stylu, sólově vyhrál etapu Critérium du Dauphiné a z věčně bojujícího útočníka se postupně prosadil mezi chráněné závodníky.
Jaký je bojovník předvedl v roce 2010 na domácím šampionátu. Proti obrovské převaze jezdců Rabobanku a dalších početných celků dokázal sólově vyhrát a poprvé oblékl dres mistra. Následoval přestup do Quick-Stepu, ale velká vítězství začala přibývat až od roku 2012. Zatímco velmi nadaní závodníci typu Petra Sagana, Alejandra Valverdeho a Toma Boonena pravidelně vítězili od prvních sezón, Terpstra se musel vypracovat postupně.
V Quick-Stepu se stal jednou z vůdčích postav týmu. Není u všech spolujezdců oblíbeným kolegou, je často příliš sebejistý a nepříjemný. Belgičtí fanoušci ho pravděpodobně nikdy nepřijmou za svého, jako se to podařilo Zdeňku Štybarovi. Je Holanďan a to je problém, mezi dvěma zeměmi panuje přirozená rivalita. Ale nikdo mu nemůže upřít jeho podíl na úspěchu Quick-Stepu v posledních letech.
Nejslavnějším dnem jeho kariéry byla dubnová neděle roku 2014. Těsně před dojezdem v Roubaix byla na čele skupina závodníků, včetně Toma Boonena a Fabiana Cancellary. Ale byli tam i další jezdci, mezi nimi i Niki Terpstra a Zdeněk Štybar. Wilfried Peeters, sportovní ředitel týmu Omega Pharma - Quick-Step, řekl šest a půl kilometru před cílem svým jezdcům do vysílačky, že můžou začít útočit, pokud se na to někdo cítí. Terpstra neváhal ani okamžik, nastoupil a dojel si pro vítězství. Stejně tak mohl zaútočit Zdeněk Štybar, ale není náhoda, že první to zkusil Terpstra. Pozná příležitost a díky svým tempařským schopnostem ji dokáže využít.
Letos je však něco trochu jinak. Terpstra je silnější, než býval dřív. Stále má skvělý cit pro únik, ale také má obrovskou formu, zvládne udržovat vysoké tempo dlouhé kilometry, což předvedl na E3 Harelbeke i na Kolem Flander. Poprvé zkusil zrychlit na vrcholu Koppenbergu 45 kilometrů před cílem. Zde se ještě do úniku nedostal, ale za Kruisbergem skočil do háku Vincenzu Nibalimu a poté Itala dokonce utrhl. A Quick-Step tím získal kontrolu nad závodem. Philippe Gilbert a Zdeněk Štybar mu samozřejmě svým zachytáváním útoků pomohli, ale kdyby nebyl silný, nenajel by před Oude Kwaremont a Paterbergem přes 40 sekund na soupeře.
Čekalo se, že trochu ztuhne na Paterbergu a poslední kilometry budou ještě dramatické, ale Terpstra vyjel poslední strmý helling krásným stylem, bez zpomalení a velmi rychle. V té situaci bylo všem soupeřům jasné, že o vítězství už nejedou. Ve 33 letech získal své asi nejcennější vítězství. Všechny přesvědčil, že vítězství na Roubaix před čtyřmi lety nebylo žádnou náhodou. A už v neděli může životní jaro vyšperkovat druhým triumfem na Paříž - Roubaix. Stal by se jedenáctým vítězem Ronde a Roubaix v jednom roce. Naposledy se to podařilo v roce 2012 Tomu Boonenovi. Nebude to snadné, bude pečlivě hlídaný, ale to může otevřít příležitost některému týmovému kolegovi.
Foto Sirotti
