Jak se vám líbí španělské počasí?

Mám Španělsko velmi ráda. Teď začíná čtvrtý rok, co tu převážně jsem. Je to tu super na trénink, některé dny je kolem dvaceti stupňů, takže je to rozhodně lepší než teď v Česku. Nemám si na co stěžovat.

Tréninkový kemp jste s týmem strávila v Benidormu, kde jste se byla mimo přípravu podívat na závod cyklokrosového Světového poháru. Nechtěla byste si, vzhledem k vaší bikové minulosti, vyzkoušet i tuto cyklistickou disciplínu?

Já jsem jela jeden cyklokrosový závod někdy ve starších žácích a myslím, že jsem z toho měla takový zážitek, že nechci. (smích)

Přejdeme-li přímo k vaší přípravě, mohla byste říct, jaký byl její průběh v porovnání s tou na sezónu 2024?

Pro mě byl největší rozdíl v letošní přípravě v tom, že jsem zdravá a nemusím řešit nějaká zranění. To je oproti té loňské obrovský rozdíl. Příprava probíhala tak, že jsem po konci sezóny odletěla s týmem do Abú Dhabí, kde jsme strávily týden. Poté jsem měla jeden nebo dva týdny volno a poté jsem znovu začala pomaličku trénovat, přičemž jsem zůstávala v Gironě. Následně jsme měly jedno prosincové soustředění s týmem v Benidormu na zhruba dva týdny, plus mínus. Na Vánoce jsem znovu zůstávala ve Španělsku. V lednu jsme měly další soustředění a pak už jsme jely na první závody.

To zní jako spousta cyklistiky. Co děláte, když zrovna nesedíte na silničním kole?

Velkou část zabírá rozhodně regenerace. Ráda si tady v Gironě půjčím psa od svých kamarádů a jdu se s ním projít. Tady se vždycky něco najde, procházka nebo nějaký výlet. Samozřejmě je taky spousta práce doma, takže vždycky se čas nějak naplní. (znovu smích)

Než se začneme věnovat tomu, co vás čeká letos, pojďme se ohlédnout za uplynulým rokem, který pro vás byl prvním ve stáji UAE Team ADQ. Jak jste s touto sezónou spokojená?

Určitě to pro mě nebyla sezóna, se kterou bych byla spokojená. Bojovala jsem prakticky celou sezónu s problémy pánevního dna, a proto jsem nemohla pořádně trénovat ani závodit. Než se to všechno vyřešilo, tak bylo září. První závody, kdy jsem byla na kole relativně zase spokojená, tedy byly až v září nebo říjnu. 

Vzhledem k tomu, že jsem musela mít minulý rok v létě šest týdnů úplné volno bez kola, což je uprostřed sezóny za normálních okolností naprosto nemyslitelné, ale nebylo jiné řešení, jsem se nikdy úplně výkonnostně nedostala tam, kam bych si přála nebo tam, kde si myslím, že mám svůj standard.

Na druhou stranu jsem zase ráda, že se k tomu tým postavil tak, jak se k tomu postavil. Jsou proto nyní nějaké změny, co se týče pánevního dna a sedel, takže zpětnou vazbu velmi oceňuji. Jsem ráda, že se tento problém začíná otevřeněji řešit a doufám, že to letos bude lepší.

I přes tyto problémy jste se na jaře zúčastnila závodů Strade Bianche nebo Liege-Bastogne-Liege. To pro vás muselo být velmi náročné, protože obě klasiky jsou dlouhé a ve velmi těžkém terénu.

Ani ne úplně sprinterské, že? (opět smích)

Jak jste si tedy poradila?

Říkala jsem v týmu, že bych hodně chtěla jet Strade Bianche, protože když jsem ho jela dva roky zpátky, tak jsem si to strašně užila. Tento závod se mi prostě líbí. Vím, že nejsem takový vrchař, abych jela o první pozice, ale udělat tu práci pro tým i skrze to, že mám nějakou bikovou minulost a cítím se dobře na gravelu. Jsem sebevědomá a nebojím se toho. Vím, že dokážu odvést pro tým dobrou práci.

Ještě doma jsem ale zjistila, že změnili trasu, a že nová trasa je mnohem těžší. Pořád jsem ale byla schopná práci pro tým zvládnout a závod jsem si ohromně užila, protože jsem taky věděla, že to asi bude na pár let moje poslední Strade. Pokud se trasa neukrotí, tak to asi nebude úplně pro mě a budu si muset počkat.

Napříč zdravotním potížím se vám ale v závěru sezóny podařilo zajet několik pěkných výsledků v Číně. Co tedy považujete za svůj nejlepší moment sezóny 2024?

Určitě to byla ta Čína. Na konci června jsme si řekli, že takhle to dál zdravotně nejde, takže když jsme začali řešit vše s doktory, nastavili jsme si plán, že jedu do Číny a že bych tam chtěla zajet dobré výsledky. To byl pro mě takový cíl, abych se dokázala vrátit. A jsem velmi ráda, že se mi to povedlo. I když jsem věděla, v jaké kondici tam jedu, tak to, že jsem si ten cíl splnila, je pro mě určitě nejlepší moment sezóny.

Před více než rokem jste v rozhovoru pro jiné médium zmínila angažování trenéra Johna Wakefielda. Jak vám tato spolupráce, s přihlédnutím na zmiňované zdravotní problémy, fungovala?

Spolupráce probíhala skvěle do té doby, než se v průběhu sezóny začaly problémy zvětšovat. Cítila jsem se na kole mnohem lépe. I na klasikách jsem cítila, že je na ně tělo lépe připraveno, že mi to více sedí. Byl to také první rok, kdy jsem začala řešit sprinterské tréninky, protože John trénuje více sprinterů a myslím si, že na to má dobré postupy. 

Jsem velmi ráda za tu volbu, kterou jsem udělala a za to, že jsem si Johna jako trenéra našla. Ta podpora, kterou mi minulý rok dal, byla neuvěřitelná. Zpětně vlastně nechápu, že mě dokázal udržet v cyklistice na takovém levelu, že jsem byla schopná závody strašně dlouho dojíždět.

Ty problémy přetrvávaly šest měsíců a já jsem i tak byla nějakým způsobem schopná jezdit. Věděl, jaká je situace, takže mi psal i takové tréninky, a snažil se mi pomáhat. Jsem za spolupráci moc ráda a samozřejmě v ní pokračujeme. Když se udržím zdravá, přála bych si, abych ukázala dobré výsledky právě s Johnem jako trenérem.

Jak jste na tohoto Jihoafričana přišla?

My se s Johnem známe už pár let. Byla jsem za ním na bike fittingu ještě když se tomu více věnoval. Má v Gironě místo, kde právě bike fitting dělají. Tam jsem za ním byla a od té doby jsme spolu byli lehce v kontaktu. Když jsem řešila, že bych chtěla změnu, tak byl John první, za kým jsem šla.

Přesuňme se nyní do současnosti. Jak hodnotíte svůj první start v novém roce na závodě Trofeo Marratxi-Felanitx, kde jste dojela v pelotonu a vaše kolegyně Sofie van Rooijen skončila na šestém místě?

Bylo jasné, že v tomhle závodě dojde k hromadnému sprintu. Šance, že by to dopadlo jinak, byla strašně malá. My jsme tam měly prakticky nové složení týmu, takže si to musí ještě trošičku sednout. Máme ale skvělou skupinu, závodění s ní jsem si moc užila. Ta sestava je složená hlavně na sprinterské klasiky nebo závody, takže pak je nastavení týmu trochu jiné. 

Samozřejmě jsme chtěly více než je šesté místo, ale to je prostě sprint, a ne vždy to vyjde tak, jak si člověk plánuje. Určitě to byla pro nás dobrá lekce a zkušenost. I přesto, že jsem byla v pádu, to byl příjemný začátek sezóny. Hodnotím to pozitivně.

Na Mallorce s vámi nezávodila Elisa Longo Borghini, která je novou akvizicí vašeho týmu. Jak na vás tato italská hvězda do hor v uplynulých měsících působila?

Elisa je výborný lídr pro tým. To nám přinese skvělou energii, protože máme konečně lídra. Je cílevědomá, podporuje ostatní a táhne tým. Věřím, že bych mohla po jejím boku jet jednu z Grand Tours, na to se velmi těším. Máte takového lídra, se kterým jedete na závody usilovat o co nejlepší výsledek, vlastně o top výsledek, protože víte, co má za sebou. To bude určitě výborná motivace.

Oproti loňskému roku z týmu naopak odešla další Italka a sprinterka Chiara Consonni. Znamená to pro vás větší možnost jet sama na sebe nebo něco podobného?

Místo Chiary nyní máme právě Sofie van Rooijen, která je také výborná sprinterka. Celkové složení týmu máme také zaměřené více na to, abychom všechny zajely sprint, protože začíná být více o týmovém výkonu. Tým se snažil poskládat sestavu cyklistek, která dokáže závody dokončovat společně. Věřím, že nějakou šanci dostanu. Na začátku sezóny je ale pro mě důležité, abych se po těch všech peripetiích z minulého roku vrátila zpátky a pak se uvidí, co dál.

Takže váš primární cíl není prolomit sérii druhých a třetích míst?

Rozhodně není v plánu končit druhá a třetí. (velký smích)

Samozřejmě bych si opravdu přála vyhrát. Už jsem slyšela i vtípky od mých týmových kolegyň, proč dojíždím pořád druhá a třetí. Vloni jsem byla v Číně velmi blízko, takže se budu hodně snažit, aby se to čekání prolomilo.