Umíš si představit, že bys aspoň chvíli dělal práci kurýra na silnici, že by ses byl schopný na ni pohybovat?

Nebál bych se, asi bych to měl zvládnout. Horší to mám s časem, protože mezi rodinou a prací toho mám víc než dost.

Cítíš že se za těch pět let, co jsi aktivní v těchto bezpečnostních iniciativách, že se vztahy mezi řidiči a cyklisty na českých silnicích zlepšily? 

Já si myslím, že ano, a to bez ohledu na nejrůznější statistiky. Ta kampaň cílí teď hlavně na ohleduplnost a respekt, teď právě na cyklisty s alkoholem, v letních měsících se přihodí dvě třetiny nehod pod jeho vlivem… Opravdu i jedno pivo může mít vliv na to, co se stane na kole. Myslím, že lidi v autech jsou ohleduplnější, spousta z nich se polepšila. Hodně záleží na tom, jak předjede cyklistu první auto, které se za ním objeví. Ty ostatní ho většinou následují.

Cyklisté to vědí, že i ve Španělsku nebo Itálii, ač to na první pohled nemusí vypadat, mají řidiči k cyklistům větší respekt. Souhlasíš?

Platí to pro jih Španělska, Kanáry, Mallorku… Ale v Itálii se po covidu situace hodně zhoršila, protože lidé se vinou všech událostí a nejistot stali mnohem nervóznější a podle toho taky řídí.

Už jsi také přešel víc za volant. Kolik toho při své časově náročné práci sportovního ředitele worldtourové stáje ještě najezdíš na kole? 

Spočítal bych to asi na prstech jedné ruky…

Tisíce kilometrů?

Za rok se dostanu na kolo možná třicetkrát. Nejvíc stovku…

Už se ti tolik nechce?

Opravdu nemám čas. Vůbec.

Nelituješ trošku toho, že jsi si vlastně skočil z kola do auta ve stejném závodním režimu, že sis nevydechl, neužil si víc času s rodinou?

Ne, bylo to nejlepší volba, jak jsem to mohl udělat. U nás v týmu máme asi třicet lidí tzv. performance skupinu, trenéry, doktory, servis… A lidi, kteří k nám přicházejí ze školy nebo odjinud, vůbec nemají dynamiku, nestačí tempu, které musíme při závodech držet. Tam se nehraje na pracovní dobu, ale jedeš a funguješ celý den, jak je potřeba. Oni nevydrží pracovat dvacet hodin denně, jenom třeba patnáct a padnou.

Výsledkově jste letos v Bahrain Victorious neměli úspěšnou sezónu, proč?

Prostě se nepovedla, klíčoví lidi, kteří je dělají, byli zranění nebo nemocní. A zbylí, co jsme nabrali, většinou mladé kluky, se dostanou výš spíš až příští nebo ten další rok. Jsme v nějakém procesu přestavby, dalo by se říct. Možná to může trošku nalomit morálku personálu, když se dlouho nevyhrává. Ale já věřím, že se ti kluci během dvou tří let zlepší, náznaky se objevují, a budeme na nich zase stavět. Ve worldtourovém pořadí týmů jsme někde okolo dvanáctého místa, takže by nám vyřazení hrozit nemělo. A pokud se zlepšíme a posbíráme nějaké další body, můžeme se dostat i do desítky. Změna byla zapotřebí. Práce s mladými je pro mě zajímavá, oni poslouchají, učí se, i když tam někde ještě chybí něco takticky, jindy výkonnostně.

Jaká je přesně tvoje pozice, případně specializace mezi osmi sportovními řediteli týmu?

Za týden máme mítink, kde si rozdělíme obsazení závodů, abychom pokryli celý roční program. Různě se střídáme, vybíráme si, co máme rádi. K tomu se pak dělí další práce, někdo má víc na starosti oblečení, jiný testování materiálu, nebo speciální projekty s určitými lidmi.

Pořád cílíš hlavně na Tour, kterou jsi jel letos jako hlavní sportovní ředitel?

Podepsali jsme na tři roku Lennyho Martineze (z Groupamy FDJ, pozn. red.), já bych se měl podílet na jeho vývoji až po elitního jezdce pro celkové pořadí. K tomu mám raději Ardény, takže mi z toho vlastně vypadne Giro.

Jak sis užil sezónu z pohledu milovníka cyklistiky? Nadšený Pogačarem?

Ale taky Remco Evenepoel se zlepšuje, vyhrál dvě olympijská zlata a stal se mistrem světa v časovce, byl třetí na Tour. Už to vypadá, že ta dominance Tadeje Pogačara může už nudit. Ale já se bavím těmi jeho nevypočitatelnými nástupy, že se nebojí. Ale co kdyby na mistrovství světa stáhli jeho náskok ze čtyřiceti na patnáct vteřin, jak by se závod vyvíjel dál?  To je hezký, že se nebojí zariskovat. Bude hladový i příští rok.

Jeho blízký parťák Domen Novak mi řekl, že si myslí, že by zvládl vyhrát i všechny tři Grand Tours v jednom roce. Kdyby chtěl… 

Asi jo, on je schopen se do toho pustit, zvládnout to s měsíčními pauzami. Ale určitě by ho to poznamenalo dlouhodobě. Nejen fyzicky, ale především psychicky, ten obrovský tlak, co by to provázelo. Třikrát tři týdny. Ještě je mladý, určitě by mu to ovlivnilo další sezónu. Teď to udělal nejlíp, jak mohl.

Jak vidíš elitní českou cyklistiku. Kromě samostatných jednotek ve World Tour (Hirt, Bittner, Vacek, Černý,…) žádný viditelný posun nahoru?

V součtu se to moc nemění možná posledních dvacet třicet let. Není to nijak horší, i mezi třiadvacítkami najdeme kluky, kteří ještě můžou něco zajet a někam se dostat. Mají potenciál. To samé dva tři junioři. Osmnáctiletý Pavel Šumpík byl odskočený a taky proto získal angažmá na příští rok venku (development dsm-firmenich PostNL, pozn. red.) už dřív, i když mu mistrovství světa, kde mohl mít placku, vinou nemoci nevyšlo.

Pomalu dospívají první závodníci z tvé akademie. Doporučuješ jim co nejdříve odejít do zahraničních týmů, nebo se adaptovat v dospělé cyklistice přes domácí týmy Elkov Kasper a ATT Investments?

Pro exkluzívního Šumpíka určitě odchod ven, týmy se tam už nebojí brát i hodně mladé kluky od nás. Ale i cesta přes české týmy je dobrá, pracují dobře a mají každým rokem lepší závodní program.  

Český miliardář Bakala zůstává majitelem Quick-Stepu, na tuzemský tým ve „vyšší lize“ to zatím nevypadá…

Asi ne, ale nikdy neříkej nikdy…

Čísla české cyklistické bezpečnosti

• 57 000 dopravních nehod v roce 2024 (k 30. 9.)
• 4219 – nehod cyklistů (a koloběžek) na silnicích, z toho 887 pod vlivem alkoholu
• 50% účastníků provozu vnímá vztah řidičů a cyklistů jako nepřátelský
• 33% cyklistů se cítí na silnicích bezpečně
• 25% nehod způsobili profesionální řidiči