Na konci sezóny 2017 plánoval Petr Vakoč podstatnou změnu ve své profesionální kariéře. Tehdy se svěřoval: „Už před časem mi Štyby říkal, že jsem typ na kostky. Vím, bude to těžké, nemám tolik zkušeností v těchto závodech, co se týká pohybu a pozice, vždyť můžete být v jednu chvíli vpředu, pak se projede náročný úsek a vše se přesype.“

Přesto cítil, že je na nejnáročnější klasiky a kostky připravený. Jenže… přišlo vážné zranění, ztráta celého roku 2018, a v roce 2019 návrat do „běžného“ režimu, jak to sám popsal.

V létě loňského roku se ozvali vyslanci tehdejšího týmu Corendon-Circus, který se letos představil pod novým jménem Alpecin-Fenix.

„Přišli za mnou někdy po Tour de France, že věří, že budu opět vyhrávat závody, a abych to u nich zkusil právě v klasikách na kostkách. Ta nabídka mne hodně lákala, vždyť to byl i můj plán, jezdit na kostkách. Jejich projekt se mi od začátku líbil, vše je u nich na vysoké úrovni, mají skvělé zázemí, perfektní materiál, bylo zřejmé, že se otevírá šance startovat na všech velkých jednorázovkách. Lákalo mne být součástí menšího dynamického týmu, který má vizi a chce soupeřit s největšími stájemi. Měl jsem od začátku sezóny na stole několik nabídek, ve hře zůstávala varianta pokračovat v Deceuninck – Quick-Step. Intenzivně jsem přestup řešil během léta, rozhodnutí padlo v polovině srpna, podepsal jsem koncem září ještě před závěrem sezóny. Stojí přede mnou ohromná výzva, měl bych mít v týmu větší volnost pro vlastní výsledky, mimo jiné pokusit se navázat na vítězství v Brabantském šípu, což bude jeden z mých velkých cílů v letošním roce.“

Petr Vakoč se tedy vrací k plánům, které spřádal na podzim 2017. „Tehdy jsem se domluvil v Quick-Stepu, že budu více závodit na kostkách, už ten podzim jsem si několik belgických klasik projel, jenže zranění všechny plány překazilo. Nyní mne zlákal koncept, který mi představil tým Alpecin-Fenix, nejenom být domestikem Mathieuho van der Poela, ale být znovu závodníkem, který jezdí na výsledek, navázat na období před zraněním a pokračovat dále v cyklistickém vývoji.“

Jak se budou klasiky na kostkách líbit Vašim zádům?

„Záda by měla být připravená, jsou v pohodě. Jistě, náročný závod se nedá úplně simulovat, ale nevidím důvod, proč by mne mělo zranění ještě omezovat. Nadále provádím speciální cviky, když jeden den vynechám, nic se neděje, když vynechám dva, ucítím to, ale záda jsou fit, neozývají se. Po skončení sezóny jsem se podrobil v Motole závěrečné úspěšné operaci, vyndali mi část šroubu ze zad z hrudní části páteře. Zůstala mi uvnitř ještě jedna vzpěra v bederní části, ta už tam musí být navždy. Takže jsem část volna po sezóně musel strávit v klidu, odpočíval, ale načasování bylo správné a vše proběhlo hladce, během dvou týdnů jsem se mohl vrátit do tréninku. Jsem rád, že to mám kompletně za sebou, trénuji i na horském kole a necítím žádná další omezení. Zdravotně jsem v perfektní pohodě, jen musím záda udržovat silná a pohyblivá.“

Nepřemlouval Vás Mathieu van der Poel na cyklokros?

„Zatím ne, možná má strach, aby nepřišel o tu dlouhou šňůru vítězství. Ale vážně, párkrát jsem cyklokros v posledních letech jel v rámci zpestření zimní přípravy. Nyní jsem přestoupil do částečně cyklokrosového týmu, takže někdy na podzim asi zase vezmu nějakou krosku, předpokládám, že opět jen jako součást přípravy.“

Jaký je Mathieu van der Poel?

„Hrozně fajn, komunikativní, nadšený, uvolněný, tvoří v týmu dobrou atmosféru. Ovšem na kole je nezkrotitelný, během tréninku nastupuje, najednou zrychlí, skáče přes obrubníky, prostě si hraje, má úžasnou energii a výkon. Zároveň je s ním legrace, je to výborný týmový kolega.“

Kde a kdy odstartujete sezónu? Už máte jasný nejbližší program?

„Bude to 19., nebo 20. února, ale ještě nevím kde. V ty dny totiž startují tři etapové závody – Okolo Algarve, Ruta del Sol a Okolo Antalye. Jeden z nich bude mým prvním startem v roce 2020. Poté bych měl jet v Belgii Omloop Het Nieuwsblad a v Itálii Strade Bianche a Milán – Sanremo. A dále belgické závody na kostkách až do Flander, pojedeme všechny závody série Flanders Classic, předpokládám, že dostanu šanci na Brabantském šípu. Poté se co nejlépe připravit na ardenské klasiky, měl bych jet Amstel Gold Race, Valonský šíp i Lutych-Bastogne-Lutych. Víceméně budu mít někdy ohledně programu volnou ruku.“

Jaký program má Mathieu van der Poel? Bude Vašemu hodně podobný?

„Jeho program ještě není úplně dokončený. Měl by také jet Omloop Het Nieuwsblad, Strade Bianche a Milán – Sanremo. Na silnici by měl závodit až do Okolo Flander a Paříž – Roubaix, poté se chce soustředit na horská kola kvůli olympijským hrám. Uvidíme, jak se bude jeho závodní program vyvíjet. Po tom, co předvedl v loňském roce, si ho budou všichni hodně hlídat a brát ho vážně, snažit se mu závody co nejvíce znepříjemnit. Mathieu van der Poel je hvězdou týmu, ovšem podstatné je, aby vítězil kdokoli z nás. Neočekávejme vítězství pouze od něj.“

Mathieu van der Poel již oznámil, že by rád startoval poprvé na Grandtour a jeho cílem je letošní Vuelta. Pozvánka ovšem není jistá…

„V týmu jsou všichni optimističtí, věří, že máme šanci Vueltu jet. Odhadl bych to nyní padesát na padesát. Nevím přesně, na čem to bude ve finále záviset a kdy se definitivně rozhodne, ale na páteční prezentaci týmu Mathieu van der Poel říkal, že by se to mohlo povést.“

Na oznámení Vašeho přestupu se čekalo hodně dlouho. Proč?

„Vím, spousta lidí z toho byla trochu v napětí. Ale většina lidí již delší dobu tušila, že budu jezdit za Alpecin-Fenix. Já jsem ctil rozhodnutí vedení počkat s oficiálním oznámením až právě na týmovou prezentaci, která proběhla v pátek, dříve jsem to nemohl zveřejnit ani veřejně komentovat. Dlouho se nevědělo, jaký bude název týmu, původně byla prezentace plánována na polovinu prosince, ale nestihlo se vše připravit. Každopádně, prezentace se vydařila, panovala skvělá atmosféra, seznámil jsem se s novými sponzory. Konala se u letiště v Amsterdamu v hotelu Corendon, tedy bývalého sponzora, který měl původně ještě jeden rok pokračovat. Vzhledem k množství sponzorských nabídek nakonec došlo k dohodě, že Corendon ukončí spolupráci o rok dříve. Společnost Alpecin je v cyklistice dobře známá, sponzoruje ji už 70 let, Fenix je italská značka, která vyrábí interiérové materiály, v cyklistice je úplně nová. Z obou firem vnímám vášeň pro cyklistiku, nejen co se týká silniční divize, ale i dalších disciplín. Chtěl bych ještě poděkovat Quick-Stepu, kde po řadě let končím. Nebyl to jednoduchý krok, vždyť Quick-Step se stal mou druhou rodinou, navždy na ně budu mít báječné vzpomínky a budu jim navždy zavázaný. Dali mi šanci odstartovat profesionální kariéru a také ji restartovat po vážném dlouhodobém zranění. Měl jsem možnost tam zůstat, ale nebylo vůbec jasné, zda bych dostal alespoň nějakou příležitost na velké klasiky na kostkách.“

Jaké bylo první soustředění s týmem Alpecin-Fenix?

„Proti zvyklostem v Quick-Stepu je to velká změna. Během osmidenního soustředění jsme neměli den volna, bylo to čistě tréninkové. Přece jen, v Quick-Stepu bylo úvodní soustředění spíše o mítincích, testování, focení, plánování, prostě především organizační, a do toho se napasoval trénink. S Alpecin-Fenix bylo soustředění naopak vyloženě orientované na trénink, otestování dlouhodobé zátěže, vše hodně propracované. A náročné, zvláště pro mne, protože jsem ve srovnání s většinou kluků končil minulou sezónu pozdě, poté operace, klid, měl jsem v nohách pouze deset dní tréninku. Byl jsem v minulosti zvyklý trénovat tři dny v kuse a poté si dát den volna, nyní máme šestidenní sedmidenní bloky s tím, že některé dny jsou lehčí.

V létě se konají olympijské hry. Van der Poel se na nich představí na horském kole. A Vy?

„V Tokiu s van der Poelem startovat nebudu, propásl jsem na horská kola nominační kritéria… Samozřejmě, rád bych na olympijských hrách startoval, příležitost se otevírá, zvláště, když náš tým nepojede těsně předtím Tour de France. Odhaduji, že nás je tak šest reprezentačních kandidátů, kritéria ještě svaz nevypsal, předpokládám, že druhou část sezóny budu směřovat k přípravě na olympijské hry. Trať je hodně náročná, možná těžší, možná lehčí než v Riu. Tam ale Greg Van Avermaet dokázal, že špičkový klasikář dokáže vyhrát v profilu, v němž by málokdo netipoval za vítěze někoho z vrchařů.“