Základní problém celé akce spočíval v tom, že posledních 200 metrů nebylo rovných, ale stáčelo se doprava. Philipsen začal spurtovat téměř z prostředka vozovky, ale v cíli skončil u pravého hrazení. Van Aert zahájil finální spurt z háku za Philipsenem a pokusil se před něj dostat po jeho pravé ruce.
Oba tedy volili nejkratší cestu k cíli. Ta Philipsenova vedla směrem k hrazení. Ale i tak se zdálo, že i když se silnice rovnala, tlačil se k bariéře. Sporný moment řešili rozhodčí dlouho a nakonec se přiklonili k verdiktu, že Philipsen pravidla neporušil.
Celý problém vůbec nemusel existovat, kdyby pořadatelé volili dojezd po rovině. Hodně se poslední roky mluví o bezpečnosti jezdců a dělají se na úrovni UCI různá opatření. Spurt do zatáčky do těchto snah a opatření určitě nezapadá.
Bohužel byl znovu do celé akce zapleten Wout van Aert. Po druhé etapě, kdy se nedočkal podpory Jonase Vingegaarda v posledním kilometru, což mohla být jedna z příčin, že se mu nepodařilo dostihnout Victora Lafaye a v následném rozladění třísknul lahví o asfalt, přišel znovu o možnost bojovat o etapový triumf.
Jak na celou situaci reagoval sportovní manažer týmu Merijn Zeeman?
„Všichni věděli, že se cesta k cíli stáčí doprava. Wout chtěl předjet zprava. Pak by se měl každý jezdec posunout. Jasně, že jsme podali protest. Existuje VAR (video asistent rozhodčího), rozhodčí měli možnost situaci detailně prozkoumat, a pokud došli k závěru, že Philipsen vyhrál, tak předpokládám, že to proběhlo férově a podle pravidel.“
Ohledně týmové taktiky poznamenal: „Je to sice škoda a radost nám to nedělá, ale pro nás jsou tyhle situace nad rámec našich priorit. Když nemáte skutečný sprinterský vlak, je šance prosadit se ve spurtu menší. Je samozřejmě lepší, když se úspěch v podobě vítězné etapy dostaví dříve než později, ale další šance ještě budou. Stavme tedy na tom, co je pozitivní. Jako tým jsme si dosud vedli velmi dobře.“
Šance pro Van Aerta, o nichž Zeeman mluví, existuje i dnes. I když nižší než v předešlých dvou etapách. Jestliže třetí etapa byla pro sprintery profilově náročnější, tak ta dnešní je jim šitá na míru. Na 182 km pouhých 1430 výškových metrů. Jediná vrchařská prémie se nachází 30 km před cílem a její parametry nikoho nestraší: 2,1 km á 3,3 %. Posledních 10 km je v podstatě po rovině a cíl je na autodromu Paula Armagnaca v Nogaru.
Profilově snadná etapa s nekomplikovaným závěrem je tudíž mimořádnou šancí pro čistokrevné sprinterské ranaře. Zatímco včera bylo patrné, že se obtížnost etapy v závěru podepsala na nohách Fabia Jakobsena či Dylana Groenewegena, tak dnes by to měl být jejich čistý šálek kávy. Jejich smůla spočívá v tom, že i v takovém závěru to umí i Jasper Philipsen, zvláště když se může opřít o sehraný vláček, jehož posledním vagónem před lokomotivou je borec s takovou dynamikou v nohách, jakým je Mathieu Van der Poel.
Ale ani v Alpecinu si zdaleka nemohou být jisti. Kandidátů etapového úspěchu je dneska přehršel. Kromě tří již jmenovaných také Caleb Ewan, Phil Bauhaus, Mark Cavendish, Sam Welsford, Mads Pedersen, Jordi Meeus, Biniam Girmay, Alexander Kristoff, Bryan Coquard, Luca Mozzato, doufejme, že i Peter Sagan, a zcela jistě i Wout van Aert.
Dá se očekávat, že většina z nich si to v průběhu etapy vyzkouší nanečisto v polovině etapy na opět jediné rychlostní prémii o důležité body do soutěže o zelený dres. Případně o ty, které na ně zbydou poté, co tudy projede denní únik.
Anebo budeme opět svědky toho, že si pro body dojede bez odporu Victor Lafay, který i po včerejšku tuhle soutěž vede, přestože má stejný počet bodů jako Philipsen?
Slavnostní start se odehraje v Dax ve 13:10 hodin.
