Přistání boeingu společnosti Garuda na maličkém letišti na Lomboku bylo okouzlující. Z výšky jsme nejdříve obdivovali kráter sopky Gunung Agung, nejvyššího vulkánu Bali, poté ostrůvky Gili nedaleko pobřeží Lomboku. Bylo po dešti a kopce pokryté pralesem byly nádherně nasvícené sluncem, čerstvý vzduch doslova vybízel k omamnému nadechnutí.

Pátral jsem po taxi, které by nás odvezlo do hlavního centra ostrova, městečka Mataram. Jedinou odpovědí bylo: kupte si voucher a taxikáři již nic neplatíte. Mám negativní zkušenosti s cenami podobných voucherů a tento zvyk mě neoslovuje. Ale Mataram je z letiště kousek, předražení se tolik neprojevilo, našli jsme si skromné a levné ubytování v Oka Homestay, v krásné zahradě s hinduistickou modlitebnou, neberte to za necelé dvě stovky českých. Mávnout na taxi jsem se na Lomboku nijak neobával, je levné, řidiči většinou poctiví a neobjevil jsem příjemnější způsob dopravy. Nejrozšířenější jsou modré taxi Bluebird, které jezdí i na Bali, ovšem řidiči na Lomboku jsou o chloupek vychovanější. Spousta neodbytných řidičů na nás z ulice pokřikovala „good price, sir“, ale bez výjimky vyhrkli cenu dvojnásobnou proti ceně taxi. Volání jsme začali brzy odbývat naučenou frází „jangan ganggu saya“ (něco jako „dejte nám pokoj“) a ta spolehlivě fungovala. Mataram je živé městečko, zvláště večer a zvláště hraje-li se fotbal. V každé dílničce a v každém obchodě kolem hlavní ulice měli malou obrazovku a společně s chodci sledovali fotbalové dění. Nakupovalo se v Mataramu docela příjemně, dokonce i kravatě s indonéským vzorem má žena neodolala.

Najali jsme si auto i s řidičem (asi za 600 Kč) a vyrazili jsme na celodenní výlet po ostrově. Směr jih, přes chrám Pura Lingsar do vesniček Penujak a Rembitan a na pláž Kuta. Pura Lingsar uctívají jak muslimové, tak hinduisté. Řidič se rozpovídal, že všichni žijí na Lomboku v poklidném soužití, včetně početné komunity Číňanů.

Zbytek článku a fotogalerie ZDE.