Než se budeme věnovat uplynulé sezoně a té příští, vraťme se na začátek Vaší profesionální kariéry. Zavzpomínejte, jaký byl Roman Kreuziger na jaře 2006 v barvách Liquigasu – kde jezdili Stefano Garzelli či Danilo Di Luca a mladý Vincenzo Nibali – když se postavil na start Gira del Trentino.
Roberto Amadio a Stefano Zanatta odvedli kvalitní práci, dokázali dobře zkombinovat hvězdy, jako byli Danilo Di Luca, Stefano Garzelli nebo Luca Paolini, s mladými, s Nibalim, se mnou a dalšími. Byl to rodinný tým, pro růst mladého závodníka ideální. Mohl jsem se posouvat a zlepšovat, což dokazuje i to, že jsem v týmu strávil pět let.

Jaký byl start do roku 2018? Už brzy na jaře říkal reprezentační trenér Tomáš Konečný, že zažíváte jednu z nejlepších sezon, že si opět stoprocentně věříte. Ardénský klasikářský týden – druhé místo na Amstel Gold Race plus další přední umístění. V čem hledat ten posun proti prvnímu roku ve stáji Mitchelton-Scott?
Úvod roku se mi, myslím, povedl. Na Paříž – Nice jsem odvedl slušnou práci pro Simona Yatese, ještě předtím na Okolo Valencie jsem zajel i dobrý individuální výsledek. Ardenské klasiky mi vyloženě sedly, s Alaphilippem z Quick-Step Floors jsme byli jediní, komu se povedlo být třikrát do desítky. Druhý rok v Mitcheltonu byl už lepší, v tom prvním jsem si zvykal na materiál i na tým. Letos jsem se cítil výrazně lépe a myslím, že to bylo znát i na výsledcích.

Pomohlo po roce i to, že jste si přece jen více zvykl na australskou mentalitu, která je odlišná od italské, kterou jste zažíval v minulosti? A na jazyk?
Osvojil jsem si jazyk a zvykl si i na odlišné prostředí. Byla to velmi dobrá zkušenost, zůstala mi spousta kamarádů.

Na Amstel Gold Race Vás v závěru porazil Michael Valgren, se kterým jste si docela blízcí, a navíc se nyní sejdete v Dimension Data. Jak jste si o tom finiši popovídali?
Moc jsme si toho říct nestihli. Čekalo nás pódium a tisková konference. Pak rychlý přesun na hotel a co nejrychleji do postele, před námi byly další dvě klasiky. Ale těším se na spolupráci, v týmu bude i můj bývalý parťák Enrico Gasparotto, který za námi dojel na Amstelu třetí. V Dimension Data máme skvělou partu.

Na Giru d´Italia jste byl superdomestikem, dáli se to tak říci, jak se ohlížíte zpětně za výkony týmu na italské Grand Tour?
Na Giru jsme závodili atraktivně, jeli jsme na etapy i na celkové vítězství, to se málokdy vidí, aby odjížděl závodník v růžovém dresu. Na druhou stranu to byla asi taktická chyba, Simon na to pak doplatil a chyběly mu síly v konci třítýdenního závodu. Každopádně to musela být pro fanouška skvělá podívaná a pro nás zase cenné zkušenosti.

Jací jsou bratři Yatesové? Naslouchali radám zkušeného mazáka? Dokáží mít respekt k radám zkušenějšího?
Jsou sice bratři, ale absolutně odlišní. Adam je svůj, víc impulzivní, rozhoduje se podle situace. Simon víc naslouchá, je systematičtější, programuje, snaží se předcházet krizím. Mně osobně se závodilo lépe se Simonem.

Za poslední dva roky Yatesové nepochybně udělali velký pokrok. Především Simon, který dominoval dlouho Giru d´Italia, vyhrál Vueltu, proti loňsku viditelný skok pod Vaším mentorováním. Jak se zblízka dívalo na ten vzestup?
Simon se hodně poučil z chyb na Giru, na Vueltě závodil daleko chytřeji. Bylo skvělé vidět, jak se od Paříž – Nice posunul a vyrovnal s tlakem, který se na něj valil. Dokázal si rozvrhnout síly a Vueltu vyhrát. Nečekal jsem, že to bude takhle brzy, bylo to příjemné překvapení.

Vrcholem druhé poloviny sezony byl světový šampionát, na němž jste opět prokázal vynikající vrchařské schopnosti. Byl ten závod nakonec svým průběhem opravdu tak tvrdý, jak se psalo a mluvilo předem?
Byl to ještě tvrdší závod, než se čekalo. Odjela silná skupina a jelo se hodně v tempu. Únik se sjížděl v kopci, ve sjezdu to nešlo. Opravdu to bylo hodně intenzivní. Ale díky tomu se mi povedlo zajet dobrý výsledek, takhle ostré závody mi vyhovují.

Jste spokojený se šestým místem v Innsbrucku? Přece jen, jde o nejlepší výsledek v silničním závodě mistrovství světa v historii samostatné České republiky. 
Chci vždycky vyhrát, jedině tak můžu být úplně spokojený. Ale s odstupem času hodnotím šesté místo jako úspěch. Byla tam strašně silná konkurence, nejlepší světoví klasikáři. Bylo to o tom, jak se kdo popere s poslední stěnou po 250 kilometrech. A holt ji pět lidí přejelo lépe než já.

Bude na co vzpomínat, pozitivně se ohlížet, za působením v Mitchelton-Scott?
Bylo to dobré období. Zůstala mi spousta kamarádů, konečně jsem se naučil obstojně anglicky. Líbil se mi i odlišný pohled na závody, Australané k tomu přistupují s větším nadhledem. Byly to dobré dva roky. Ale je to uzavřená kapitola, teď je přede mnou nová výzva.

Co nakonec rozhodlo, že jste se rozhodl pro přestup? V čem se změnil Roman Kreuziger, který po letech asistence Contadorovi či Yatesům chce být opět lídrem?
Dostanu více prostoru pro sebe, budu mít šanci bojovat o vítězství na vybraných závodech, klasikách a kratších etapácích. Zodpovědnost je rozložená mezi více lidí. Tým potřebuje body, takže nebudeme mít jen jednoho dva lídry. Šanci na body má pět šest lidí a podle toho se bude přizpůsobovat taktika.

Vybíral jste ze čtyř stájí, proč nakonec převážila nabídka Dimension Data?
Právě proto, že budu mít víc prostoru. To se neodmítá.

V Dimension Data sázejí do příštích let pro grandtour na Louise Meintjese, už byl dvakrát osmý na TdF. Minulá sezona mu ovšem vůbec nevyšla. Může to znamenat více zodpovědnosti na Vás?
Tlak bude velký tak jako tak. Ale jsou tam i další jména, Ben O'Connor nebo mladý Scott Davies.

Každopádně, na Tour de France Vás pravděpodobně opět uvidíme…
Na to se hodně těším a doufám, že budu startovat. Na Giro znovu nechci, letošní alergie mě hodně brzdily.

Nehrozí, že pokud se Mark Cavendish vrátí po nemoci a zraněních opět v excelentní formě, že by se tým přece jen soustředil během gradtour na etapová prvenství a celková klasifikace by opět zůstala v pozadí zájmu?
Ne, tak to rozhodně nevnímám. Má kolem sebe svoje lidi. Tým potřebuje bodovat nejenom při sprinterských závodech, takže taktika bude pokaždé jiná a postavená na různých jezdcích.

Jak se cyklisté Dimension Data zapojují do charitativních projektů pro africké děti?
Z toho jsem nadšený. Projekt se jmenuje Qhubeka, spolupracují i s organizátorem Tour de France, společností ASO. Dozví se tak o tom spousta lidí. Princip je jednoduchý, díky Qhubece mají africké děti kola, na kterých jezdí do školy. Ušetří jim to hodiny denně, které můžou věnovat sobě, rodině nebo hře.

Na jaře jste představil Roman Kreuziger Cycling Academy. Jak se rozvíjí?
V první sezóně se nám dařilo. Tým pod vedením Petra Kubiase posbíral na silnici i dráze desítky medailí, pracujeme s talentovanými závodníky. Než si vše sedne, trvá to tři čtyři roky, ale cítím, že jsme na dobré cestě.

Jaká bude Vaše příprava na novou sezonu a kde byste ji měl odstartovat?
Poprvé bych měl startovat na Valencianě. Připravovat se budu hlavně na Kanárech.

Cyklistický rok 2018 měl řadu famózních momentů. Např. Froomova etapa do Bardonecchie, kterou vyhrál o tři minuty, Saganovo vítězství na Paříž – Roubaix, Nibaliho vítězný útok na Milán – San Remo, počet prvenství týmu Quick-Step Floors. Co zůstane Vám v paměti z cyklistického roku 2018?
Těch momentů, které zůstanou v paměti, bylo víc. Froomova etapa na Giru d´Italia, fantastické výkony Petra Sagana, příšerné počasí na Strade Bianche. Ale já osobně smekám před Valverdem. Dokázal se vrátit po těžkém zranění z časovky na Tour de France v roce 2017 a vyhrával od února do října. A navíc přidal titul mistra světa.

Foto Sirotti