Čtyřikrát okruh kolem Durbuy s šesti klasifikovanými stoupáními. Na 173 km 3230 vertikálních metrů. Žádné extra dlouhé kopce, ale hodně jich bylo a často dost strmé. K tomu členité úzké venkovské silničky.
Teprve po 20 km se podařil denní únik. Mezi pěti byl jediný z World ligy Hellemose z Trek-Segafredo. Od zhruba 70 km před cílem, kdy byli uprchlíci dojeti, se začalo v pelotonu nastupovat. Jestli to měl někdo pod kontrolou, byl to Alpecin-Deceuninck. Mathieu Van der Poel hýřil aktivitou.
36 km před cílem v jednom z výjezdů byl konečně úspěšný. Za ním se vytvořila silná 19členná skupina. Alpecin tam měl Philipsena a Vermeersche a ti důsledně pokrývali kontra útoky. Nejvíc, čtyři závodníky, tu měl Trek-Segafredo a mezi nimi i Mathiase Vacka, jedoucího ve žlutém dresu nejlepšího jezdce do 23 let.
A byl to Mathias, který trochu nenápadně z tempa odjel 18 km před cílem za Van der Poelem. Zprvu jeho akce vypadala velmi nadějně. Jestliže cílem bylo posbírat bonifikační vteřiny na Zlatém kilometru, tak byl úspěšný. Postupně však Mathias ztrácel na dynamice, takže ho 7 km před cílem nejenže dojela trojice Pedersen (Soudal), Waerenskjold (Uno-X) a Nys (Trek), ale také ho jen minula.
Pro Mathiase bylo důležité, aby v tomto předposledním kopci přijel na vrchol alespoň ve skupině stíhačů, což se podařilo. Za Van der Poelem a trojicí pronásledovatelů se vydal ještě Ben Hermans (Israel) s Gianni Vermeerschem (Alpecin), ale nakonec se v cílovém stoupání vše kromě vedoucího závodníka sjelo. Nys profitoval z menší aktvity v trojici uprchlíků a dojel si pro 2. místo 16 vteřin za Van der Poelem. Třetí skončil Casper Pedersen, což ho vyneslo na průběžné 3. místo za druhého Waerenskjolda.
Mathias dokončil etapu na 18. místě a to mu stačilo na to, aby zůstal před zítřejší poslední etapou 9., ale hlavně svou pozici lídra kategorie U23 ještě výrazně posílil.
"Nebylo záměrem být tak rychle sám," řekl Van der Poel bezprostředně po etapě. „Celý den se jelo rychle, takže ve finále byl každý na svém limitu. Bylo stále těžší kontrolovat závod, a tak jsem se rozhodl zaútočit. Bohužel to byl velmi nevděčný terén pro sólo akci, protože to bylo hodně těžké až do cíle. Jsem rád, že jsem to vydržel, protože přijet sám je vždy zábava.“
A jak to tedy vypadá s výhledem na Tour? „Určitě nebylo špatné získat závodní rytmus. Hodně jsem toho udělal na výškovém tréninku, který už mi dává dobrou kondici. Po Hagelandu jsem si dal pár dní odpočinku, a to se nyní projevilo. Mohu jet na Tour sebevědomě, ale nejprve mě čeká nizozemské národní mistrovství.“
