Pro litoměřickou a terezínskou cyklistiku jde o velký úspěch a historický milník – žádný z bratrů - cyklistů dosud o mistrovské tituly nikdy nebojoval. Matěj a Štěpán Zahálkovi, rodáci z Litoměřic, jsou tak prvními odchovanci klubu CK Slavoj Terezín, kteří se podobně dokázali prosadit. Zatímco mladší Štěpán stále hájí barvy severočeského klubu, starší Matěj již přestoupil k „profíkům“. Aktuálně je součástí královéhradecké formace Elkov-Kasper a právě v jejím trikotu se během sobotního šampionátu předvedl v nejlepším světle, když byl ze 192 kilometrů dlouhého závodu více než dvě třetiny v úniku čtyřčlenné skupiny. Hlavní pole ho dojelo pouhých 28 km před cílem.
Štěpán Zahálka na pódiu. Foto: Václav Bureš
I přesto byl v nájezdu do závěrečného okruhu na čele vedoucí třináctičlenné skupiny, ze které později vzešel vítěz. Pro titul si dojel Zahálkův týmový parťák Adam Ťoupalík před Zdeňkem Štybarem a Petrem Vakočem. Matěj Zahálka cílovou pásku protnul nakonec jedenáctý před slovenským mistrem Jurajem Saganem. „Matěj udělal závod. Bylo moc krásný ho sledovat, člověk z toho měl chvílemi husí kůži. Jsme na něj hrdí a moc by si za svou pracovitost titul zasloužil. Je to jeden z nejpoctivějších závodníků, které jsem zažil. Moc jsme mu drželi palce. Byla by vážně pecka, kdyby přidal k bráchově medaili i svoji,“ pronesl hrdě Václav Bureš, viceprezident CK Slavoj Terezín.
Štěpán Zahálka hned druhý den v trikotu mistra vyhrál závod do vrchu Babiny. Foto: Václav Bureš
Právě mladší ze Zahálků Štěpán vybojoval před týdnem v dresu CK Slavoj Terezín mistrovský titul. Po bronzu z časovky přidal zlato ze silničního závodu. „Vlastně nebylo co řešit. Po prvním kole odjeli tři nejlepší z časovky, ale právě proto, že oba Štěpánovi konkurenti v úniku jsou odkojeni dráhou, měli jsme s Ivem Netíkem, s kterým jsme závod sledovali z mechanického vozu, určitou obavu o spurt. On ale oba překvapil dlouhým spurtem a nedal jim naději. O to více byl jeho dojezd fantastický, krásné ho sledovat. Byl to bombový pocit, vidět náš dres a Štěpána vítězně v cíli. Neskutečné se stalo skutečností,“ řekl dojatě Václav Bureš, který sám patří k historickým nositelům mistrovského trikotu za CK Slavoj Terezín a nyní se o nadějného Štěpána Zahálku stará. „Štěpánovi teď ale nejvíc pomohl právě brácha Matěj, který byl během koronavirové pandemie doma na Litoměřicku. Trénovali spolu, připravoval mu plány a osobně se mu věnoval celé jaro. Viditelně mu to strašně pomohlo,“ měl radost z bratrů Zahálkových Václav Bureš.
Štěpán Zahálka hned druhý den v trikotu mistra vyhrál závod do vrchu Babiny. Foto: Václav Bureš
Štěpánův historický moment přitom jeho starší bratr živě sledoval z Polska ze závodu Bitwa Warszawska. „Sledovali jsme přenos s klukama z kempru (obytný vůz pozn.red.) ještě chvilku před startem etapy. Prožívali jsme to víc než vlastní závody,“ usmál se Matěj, který o týden později měl šanci na bratrův úspěch navázat. „Přemýšlel jsem nad tím, že by to bylo pěkný. Ale jako tým jsme měli nějaké plány a každý své pokyny, ale samozřejmě tu malá naděje byla,“ podotkl Matěj Zahálka, který nakonec předvedl alespoň zmíněný divácky atraktivní únik.
Starší Matěj Zahálka byl při mistrovském závodě v zásadním dlouhém úniku.
Foto: Jan Brychta/Elkov Kasper
Mladý Štěpán Zahálka se tak ve svých čtrnácti letech zapisuje od historie. Přestože CK Slavoj Terezín vychoval celou řadu úspěšných závodníků, kteří později startovali i na největších závodech světové úrovně včetně věhlasné Tour de France, na soupis republikových titulů přímo v terezínských barvách by stačily prsty na ruce. Historicky prvním mistrem se v roce 1960 stal Ladislav Heller, jinak trojnásobný etapový vítěz Závodu míru. „Tehdy šlo ale o poslední složený mistrák, tedy systém vypsaných bodovaných závodů. O rok později se už mistráky začaly jezdit jako jednorázový závod,“ zavzpomínal Jindřich Pulman, legendární cyklistický komentátor, který je navíc sám rekordmanem v počtu moderování mistrovství republiky v cyklokrosu.
Posledním z terezínských mistrů byl dosud René Andrle
Jako junior pak individuální titul pro CK Slavoj Terezín získal Václav Bureš. „To bylo ve třiasedmdesátém v Orlové,“ vzpomněl „Vendik“ Bureš. O sedm let později ho v Bratislavě vybojoval na silnici mladší dorostenec Miroslav Štola. Jako poslední byl na konci osmdesátých let mistrem starší žák René Andrle. Ten si svůj titul do Terezína přivezl z časovky jednotlivců ve Žďáru nad Sázavou. „Pro mě to byl velký úspěch. Nebyl jsem favorit časovky,“ podotkl René Andrle. Tehdejší svěřenec trenéra Milana Hrouzka, se přeborníkem ČSR stal jako „druhoročák“, když následně přestoupil do Lanškrouna. Ještě dnes si pamatuje na velkolepé oslavy. „Vzal jsem si džínovou bundu, vyfotil se s medailí a jel jsem domů,“ usmál se Andrle.
Mistrem se stal i Miroslav Štola
Štěpán Zahálka tak na mistrovskou šňůru terezínských jezdců navázal dle dochovaných zpráv po dlouhých dvaatřiceti letech, na titul ze silničního závodu pak CK Slavoj Terezín čekal dlouhých jednačtyřicet let. „Přestože jako tým nejsme zrovna sběrateli titulů, máme za sebou hlubokou historii a velké množství úspěšných jezdců, které bylo a vlastně stále je moc krásné sledovat. A to ani nemluvím o těch jezdcích, kterým jsme pomohli nastartovat kariéru pořádáním juniorského Závodu míru, který patří k nejlépe hodnoceným podnikům nejvyšší světové soutěže Nations‘ Cup,“ ohlíží se rád za úspěchy CK Slavoj Terezín jeho bývalý prezident Václav Bureš, dnes zástupce Svatopluka Henkeho, též bývalého vynikajícího odchovance CK Slavoj Terezín a československého reprezentanta.
