Mezi profesionály byl teprve rok, když se poprvé objevil na startu Tour de France a při své premiéře rozhodně nezklamal. Ve 22 letech skončil na velmi dobrém 15. místě, nechal za sebou například Andyho Schlecka nebo Richieho Porta a umístil se nejvýše ze všech Francouzů.

Hned pár týdnů poté přišlo také první profesionální vítězství, když Bardet ovládnul celkové pořadí menšího etapáku Tour de l’Ain. Bohužel je to zatím jeho jediný triumf na vícedenním závodě.

Dále se začal prosazovat na jaře 2014, kdy skončil v první pětce na dvou velmi dobře obsazených závodech – Kolem Katalánska a Critériu du Dauphiné. Svými výkony tehdy překvapoval dokonce i sám sebe.

„Říkal jsem si: ‚Dobře Romaine, tohle je skvělé, jsi s těmi nejlepšími, prostě si zkus udržet tuhle pozici.‘ Jenže tohle není můj styl. Chci závodit naplno, riskovat. Tehdy jsem na to ale ještě neměl. Byl jsem překvapený, že se stále držím vepředu. Nevěděl jsem, co mám dělat,“ vzpomínal později v rozhovoru pro magazín Rouleur na své první zkušenosti mezi nejlepšími vrchaři světa.

Díky těmto výborným umístěním se s ním počítalo i mezi adepty na první desítku na Tour a Bardet naplnil všechna očekávání.

Po druhém týdnu se dokonce vyhříval na úžasném třetím místě a oblékal bílý trikot pro nejlepšího mladíka. Nakonec se propadl na šestou příčku, což rozhodně nebyl neúspěch. Na podium se pak prodral o rok starší Thibaut Pinot a Bardetův týmový kolega Jean-Christophe Peraud.

Francie tak měla poprvé od roku 1984 dva zástupce na podiu Staré dámy a ještě dalšího mladíka na šesté pozici. V souboji o bílý trikot se pak k Pinotovi s Bardetem nikdo ani nepřiblížil (třetí Michal Kwiatkowski měl ztrátu vysoko přes hodinu) a zdálo se, že následující roky by konečně mohly přinést domácího vítěze.

Když se Bardetovi v dalším ročníku Tour nepovedl první týden, zaměřil se na úniky a chtěl pro sebe vybojovat alespoň etapu. Na třetí pokus se mu to konečně podařilo. V hornaté 18. etapě dotáhl svůj samostatný únik až do cíle a jako bonus k prvnímu triumfu na Tour se navíc vrátil do první desítky celkového pořadí, z níž už nevypadl.

Mezi domácími jezdci se opět nenašel nikdo rychlejší a v soutěži o nejlepšího mladíka skončil podruhé těsně pod vrcholem, když tentokrát nestačil na Naira Quintanu. Romain Bardet se díky své dravosti stal miláčkem francouzských fanoušků a od za svou neutichající snahu si vysloužil i červené číslo pro nejaktivnějšího jezdce Tour.

Svou sílu a vášeň na francouzských kopcích projevil i o rok později při stoupání na Mont Blanc a přidal k ještě nesmírnou šikovnost ve sjezdu, v němž si vytvořil klíčový náskok před závěrečným kopcem. Odstup si udržel až do cíle a v 19. etapě se stal teprve prvním francouzským etapovým vítězem 103. ročníku Tour. V celkovém pořadí pak poskočil z pátého místa na druhé.

Suverénního Chrise Frooma už sice neohrozil, ale svůj drobný náskok na druhém místě si v poslední horské zkoušce udržel a jako teprve třetí Francouz ve 21. století si vybojoval pozici na bedně. Pocitu uspokojení však rozhodně nepropadl.

„Nepamatuju si, kdy jsem se cítil opravdu šťastný. Vždycky vidím, kde jsem udělal chybu. Uspokojení je nepřítel úsilí,“ popisuje svou mentalitu Bardet.

Umístění na podiu pak zopakoval i o rok později, kdy se dokonce držel v kopcích tak dobře, že do závěrečné časovky nastupoval se ztrátou pouhých 23 vteřin na prvního Frooma. Jenže jízda proti chronometru je Bardetovou nejslabší stránkou a nakonec byl rád, že ho předstihnul jen Rigoberto Uran. Třetí místo pak Francouz uhájil o pouhou sekundu před čtvrtým Mikelem Landou.

V cíli 12. etapy navíc ovládnul také netradiční „sprint pelotonu“ ve velmi prudkém posledním kilometru a vyhrál etapu na třetí Tour po sobě.

Jeho popularita ve Francii stále stoupala a fanoušci věřili, že se konečně našel příští domácí vítěz. Jenže poslední dva ročníky se mu tolik nepovedly.

Nejprve po dobrém jaru, kdy skončil třetí na Liege i na Dauphiné, nezvládnul úvod Tour a do druhého týdne vstupoval až na konci druhé desítky. Jako vždy ale předvedl obrovskou bojovnost, a ačkoli se mu tentokrát nepovedlo triumfovat v žádné etapě, prokousal se díky své aktivitě až na konečnou šestou příčku a popáté ze šesti pokusů se umístil nejlépe z domcích cyklistů.

Na konci sezony pak skvěle zabojoval na mistrovství světa, kde se v závěrečném stoupání udržel na čele spolu s Alejandrem Valverdem a Michaelem Woodsem. Ve spurtu pak na Španěla nikdo neměl, ale Bardet si dojel pro stříbrnou medaili, což se žádnému Francouzovi nepovedlo přes 20 let.

Pak přišel horší rok a Bardetovi se na Tour vůbec nedařilo. Nakonec dojel patnáctý, čímž vyrovnal své nejhorší umístění na Tour, a znovu nedosáhl ani na etapové prvenství. Jako útěchu pro sebe tentokrát získal puntíkatý dres pro nejlepšího vrchaře a opět tak vystoupal na podium pod Vítězným obloukem.

Letos měl v plánu jet poprvé na Giro, ale změny v kalendáři ho nakonec přiměly k tomu, aby se vydal opět na Tour. Tentokrát však neplánuje jet na celkové pořadí a chce být ještě aktivnější než obvykle. „Chci se vrátit na Tour jako jeden z hlavních aktérů. Budu útočit častěji než kdy dřív a nebudu se soustředit na celkové pořadí,“ řekl nedávno Velonews.

Jak se mu bude dařit a jestli někdy naplní přání francouzských fanoušků a doveze do Paříže žlutý trikot však zatím zůstává ve hvězdách.