Pět cestujících s pěti koly a příslušnou bagáží není až tak jednoduché naložit do jednoho auta. My měli k testu Škodu Kodiaq a hodně zájemců k cestě do Rakouska. Kodiaq byl v provedení s třemi řadami sedaček, tedy pro sedm cestujících. Ale přiznejme si, že třetí řada přeci jen není pro dospělé. Nebo pro lidi s nohama. Nás chtělo cestovat pět dospělých (v jednom případě skoro dospělý) a k tomu pět kol. Nabízela se varianta obsazení: dva plus tři a velký kufr, nebo 2+2+1 a podstatně zmenšený prostor pro zavazadla. Kola musela pochopitelně ven.
Naložit pět kol nám umožnovalo tažné zařízení, které měl zapůjčený model ve specifikaci. Dozadu putovala na nosič Hakr čtveřice silniček a pátá na střechu vedle boxu na zavazadla.
Do omezeného zavazadlového prostoru se vešla už jenom lednička a zásoby na cestu pro pět hladových cyklistů. Ostatní zavazadla pro nás pět na tři dny pobral střešní box.
Rozsazení 2+2+1 se ukázalo jako nejlepší varianta a na třetí řadu sedaček se vešel pohodlně dospělý cestující, v případě že tam byl sám.
Pochopitelně je ve třetí řadě málo prostoru na nohy, ale dá se sedět šikmo, nebo pokud to dvojici před ním nevadí, tak se dají natáhnout nohy po sklopení středního dílu druhé řady sedaček. Nakonec to sezení úplně vzadu nikomu nevadilo a střídali se zde řidiči.
Marek potřeboval ještě po cestě pracovat a odevzdat redakci materiál, musel si tedy položit noťas na klín. Potěšila zásuvka na 220 V umístěná na středovém panelu. Jirka si cestou pouštěl na mobilu video a jeho potěšily držáky mobilu na předních opěrkách a USB zásuvka vedle té na 200 V. Příjemné pro práci i zábavu byly boční roletky, které zpříjemnily pohled na monitory a odstínily sluníčko.
Téměř celá cesta z Brna do Zell am See je po dálnici, tedy pohodlná pro cestující, celkem nudná pro řidiče. Ale tomu na dálnici pomáhá adaptivní tempomat. Většinou obligátní stotřicítka se na omezených rychlostech snadno přeprogramuje páčkou pod volantem na požadovanou rychlost. Sledování odstupu vozidel před vámi zařizuje adaptivní, tedy přizpůsobující se, tempomat. Nejlépe jsme jej vyzkoušeli při průjezdu Salcburkem. Omezená rychlost na osmdesátku se většinou nedá dosáhnout a tak popojíždění v koloně hlídá a sleduje tempomat. Nemusíte ani přidávat plyn, ani brzdit.
Cílem pátečního odjezdu byl ještě odpolední trénink a tak jsme chtěli brzo vstávat a být v poledne už na místě. Docela se nám dařilo držet harmonogram, na dálnici se nevyskytl žádný problém. Začátek a konec cesty nebyl po dálnici a tak si řidiči vyzkoušeli chování Kodiaqu jak na autostrádě, tak i mimo.
Ondřej - seděl za volantem nejvíc:
"Dvoulitrový diesel s výkonem 110 kW není žádný závoďák. Při našem naložení bylo zrychlení při předjíždění na státní silnici problematičtější. Jízda proto sváděla spíše k poklidému cestování. Měli jsme za cíl být v poledne pod Glocknerem, ale nebylo kam spěchat, harmonogram cesty jsme pohodlně plnili. Na dálnici už nebyl výkon žádným problémem, stotřicítka se dala zvládat naprosto snadno. V Kodiaqu v provedení Laurin & Klement máte spoustu asistentů, které vám pomáhají. Oceníte i automatickou převodovku a po manuálním řazení opravdu nezatoužíte. A luxusní výbava, například odvětrávané kožené sedačky, zpříjemňuje cestování. Do Zell am See to sice není nijak extrémně daleko a šestihodinová cesta se dala zvládnout bez známky únavy."
Volba umístění kol je u tak vysokého auta jednoznačná, na střechu se opravdu obtížně nakládají. Zadní nosič umístěný na tažném zařízení je jasná volba a naložit čtyři silničky na nosič Hakr nebyl žádný problém. Navíc jsou kola schována za vozidlem a to ovlivňuje spotřebu. My jsme za celou dobu nepřekročili průměrnou spotřebu přes 8 litrů na 100km.
