Etapa z Beverenu do Maarkedalu měřila 175 km a posledních 40 km se odehrálo na poměrně technicky i profilově náročném okruhu na úzkých silničkách belgického venkova, který cyklisté absolvovali 3x.
Už 5 km po startu odjela osmička závodníků z druhodivizních a kontinentálních týmů. Po dvou lidech tu měl Sport Vlaanderen, Tarteletto a BEAT. Maximálně najeli na peloton něco přes 3 minuty.
Na sjíždění se nejvíc podíleli vybraní jezdci Deceuninck-Quick Step včetně Zdeňka Štybara a Marka Cavendishe, který nahradil v sestavě Sama Bennetta, jenž si podle oficiálního vyjádření týmu zranil v minulém týdnu při tréninku koleno a bude užitečné, když si před Tour de France, kde má obhajovat zelený dres, odpočine.
Nastupovat se začalo ve chvíli, kdy se najelo na cílový okruh. A to jak v úniku, tak v hlavní skupině. Na tuhle aktivitu doplatil jak Zdeněk Štybar, na jehož ruce bylo patrné ošetření následků sobotního pádu, tak brzy po něm například i Caleb Ewan (Lotto) či Pascal Ackermann (Bora).
Pascal Ackermann asi není úplně v pohodě, letos se mu nedaří, mluví se o jeho odchodu z týmu a k tomu všemu ještě dnes spadl. Takže když ho zabírala kamera z motorky, kterak v náročném výjezdu odpadá, tak pro to neměl úplně pochopení.
30 km před cílem odjel z hlavní skupiny spíš z tempa než nástupem Remco Evenepoel (Deceuninck) a jediný, kdo se mu zavěsil do háku, byl Victor Campenaerts (Qhubeka). Díky Evenepoelovi postupně dojeli roztroušené zbytky úniku, až na čele zbyli čtyři. S Evenepoelem a Campenaertsem ještě Robbe Ghys a Gianni Marchand (Tarteletto).
V hlavní skupině vyvíjeli snahu něco s vývojem udělat hlavně jezdci Lotto-Soudal a posléze Alpecin-Fenix. Speciálně se snažil Philippe Gilbert (Lotto), s nímž coby hlídač Evenepoela odjel Davide Ballerini, jenže mu to dlouho nevydrželo. V jednom z náročných výjezdů mu totálně došlo a téměř se zastavil. Ale ani Gilbertovi se nepodařilo dojet si dopředu.
To, že v první skupince nikdo Evenepoelovi nestřídal, se dalo pochopit u dvou kluků z původního úniku. Proč to ale dělal Campenaerts, jsme mohli pochopit ve chvíli, kde se mu stalo to samé co Ballerinimu, jenže o okruh později. Nebylo však jasné, zda šlo o defekt nebo vyčerpání či křeče.
Přestože dal Evenepoel občas gestem najevo svůj podiv nad tím, že není sebemenší ochoty se s ním protočit na špici, tak se náskok uprchlíků i přes snahu hlavně Alpecinu, kteří jeli na Jaspera Philipsena a jenž nakonec vyhrál spurt hlavní skupiny, zvyšoval!
I přesto žádný pardon ze strany souputníků Evenepoela neexistoval. Oba se pustili do stoupavého spurtu a Ghys byl skutečně nejrychlejší. Obrovská radost pro domácí tým z kategorie „Pro“.
"Bylo to velmi náročné. Ve chvíli, kdy nás dojel Remco, jsem se soustředil na jedinou věc: sledovat jeho zadní kolo, pokusit se ho udržet až do konce a zkusit sprint," řekl vítěz v cíli.
Ghys sice vyhrál etapu, ale Evenepoel nasbíral díky své aktivitě tolik bonifiakčních vteřin v závěrečné části závodu, že do dresu vedoucího závodníka se po etapě oblékl on.
Zítra se jede časovka, takže se dá předpokládat, že i v ní Evenepoel posílí svou pozici coby obhájce celkového prvenství z posledního uskutečněného ročníku v roce 2019.
