Cesta Antigua – Panajachel trvala přes dvě hodiny, žádný přímý domácí kuřecí autobus na této trase nejezdí a přestupování s batohy není právě ideální. Takže turistický shuttle, cena za dva 20 dolarů. Řidič jel po hlavní silnici a do Panajachelu sjížděl ze severozápadu přes vesnici Sololá, sešup v některých uličkách byl pořádně prudký. Jezero obklopují mayské vesnice (či městečka) – nejznámější Santiago Atitlán s kultem Maximóna a San Pedro La Laguna – do obou přepravují cestující lodě, plavba přes jezero trvá asi třicet minut. Santiago Atitlán žije mayskou módou, údajně nikde jinde v Guatemale nenosí v takovém množství mayské oblečení i muži, hodně jich potkáváte v tradičních kalhotách, jsou to barevně vyšívané „kraťasy“ do půli lýtek (více o Santiagu Atitlán v příštím díle).

Z Panajachelu stojí plavba lodí pro veřejnost (nikoli soukromou turistickou lodí, která bude nepochybně dražší) 25 quetzalů, zpět dalších 25. Lze předpokládat, že cena pro místní je nižší. Ráno je přece jen jasnější obloha bez mlžného oparu, bez mraků, sopky Tolimán, Atitlán a San Pedro jsou konečně vidět. V odpoledních hodinách opět zmizí.

Britský spisovatel Aldous Huxley, autor známého románu Brave New World (v češtině vyšlo pod názvem Konec civilizace) a mnohými považovaný za jednoho z významných humanistických filozofů a myslitelů 20. století, psal i cestopisy. V díle Beyond the Mexique Bay píše i o Atitlánu, a jeho slova jsou na internetu často používána pro popis tohoto sopečného jezera. Kapitolu Atitlan začíná slovy: „Lake Como, it seems to me, touches the limit of the permissibly picturesque; but Atitlan is Como with the additional embellishment of several immense volcanoes.“ Naopak Panajachel na něj valný dojem neudělal: „Panajachel, the village nearest to our inn, with a large lowclass mestizo and an abundance of dram shops.“

Zbytek článku a fotogalerie ZDE.