Jak berete Czech Tour?

Odpočíval jsem a teď se chci vrátit do formy, v jaké jsem byl dříve, někdy v květnu na Giru. Čeká mě přece ještě druhá část sezony, teď nejdřív hlavně olympiáda. Tenhle závod by měl být tou nejlepší přípravou. Nemá dlouhé etapy, ani není příliš těžký, což je ideální, aby se „otevřeli“ nohy, získal jsem dobrý pocit a potvrdil si, že je rychlost zpátky, taky si oživil reakce na pohyb v pelotonu.

Na olympiádě nahradíte aktuální světovou jedničku Tadeje Pogačara, jste také úřadujícím šampionem vaší země. Kde zrodila slovinská cyklistická velmoc a její král?

Myslím se, že Slovinsko je sportovní země. Máme přece také skvělé basketbalisty, fotbalisty, házenkáře a vůbec všechny další. Umíme tvrdě pracovat a jsme soutěživí, to je základ pro cyklistiku. Mám rád svoji zemi, která je pro ni ideální, najdete tu tolik krásných míst a terénů. Taky proto máme velmi dobrou cyklistickou školu. Ano, a z ní vzešel už teď jeden z nejlepších cyklistů celé historie. Přitom svoji cestu ještě zdaleka nedokončil a má toho mnoho před sebou. Takový jako on se narodí jednou za sto let.

Sám jste začínal s cyklistikou až ve třinácti, jen abyste shodil váhu, pak připravoval kola kamarádům, teprve potom mohl jezdit s Rogličem. Komu jste vlastně fandil v jejich památné bitvě s Pogačarem až do závěrečné časovky na Tour de France v roce 2020?  

To bylo velmi složité pro všechny Slovince, na konci vyhrál ten lepší právě v tuhle chvíli…

Teď jste nablízku hrdinovi Pogačarovi, jak se o něj staráte?

Jsem s ním společně při závodech, jak to jen jde, a na to jsem nesmírně pyšný. Dá se dokonce říct, že si ten čas s ním užívám.

Jak se chová v autobuse?

Bývá klidný, ale umí se i rozčílit. Ale jenom na sebe, na ostatní nikdy. Zato ale dokáže přesně říct, co je potřeba. Zůstává normálním klukem, jakým byl dřív, než se stal hvězdou. S nohama na zemi.

Pogačar bydlí v Monaku, vy jste zůstal doma ve slovinském Novem Mestě, že? Připravujete se tu úplně sám?

Trénuju většinou sám, to je běžné, nebo si najdu nějakou skupinu kluků, kteří tu bydlí a trénují, většinou se známe z předchozího angažmá v Adrii. Něco najedu ještě i s Jani Brajkovićem (vítěz Dauphiné Liberé 2010 a předchůdce současných es, pozn. aut). Střídám to, někdy sám, někdy se skupinou, to je dobré pro psychiku.

Jak vypadá vaše další osobní ambice?

Zůstat v týmu a pracovat pro jiné kluky, mezi nimiž je i ten nejlepší na světě.  Myslím si, že jsem si našel svou správnou práci, řekl bych až „dream job“. Moje osobní cíle jsou jezdit výsledkově někde v průměru, a připravit si pozice pro nějaké menší závody. Chci v tom takhle pokračovat, líbí se mi zůstat Tadejovým posledním mužem, když mám na to nohy, nejen v horách. Ale jo, je to hodně těžké. Jsme neustále ve spojení, mluvíme spolu a podle toho reagujeme.

Věřil jste do objetí Gira, že dokáže takto dominantně ovládnout i Tour?

Jo, jo… . Věděl jsem, že jsme letos udělali velký krok ke zlepšení. 

Domníváte se, že je možné někdy v budoucnu vyzkoušet všechny tři Grand Tours v jedné sezóně, tedy necelých pěti měsících podle současného kalendáře? A v Tadejově případě myšleno je vyhrát? 

Když se o tom teď bavíme, myslím, že Tadej bude jedním z těch, kteří by to mohli dokázat. Musí si to postavit jako další cíl, včas naplánovat, začít o tom vážně přemýšlet a připravit se na to. Já si myslím, že to možné je, že by to mohl zvládnout. I když by to bylo samozřejmě hodně těžké.