Když koncem jara vyjde počasí, je to v Pyrenejích naprostá paráda. Leckde ještě leží spousta sněhu, především právě ve vysoko položených průsmycích, ovšem jeho tvrdost je přesně správná, aby se do něj člověk při traverzování příliš nebořil. A na druhou stranu, aby zapadl natolik dostatečně, aby neuklouzl. Dokonce to šlo i v plnějších sandálech (trekových). Je nutné dávat pozor především kolem velkých balvanů, kde sníh rychleji roztává a člověk se může probořit a zranit, zkušenosti v horách a s chůzí po sněhu se hodí.
Nejen průsmyk Ratera byl pod sněhem, sníh se držel i na Tuc de Ratera, z této hory je nádherný kruhový rozhled do všech pyrenejských stran. Z průsmyku vede nahoru turisticky neznačená cesta, v plném létě je to pohodový výstup, ale koncem jara byla většina stoupání po cestě pod sněhem. Navíc se pod vrcholem jen zdánlivě pevně držel sněhový převis, pod kterým se procházet nevypadalo bezpečně. Nahoru jsme se vydrápali až o pět dní později na zpáteční cestě do Espotu. Když to nešlo po vyšlapané cestě, vzali jsme to přímo nahoru kamenným polem. Seshora je úchvatný rozhled, přestože jsme nebyli až na sněhem pokrytém vrcholu, ale mezi rozeklanými skalami pouze metry ze strany pod ním. Výhled tak byl omezený pouze do tří stran, čtvrtá zůstala skryta za vrcholem, přelézat k němu přes rozeklaná skaliska jsme neriskovali.
