Z 50 m n. m. 152 km do 5 m n. m. Řeklo by se sranda. Jenže po ní nikdo ani moc nevzdechnul. Jedna stojka za druhou. Celkem 2200 výškových metrů. A stojky? Namátkou 42. km, 600 metrů s 9,2%, 54. km 1,2 km s 9,2%, 75. km 1,9 km s 7,9%, 100. km 1,5 km s 8,3% atd. atd. Poslední 9 km před cílem 400 metrů se 7,4%. A když se to nasčítá, ke konci už je v nohách laktátu, že jen se zvednout do spurtu je problém.
Po 30 km jelo před balíkem 8 outsiderů z druhodivizních a kontinentálních týmů. Podělili se o jedinou rychlostní a všechny tři vrchařské prémie umístěné uprostřed etapy. No podělili? Všechny vyhrál nositel dresu nejlepšího vrchaře Callum Thornley (Trinity Racing). A jelikož etapu dokončil, vévodí této soutěži s luxusním náskokem.
Právě v polovině etapy, kdy peloton čítal už jen něco kolem 40 lidí, se za uprchlíky začalo ostře závodit. Odjelo 11 lidí a to už nebyli jen outsideři. Všechny čtyři World týmy tam měly po člověku, nejznámější byl Wout Poels (Bahrain-Victorious). K nim se o kus dál přidali další a mezi nimi už top favorité Remco Evenepoel a Julian Alaphilippe (Soudal Quick-Step), Oscar Onley (dsm-firmenich Post NL) a Joseph Blackmore a Stephen Williams (Israel-Premier Tech). Společně dojeli čelní skupinu a začala postupná selekce.
Kdo totálně zaváhal, byl INEOS Grenadiers, jmenovitě Thomas Pidcock. Dopředu se ho pokusil dovézt Ben Swift, přiblížili se na dohled, jenže trojice Soudal Quick-Step (z původního úniku ještě Gil Gelders) mu to dávala pořádně sežrat. Swift odpadl, Pidcock na to sám nestačil, začal se propadat, až se v cíli propadl na 60. místo se ztrátou převyšující 12 minut.
Když se zpředu oddělila sedmička a Evenepoel v ní chyběl, dojel si dopředu vlastními silami. A když o pár kilometrů dál zaútočil Onley a Evenepoel nestačil, na rovině se znovu docvakl dopředu a okamžitě sám akceleroval.
Rozhodující atak přišel 9 km před cílem. To za to vzal Williams, toho si nejprve dojel Onley a po něm s vypětím všech sil i Alaphilippe. V pětici za nimi ani Evenepoel, ani Blackmore nestřídali, a totéž dělal v první skupince i Alaphilippe. Jeho hendikepem oproti dvěma soupeřům bylo, že včera připsal 12 sekund ztráty.
Potřeboval tedy pošetřit na spurt a nejvyšší možný počet bonifikačních sekund. A kdyby je snad zezadu dojeli, byl tam stájový kolega Evenepoel. Ale to se nestalo.
Alaphilippe na dvoustovce nastoupil k závěrečnému finiši, lépe řečeno se o nástup pokusil, ale kamenné nohy už mu neumožnily ani se dostat přes Williamse, který relativně s přehledem vyhrál etapu. Čímž se posunul do čela průběžného pořadí.
Před další, obdobně náročnou etapou se tedy vykrystalizovala pouze osmička, která může v této chvíli myslet na celkové pořadí, jelikož peloton o necelých 40 lidech dojel se ztrátou +1:27 min.
Vypadá to tedy na souboj Alaphilippa a Evenepoela proti Williamsovi a Blackmorovi. Plést by se jim do toho měl i Onley, ten však má slabší týmovou podporu.
Stephen Williams: "Jedu tu potřetí a nikdy se mi tu nepodařilo vyhrát. Vyhrát doma ve Spojeném království je opravdu výjimečné. Od 70 kilometrů do cíle to bylo technické a klikaté, s prudkými stoupáními, takže klíčové bylo zůstat vpředu. Byli jsme tam v dostatečném počtu, kluci jezdili skvěle. Joe (Blackmore) byl ve finále neuvěřitelný, takže jsme mohli hrát s další kartou. Cílem v závěru bylo dostat mě do malé skupiny, z níž bych mohl uplatnit svůj dobrý závěr. Zbývají ještě čtyři dny, i když poslední tři se zdají být sprinterské. Konec je vždycky až po poslední etapě. V etapovém závodě se může stát spousta věcí."
Remco Evenepoel: "Dneska jsem nejel prvořadě na výsledek. Julian (Alaphilippe) se cítil dobře a jeli jsme na něj. Nakonec tam byl někdo lepší. Dělali jsme, co jsme si naplánovali. Navíc jsme jeli stále aktivně a převzali zodpovědnost v těžkých kopcích. Udělali jsme, co jsme chtěli a mohli, s výkonem jsem spokojený. Lídrem zůstává Julian a já mu rád pomůžu.“
