Po prologu následuje pět etap. První startuje v Sofii a končí v Trojanu. Měří 161 km a na trase je vypsáno 5 vrchařských prémií, přičemž ta poslední začíná na 115. km a končí po 21 km ve výšce 1500 m n. m. (4,6%). Z ní se v podstatě už jen sjíždí do cíle, přičemž pořadatelé upozorňují, že sjezd je prudší než samotný výjezd, a tudíž může být nebezpečný. Sklon povolí k přijatelnějším hodnotám až na posledních 10 km. Celkem závodníci natočí 2465 výškových metrů.
Druhá etapa měří pouze 108 km, jede se z Trojanu do Kazanlaku a vrchařské prémie jsou tu jen dvě. První je strmá, ale krátká (1,3 km, 8,1%), ovšem bezprostředně po kratším klesání předchází druhé a ta opět stojí zato. Má 13 km, vyšplhá se k 1200 m n. m. (5,1%) a z ní se opět sjíždí do cíle. I když v ne tak prudkém sklonu a navíc v posledních 13 km ještě povolí.
V třetí z Kazanlaku do Burgasu si budou moci vrchaři orazit, protože by měla přijít šance pro sprintery. Jen mírně zvlněný terén, takže na 180 km není vypsána žádná VP.
Ve čtvrté z Primorska do Slivenu, kdy se trasa stočí od moře opět směrem na západ do vnitrozemí, už to bude znovu o náročných stoupáních. Po úvodních 60 rovinatých km se najede do prostřední zvlněné části etapy, aby se od 145. km najelo do kopců. Tři VP, z toho druhé dvě tvoří v podstatě jeden celek oddělený krátkým sjezdíkem, takže dohromady to bude nějakých 16 km do kopce do výšky cca 1100 metrů (5,2, resp. 3,7%) a poté znovu prudký, dlouhý sjezd do cíle!
A protože organizátoři se zhlédli v dlouhých kopcích předcházejících cíli, tak v tomto ohledu nevynechali ani etapu poslední. Jede se ze Slivenu do Gabrova a svými 123 km patří k těm kratším. Prvních 75 km sice nedlouho po startu obsahuje jednu ne nějak extrémně náročnou VP (3,3 km, 3,8%), ale jinak je jen lehce zvlněných. Pak se to změní. Začne se postupně stoupat a od 90. km se silnice zvedne hodně směrem vzhůru. Vrcholu ve výšce 1200 metrů dosáhne pod dalších 13 km (4,7%). Následuje 13km sjezd a po něm ještě dalších 10 už v mírnějším sklonu.
První, co nás může napadnout, je, že budeme všem přát průběh bez závažných karambolů!
Jinak by to měla být trasa vyhovující dvojici ATT Investments Márton Dina - Jakub Otruba, když obhájce loňského prvenství Michal Schuran nakonec kvůli onemocnění v sestavě, v níž ho nahradil Matúš Štoček, chybí. Vzhledem k tomu, že kopce jsou sice dlouhé, ale ne strmé, takže by cyklisté řekli, že hákové, maně se jako favorit číslo jedna nabízí Jakub Otruba.
A kdože bude cyklistům ATT Investments, jehož sestavu tvoří kromě Mártona Diny, Jakuba Otruby a Matúše Štočka také Jiří Petruš, Dominik Neuman a Filip Řeha, konkurovat?
Mezi dalšími 19 týmy je jeden národní a to výběr Severní Makedonie. Dále 10 klubových, z nichž jsou 4 domácí a po jednom rumunském, maďarském a srbském. Vyšší výkonnost lze předpokládat u jezdců francouzského, ovšem multinárodního NIPPO-EF-Martigues, ale především u dánského IBT-Tripeak a italského Gallina Ecotek Lucchini.
Nejvýše by ovšem měly stát kontinentální týmy. Zda tomu tak bude u jezdců Dukly Bánská Bystrica, amerického Novo Nordisk a obou rumunských Mentorise MLM Superstars a Vini Monzon-Savini Due-OMZ s dvěma Italy v sestavě, uvidíme. S velkou pravděpodobností by výše měly v konkurenčním žebříčku stát oba německé P&S Metalltechnik Benotti a Rad-Net Osswald a maďarský Epronex.
Především pak ale japonský JLC UKYO v sestavě s třemi Italy, kteří mají společně s Mártonem Dinou a Jakubem Otrubou nejlépe postavené jezdce v aktuálním žebříčku UCI z těch, kteří v Bulharsku startují. Jde o univerzála Masaki Jamamota, sprintera Mattea Malucelliho se sedmiletou praxí v Pro týmech a 6 profesionálními vítězstvími, a hlavně Giovanni Carboniho, který má obdobnou praxi jako Malucelli, navíc zkušenosti ze tří ročníků Giro d´Italia a nejčerstvěji z květnového celkového prvenství Okolo Japonska.
Malucelli se hned na úvod prosadil na stupně vítězů (na snímku vlevo).
