Bez Mathieuho van der Poela na startu byl Mads Pedersen (Lidl-Trek) největším favoritem závodu, ale většina silných týmů chtěla hromadné dojezd, především sestavy Alpecin-Deceuninck s Jasperem Philipsenem a Visma-Lease a Bike Olava Kooije. Takže vydat se pod dlouhého úniku se před startem nezdála být ta nejlepší taktika.
Začátek závodu zkomplikoval silný vítr a terezíny, 100 kilometrů před cílem zbylo v pelotonu jen 60 jezdců a to hrálo do not agresivním závodníkům. V první výjezdu na Kemmelberg, 86 km před cílem, se toho pokusil využít Mads Pedersen (Lidl-Trek) a po jeho útoku se peloton nadělil. Ale nejvážnější soupeře v čele s Philipsenem zde ještě nezlomil.
K tomu došlo až na prašném úseku 71 km před cílem. Pedersen nastoupil a za ním defekt zastavil Philipsena a pád Kooije. To byl rozhodující okamžik závodu, protože Philipsen nemohl reagovat a Kooij musel ze závodu odstoupit. 60 km před cílem si Pedersen dojel skupinu uprchlíků, ale spolupracovat s nimi rozhodně nechtěl, na šetření sil nebyl čas, takže v dalším výjezdu Kemmelbergu se kolegů z úniku zbavil a pokračoval sám.
Do cíle zbývalo 55 kilometrů a peloton ztrácel jednu minutu. V tu chvíli bylo pravděpodobnější, že peloton dánského cyklistu dostihne, jenže Pedersen měl jeden ze svých výjimečných dnů. 40 km před cílem už měl náskok minutu a půl a ani Alpecin-Deceuninck s tím nedokázal nic udělat. Peloton se následně úplně zastavil a Pedersen měl při posledním výjezdu Kemmelbergu náskok už přes dvě minuty.
Snahu o nějakou solidní stíhačku v hlavním poli narušoval tým Lidl-Trek a daleko před cílem bylo jasné, že Pedersen míří za obhajobou vítězství na Gent-Wevelgem. Do cíle dorazil unavený s náskokem 49 sekund a vyrovnal rekord v počtu vítězství, který společně drží Peter Sagan, Tom Boonen, Eddy Merckx, Mario Cipollini, Rok Van Looy, Robert Van Eenaeme. Také je prvním závodníkem po třinácti letech, který vítězství obhájil, v roce 2012 to dokázal Boonen.
„Je to šílený,“ povídá Pedersen před vyhlášením vítězů. „Nikdy jsem nečekal, že se mi něco takového podaří. Ale vyhrát tady je úžasné. Vůbec netuším, co jsem si myslel,“ smál se.
Sólový únik přitom měl v plánu. „Věděl jsem, že sólový útok se může vyplatit. Vítr byl ve finále příznivý. Mohlo to dopadnout dvěma způsoby. Mohlo to také skončit průserem,“ uznal bývalý mistr světa. „Z předchozích ročníků vím, že peloton se na posledních pěti kilometrech může vrátit rychlostí blesku. Ani v posledním kilometru jsem si nebyl jistý a musel jsem opravdu bojovat sám se sebou. Ale v posledních stovkách metrů jsem si to už mohl vychutnat a věděl jsem, že je to tam.“
Znamená to, že patří k hlavním favoritům monumentu Kolem Flander vedle Tadeje Pogačara a Mathieu van der Poela? „Nevím. Je to jiná trasa než dnes. A ti další dva jsou pořád na jiné úrovni. Viděli jste to v pátek na Oude Kwaremont s Mathieum van der Poelem jsem jet nemohl.“
„A Tadeje taky známe, je to docela dobrý cyklista,“ zažertoval Pedersen. „Ale samozřejmě mi to dodalo sebevědomí pro neděli. A věříme, že můžeme vyhrát, ale rozhodně to nebude snadné.“
Merlier ve spurtu porazil Milana
O druhé místo se spurtovalo a Tim Merlier (Soudal Quick-Step) porazil v dlouhém a těsném souboji Jonathana Milana (Lidl-Trek). Pro evropského mistra to bylo povzbuzení po zranění, které si způsobil ve středu na Nokere Koerse. Čtvrtý skončil veterán Alexander Kristoff (Uno-X Mobility) a pátý Hugo Hofstetter (Israel-Premier Tech).
